Jakuba Jandu zná každý, kdo se o skoky na lyžích zajímá delší dobu. Bývalý český skokan předvedl velmi krásný styl létání. Sezóna 2005/2006 zůstane v paměti navždy. Poté triumfoval jak na Turnaji čtyř můstků (s Jannem Ahonenem – pozn. red.), tak v celém Světovém poháru. Na kontě má i stříbrnou a bronzovou medaili z mistrovství světa.

V roce 2017 se rozhodl ukončit sportovní kariéru a naplno se věnovat politice. Získal křeslo v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR se ziskem 2 265 hlasů.

Jakub Janda však nezapomněl ani na sport a svou milovanou disciplínu. O rok později se stal prezidentem skokanského oddílu své rodné federace. Dobrodružství trvalo více než čtyři roky, ale stále je před námi spousta práce.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO: #dziejesiewsportcie: krásné chvíle. Arkadiusz Milik v hlavní roli

Mateusz Byczkowski, novinář WP SportoweFakty: Jak se teď cítíte? Ulevilo vám poněkud rozhodnutí rezignovat na post prezidenta českého skokanského oddílu?

Jakub Janda, vítěz Světového poháru a Turnaje čtyř můstků v sezóně 2005/2006, v současnosti politik v Parlamentu ČR: Cítím se dobře! Neřekl bych, že to byla absolutní rezignace, protože po svém prvním funkčním období – čtyřech letech – jsem řekl, že už nebudu kandidovat na prezidenta. Bohužel v té době by se jím nikdo neodvážil stát. Dohodli jsme se tedy, že oddíl povedeme ještě rok, dokud skokani nenajdou někoho, kdo je v této roli povede.

Jaký byl důvod takového rozhodnutí? Byl ten stres opravdu tak velký, že vám neumožnil pohodlně fungovat jako poslanec i jako prezident?

No, čas byl proti mně – prezidentství nebylo mým hlavním zaměstnáním, nedostával jsem za něj žádnou odměnu. Stal jsem se prezidentem, protože jsem chtěl pomáhat skokům na lyžích v České republice. Nevím, jestli se to povedlo, ale jedna věc, která se pozitivně změnila, byl sportovní rozpočet, který jsem zavedl do „černých čísel“, tedy přebytku rozpočtu.

Co je v současnosti největším problémem českých skoků na lyžích?

Hlavní problém tkví v infrastruktuře a také v nedostatku sportovců dvou klíčových generací, kteří by u nás měli aktuálně skoky na lyžích vést. Máme Romana Koudelku, kterému je přes třicet, a kluky, kterým je dvacet, takže ten generační rozdíl je obrovský. Musíme tedy počkat, až dvacetiletí skokani vyrostou. Věřím však, že do budoucna bude vše v pořádku. Dalším problémem je infrastruktura, která je strašná.

Je ze strany českých fanoušků velký tlak?

Skoky na lyžích jsou samozřejmě tradiční disciplínou a tak tlak fanoušků je silný – i když to není jako v Polsku. Fanoušci by rádi viděli dalšího Jiřího Parmu, Jiřího Rašku, Jaroslava Sakalu a možná i Jakuba Jandu, kteří by mohli bojovat o přední příčky ve Světovém poháru.

Věříte v úspěch mise nového trenéra Gaije Trčka, který věří, že změna celého systému může trvat několik let?

Záleží na tom, jak dlouho tu Gaij vydrží. Pokud to nepřinese žádné výsledky, tlak na něj ze strany vedení české federace bude velmi silný. Když jsem byl prezidentem, snažil jsem se skoky na lyžích oživit, ale marně. Pokud současné vedení odolá tlaku a bude mít peníze na jeho zaplacení, předpokládám, že by tato „mise“ mohla být úspěšná.

Možná bude rekonstrukce harrachovského skokanského můstku dobrým začátkem? jak to tam jde? Kolují zvěsti, že práce začnou příští rok na jaře.

