Summit EU s Čínou: Evropané se musí rozhodnout, zda se odváží střetnout s autokraty – Politika

Posted On: 1 dubna, 2022

Několikrát to bylo odloženo, ale nyní se po dlouhé době v pátek opět uskuteční summit EU-Čína – prostřednictvím videokonference a uprostřed války. Ruský prezident Vladimir Putin a vůdce čínské strany a státu Si Ťin-pching si v únoru přísahali věrnost. Peking se obává ekonomických dopadů války na Ukrajině, vyzývá k míru, ale neodsuzuje Rusko. Společné zájmy jsou příliš velké.

Peking tak zpochybňuje světový řád a provokuje Západ. Pro EU, jejíž ekonomika je úzce spjata s Čínou, to vyvolává otázku důsledků jejího vedení. Tagesspiegel vyzpovídal odborníka a dva experty, kteří se vztahy mezi EU a Čínou dlouhodobě zabývají.

[Alle aktuellen Nachrichten zum russischen Angriff auf die Ukraine bekommen Sie mit der Tagesspiegel-App live auf ihr Handy. Hier für Apple- und Android-Geräte herunterladen .]

Jaké poučení přináší zkušenost s Putinem pro jednání s jinými autokraciemi?

THORSTEN BENNER, Spoluředitel Thinktanks Global Public Policy Institute: Neměli bychom podceňovat odhodlání stále osamělejších vůdců velmocí použít vojenskou sílu k dosažení svých hegemonických cílů. Musíme udělat vše pro to, abychom se jednoho dne neprobudili a nezjistili, že nedokážeme odolat agresi Pekingu, protože jsme závislí na Číně. Malé individuální závislosti na malých autoritářských státech, například v energetickém sektoru, jsou menším problémem, ale nemůžeme se v žádné oblasti učinit závislými na agresivní velmoci, jako je Čína.

DANIEL ČERNÝ, Výkonný ředitel pro Evropu a Eurasii Open Society Foundation a autor knihy „Final Call. Jak se Evropa může prosadit mezi Čínou a Spojenými státy“ (2021): EU a Německo se ve své zahraniční politice vůči autoritářským režimům příliš dlouho řídily zbožnými přáními. V případě Ruska přilákal levný plyn, v případě Číny ziskový export.

Ekonomické vztahy také slibovaly politický přístup, zejména k obtížným režimům, a dlouho se očekávalo, že ekonomická otevřenost podpoří demokratizaci a otevřené společnosti. Varování, že my Evropané začínáme být příliš závislí na autoritářských režimech, byla ignorována, i když Vladimir Putin a Si Ťin-pching léta odhalovali své cíle – a jednají podle nich.

Jednou lekcí je brát autokratické vůdce vážně, když odhalí svůj pohled na svět a následné činy – i když zpochybňují všechny základní předpoklady, na nichž je německá a evropská politika založena. I když nenastane ten nejhorší scénář, Německu a Evropě by se mělo doporučit, aby se na to připravily.

REINHARD BÜTIKOFER, poslanec za Zelené a vedoucí delegace pro vztahy s Čínou: Je třeba opustit starou doktrínu, podle níž by vzájemné závislosti se zeměmi jako Rusko nebo Čína hrály stabilizační roli v mezinárodním pořádku. Režimy jako Moskva a Peking využívají ekonomické závislosti k prosazování svých imperiálních cílů. Čínský Si Ťin-pching uzavřel revizionistický pakt s ruským Putinem namířený proti zájmům USA, NATO a Evropy, aby nahradil mnohostranný světový řád řádem ovládaným autoritářskými velmocemi. Na druhé straně potřebujeme strategickou solidaritu mezi demokraciemi a dalšími podobně smýšlejícími zeměmi a také mnohem účinnější politiku partnerství vůči zemím Jihu.

Co to znamená pro jednání s Čínou?
BENER: Bohužel jsme teprve na začátku procesu reflexe. Čína bude zásadním testem závažnosti agendy „bodu obratu“. Příliš mnoho Němců má iluzi, že „Čína není Rusko“, aby ospravedlnilo prohlubování ekonomických vztahů.

Šéf zahraniční politiky EU Borrell fantazíruje o Číně jako o prostředníkovi ve válce na Ukrajině. Mnozí jsou dnes příliš slepí na to, aby viděli, že Peking stojí pevně na straně Moskvy a stal se tak soupeřem Evropy, pokud jde o demokracii, ekonomiku a technologie i bezpečnostní politiku. Při zpětném pohledu je množství energie, které bylo zapotřebí k tomu, aby Huawei nemohlo získat bezplatný přístup do kritické infrastruktury 5G, ohromující.