To by byl určitě dobrý začátek. S modernizací 142metrového skokanského můstku se počítá na jaře a bude zvýšena na 162 metrů. Byl by to přechodový bod mezi velkým objektem a mamutem, hlavně pro ženy. Doufám, že i mamut bude v budoucnu modernizován. Naším hlavním cílem by však mělo být rozšíření areálů Harrachov a Frenštát, abychom udělali krok vpřed a přiblížili se polské infrastruktuře, kde se nachází mnoho lyžařských areálů.

Je škoda, že skutečně legendární skokanský můstek byl tak opomíjen.

Ano, je to pravda. Jako prezident jsem se snažil pro Frenštát, Harrachov a další skokanská střediska udělat co nejvíce, ale sehnat za to velké peníze není jednoduché. Musíme se poohlédnout v zahraničí a najít vhodné řešení v rámci Evropské unie, které by tuto operaci mohlo finančně podpořit. Snažím se najít řešení tohoto problému.

České skoky na lyžích se nemohly ani díky vám vzpamatovat, navzdory vašim zkušenostem a skvělé pověsti v tomto sportu. Dá se říct, že je tento sport v ČR momentálně v katastrofálním stavu a těžko s tím něco dělat?

Vždy se dá něco udělat. Před tím, než jsem se stal prezidentem, jsem říkal, že s novou generací skokanů na lyžích, infrastrukturou a řízením skoků na lyžích je – a ještě mnoho let bude – velký problém. Bohužel mě nikdo neposlouchal. Máme však mladé a talentované kluky, kteří soutěží v Poháru FIS a Kontinentálním poháru. Věřím, že v dalších letech je uvidíme bojovat na mistrovství světa.

Dá se tomu říkat finský syndrom? Protože i tam jsou skoky na lyžích průměrné.

Finové byli velký fenomén, ale jejich příklad ukazuje, že ne všechno jde automaticky dobře, i když máte dobrou infrastrukturu a mnoho talentovaných skokanů. V posledních letech udělaly finské skoky na lyžích velký krok kupředu. Mají například nové technologie. Mezi „tradičně skvělými“ skokanskými zeměmi ale nezaostává pouze Finsko, kterých je bohužel více. Pokud FIS nic neudělá, zbude jen pár dobrých, velkých, silných zemí a ty menší mohou snadno navždy zmizet.

Polští fanoušci se obávají, že tento okamžik přijde i pro naši zemi.

Polsko má vynikající skokanskou infrastrukturu, stejně jako fantastické a talentované skokany po celé generace. A samozřejmě ministerstvo sportu, takže sport je dobře financovaný. Víme, že ve skocích na lyžích jsou dobré i špatné roky, ale po roce 2000, kdy Adam Małysz začal vyhrávat velké trofeje, polské skoky na lyžích explodovaly. I když některá období mohou být horší než jiná, stále budete patřit mezi země s nejlepšími výsledky.

Taková prohlášení zaznívají, protože naši pilíři Dawid Kubacki, Kamil Stoch a Piotr Żyła si letos vedou velmi špatně. A žádný nástupce není v dohledu.

Těm chlapům je přes třicet let. Sám jsem s nimi závodil, ale máte velký tým mladých skokanů a můžete si vybrat ze spousty z nich. Nemá smysl mít „poraženou mentalitu“ jen kvůli jedné sezóně. Máte spoustu mladých talentů a hlavně velmi dobrý systém.

Vidíte při pohledu na stav polských skoků na lyžích možnost scénáře podobného tomu českému?

Ne, tu možnost nevidím. Zopakuji, co jsem řekl dříve: máte velký talent, vynikající infrastrukturu a velmi dobrý systém. Mohu jmenovat několik polských hráčů, kteří nepochybně mohou odkazovat na éru Kubackiho, Stocha a Żyły.

Pokud ano, vyměňte je.

Například Kacper Juroszek, Tomasz Pilch a Jan Habdas. Jsou to kluci něco málo přes dvacet let.

Po ukončení sportovní kariéry jste se rozhodně zaměřil na politiku. Jak jste objevil svou novou roli?

Do politiky jsem se vlastně dostal během své skokanské kariéry. Členem ODS (pozn. red.) jsem se pak stal v roce 2008. O politiku se zajímám od dvaceti let. První měsíce ve funkci poslance byly těžké, ale člověk se musel rychle adaptovat a učit. Snažím se pomáhat nejen skokům na lyžích, ale celému českému sportu.

Je český parlament stejně rozbouřený jako v Polsku? V polské politice je v poslední době kvůli změně vlády hodně nepokojů. Sledujete zdejší dění?

Samozřejmě. Volby do Sejmu již skončily a byla sestavena nová vláda Donalda Tuska. Vítězné straně Právo a spravedlnost se nepodařilo sestavit vládu. Doufám tedy, že nová Tuskova vláda povede Polsko správným směrem. Velmi mě také zajímá polská politika. Sleduji, co se aktuálně děje s vaším TVP kanálem. Bydlím blízko česko-polských hranic a vždy jsem cítil nejužší spojení s polskými fanoušky.

Jaký je tedy váš názor na události související s Telewizja Polska? Nepamatuji si dobu v historii mé země, kdy by bývalá vláda nemohla přijmout ztrátu veřejnoprávní televize – v tomto případě využívané pro partyzánské účely..

Situace je velmi složitá a doufám, že se rychle vyřeší směrem k transparentnosti a nezávislému fungování. Pro mě jako českého politika jsou hlavní prioritou výborné vztahy mezi našimi dvěma zeměmi.

Často se stává, že se sportovci po skončení kariéry angažují v politice. Adam Małysz se sice v současné době neúčastní, ale již několik let je prezidentem Polského lyžařského svazu.

Neřekl bych „často“, ale občas se to stane (smích). Další příklad můžeme vidět na Ukrajině, kde je starostou Kyjeva Vitali Klitschko. Můj pohled na politiku je takový: dříve jsem bojoval na „ledové ploše“ skoků na lyžích, abych dosáhl co nejlepšího výsledku, a nyní bojuji v politice, abych tomuto sportu co nejvíce přispěl.

Oba máte stejný názor na možnost umožnit Rusům a Bělorusům soutěžit na mezinárodní úrovni: říkáte „ne“.

Dokud bude válka na Ukrajině pokračovat, neměli by se Rusové a Bělorusové účastnit žádných mezinárodních soutěží. Rusko je agresor. I když budou soutěžit pod neutrální vlajkou, Vladimir Putin ji stále použije ve své propagandě.

V březnu jste se proti této aféře postavil zveřejněním drsného vzkazu na sociálních sítích. Jak jste reagoval na rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru (MOV) povolit Rusům a Bělorusům účast na olympijských hrách v Paříži?

To je pro mě naprosto nepochopitelné. Nemohu pochopit myšlenkový pochod pana Thomase Bacha. Každému ruskému a běloruskému sportovci by mělo být jasné a rozhodné „ne“, ať už soutěží pod národními barvami nebo pod neutrální vlajkou.

Je vzhledem k akcím MOV otázkou času, kdy sportovci z těchto zemí budou soutěžit s plnými právy – pod svou vlajkou a emblémy?

Dokud bude válka na Ukrajině pokračovat a dokud Rusko nevrátí okupovaná území Ukrajině včetně Krymu, je zcela nemyslitelné, aby se ruští a běloruští sportovci účastnili mezinárodních turnajů.

Rozhovor Mateusze Byczkowského, novináře z WP SportoweFakty.

Viz také: „Úžasné“. Po tomto skoku vyhrál kvalifikaci. Víme, s kým se Poláci utkají jako duo na TCS.