Olaf Scholz a Emmanuel Macron marně doufali, že Si Ťin-pching (zde na videokonferenci) ukončí Rusko…Foto: IMAGO/Xinhua

SCHWARZER: Musíme udržovat ekonomické vazby s Čínou a jednat o globálních otázkách, jako je boj proti změně klimatu, a zároveň diverzifikovat a posilovat naše možnosti jednání. Evropa potřebuje zabezpečení dodávek, například v energetickém sektoru, aniž by byla tak závislá na jednotlivých státech, jako se stala na Rusku.

Aby bylo jasno: Čína má agendu globální expanze a myslí na sféry vlivu. Chce světový řád, který přesahuje západní liberální principy a chce se stát vedoucí světovou velmocí z hlediska technologie a ekonomiky. A bedlivě sleduje dění na Ukrajině a vyvozuje své závěry pro Tchaj-wan.

[Wenn Sie aktuelle Nachrichten aus Berlin, Deutschland und der Welt live auf Ihr Handy haben wollen, empfehlen wir Ihnen unsere App, die Sie hier für Apple- und Android-Geräte herunterladen können.]

BOUTIKOFER: Systémové soupeření s Čínou se již stalo zřejmým rysem vztahů mezi EU a Čínou. Čína nerespektuje ani pravidla jednotného evropského trhu, viz sekundární sankce v litevském konfliktu, ani evropský bezpečnostní řád, viz čínská podpora agresivního postoje Ruska vůči NATO. Nenechte se mýlit: Čína je pro nás v Evropě již nyní semeništěm politických bezpečnostních rizik, například prostřednictvím kyberprostoru nebo nových vesmírných technologií.

Bude mít více konfrontační přístup z Číny ekonomické náklady?

BENER: Peking si zvolil cestu konfrontace s Evropou. Kromě podpory Putinovy války na Ukrajině Peking útočí přímo na vnitřní trh EU, například zákazem vstupu do země výrobkům německých firem vyrobených v Litvě.

Evropa by měla nadále nabízet Pekingu spolupráci v globálních otázkách. Ale především musí Německo a Evropa investovat do své vlastní síly v době rostoucího konfliktu s Pekingem. To znamená unbundling tam, kde existují závislosti, a aktivní pomoc společnostem při diverzifikaci mimo čínský trh. Už nejde o strukturování dodavatelských řetězců podle čistě obchodní logiky, ale spíše o logiku bezpečnosti se spolehlivými partnery.

Nebude k dispozici zdarma. Alternativou však je, že nejen VW a Daimler, ale celá země, čínské klastrové riziko vybuchne později s mnohem vyššími náklady. Pokud Německo učiní rozhodné kroky vpřed a bude připraveno nést náklady, bude to mít také pozitivní vliv na evropskou jednotu. Pokud je Berlín ve vedení, má i Orbánův propekingský hlas menší váhu.

Nejlepší přátelé, kteří chválí neochvějnou blízkost svých zemí: Vladimir Putin a Si Ťin-pchingFoto: Reuters/Sputnik/Aleksey Družinin/Kreml

SCHWARZER: Evropa musí vidět, co je – a co může udělat sama, aby posílila svou pozici v této konkurenci systémů. EU musí udělat svůj vlastní domácí úkol: musí se stát konkurenceschopnější a nezávislejší, například tím, že bude více investovat do svého polovodičového průmyslu a výroby baterií, do solární energie a vodíkové technologie, do výroby lékařského vybavení.

To vyžaduje obrovské investice v době, kdy evropské hospodářství nevyhnutelně trpí současným konfliktem. Ale ve střednědobém a dlouhodobém horizontu jsou náklady na „obchod jako obvykle“ mnohem vyšší.

Musíme si konečně nastavit delší časový horizont a poměřit své krátkodobé zájmy s našimi dlouhodobými a dát si jasně najevo, že pokud dnes uděláme špatná rozhodnutí, bude to zítra znamenat nejen ekonomické ztráty, ale i ztrátu naši svobodu a náš politický prostor.

Více informací o ukrajinské válce na Tagesspiegel Plus:

BOUTIKOFER: Čínský více konfrontační přístup pro nás již přináší ekonomické náklady. Na druhou stranu bojujeme proti dumpingu, nespravedlivým dotacím nebo nedostatečné reciprocitě v mezinárodních veřejných zakázkách například novými evropskými nástroji na ochranu obchodu.

Snížení stávající jednostranné ekonomické závislosti na Číně, jejímž negativním dopadem jsme během pandemie trpěli, je strategickým imperativem, i když se to stane obtížnou cestou, zejména pro společnosti, které sbalily příliš mnoho vajec do jednoho košíku.

Potřebujeme odolné dodavatelské řetězce. Pouhá představa, že by Čína využila svůj vyděračský potenciál ve vzácných zeminách, jak se o to pokusil před deseti lety, jasně ukazuje, že náklady na nereverzaci by byly jistě vyšší.