Na pozvání projektu Toto místo Renomovaní fotografové jako Jeff Wall, Joseph Koudelka, Thomas Struth a Stephen Shore se rozhodli vidět Izrael a Západní břeh novýma očima prostřednictvím fotografie. Přijali pozvání francouzského fotografa Frédérica Brennera. Frédéric Brenner na svém projektu pracuje od roku 2007. Proslavil se dokumentováním židovského života v mnoha částech světa.

Brennerovou motivací bylo chápat Izrael jako metaforu a hledat fotografické projekty, které přesahují mýty a stereotypy. Zapojení fotografové byli přítomni v regionu v letech 2009 až 2014, někteří několik měsíců. Vzniklo dvanáct velmi odlišných děl nejen svým obsahem, ale i fotografickým provedením.

Každý z dvanácti fotografů přinesl vlastní snímky a fotografický přístup a použil je k hledání vzorů, příběhů a obrázků. THE Centrum současného umění Dox v Praze představuje svá díla poprvé v rámci ucelené výstavy. Prezentace ukazují jen malou ukázku z hloubkové práce jednotlivých fotografů. Pásmo Gazy bylo z projektu vyloučeno. A Západní břeh Jordánu se k projektu připojil jen proto, že to bylo konkrétní přání účastníků projektu a mnozí to podmínili svou účastí.

Nedostatek kontextualizace

Starost o krajinu je jako společná nit mezi různými projekty. Německý umělec Thomas Struth, legenda amerického fotografa Stephen Shore a korejský umělec Jungjin Lee našli svou vlastní formu vyjádření. Starý český mistr Joseph Koudelka to nejradikálněji realizuje v temných černobílých obrazech Zdi.

Dalším důležitým průřezovým tématem jsou portréty. Zatímco Rosalind Salomon cestuje autobusem po Izraeli a Západním břehu Jordánu a hledá letmá setkání, Frédéric Brenner inscenuje propracované rodinné portréty. Nick Wapplington zahájil dlouhodobý projekt zaměřený na pozorování židovských osadníků, mladý český filmař Martin Kollár pak kraj zobrazuje jako soubor filmových kulis.

Kromě extrémně krátkého a velmi obecného úvodního textu a stručných představení jednotlivých projektů nejsou na výstavě prakticky žádné informace, které by pomohly projekty zasadit do kontextu. Výjimkou jsou práce Wendy Ewald a Fazal Sheikh: pro každou ze 14 skupin, s nimiž Ewald pořádal fotografické workshopy, existuje krátký text. Zde zjistíme, jaká je situace Palestinců ve východním Jeruzalémě, kde žijí Drúzové v Izraeli, a získáme tak představu o významu obrázků.

Instalace Fazala Sheikha, složená ze 48 leteckých snímků Negevské pouště, dostává zaslouženou hloubku díky malé brožurce prezentované na výstavě. Absence dalších textů je pravděpodobně způsobena cílem výstavy, totiž zorganizovat umělecký projekt o Izraeli a Západním břehu Jordánu a vyhnout se politickým potížím, které to může přinést. Zároveň se ale ztrácí spousta potenciálu. Zejména proto, že kurátorku Charlotte Cottonovou vede touha přivést diváka k hlubší identifikaci s realitou této země.

Vágní termíny

Snížení složitosti a pohled za fasádu jsou aspekty, kterých lze dosáhnout pouze tehdy, pokud budeme nejen vytvářet obrazy, ale také dát divákovi znalosti k jejich dešifrování, čtení skrytých symbolů a rozpoznání jejich významu. Jinak obrazy poskytují krásnou a esteticky zajímavou, ale nakonec neprostupnou fasádu. Co v uměleckém projektu spočívá v pojmenovávání věcí, identifikaci problémů a vysvětlování souvislostí? Izraelsko-palestinský konflikt se jako konflikt samozřejmě vede i jazykem, ale pojmy jako „Palestinci“, „okupovaná území“ a „okupace“ se zavádějí a jejich použití lze ospravedlnit.

Projektový tým se mylně domnívá, že zaujmout stanovisko a nazývat věci tak, jak jsou, znamená upadnout do vzorců přítel-nepřítel a následovat monolitickou vizi. V žádném případě tomu tak není a nikdo to neví lépe než mnoho místních i mezinárodních fotografů, kteří v regionu působí již řadu let. Použití vágních a nejasných termínů na druhé straně naznačuje blízkost k dominantnímu narativu izraelského konfliktu.

Brenner věří, že „pouze očima velkých umělců můžeme začít chápat složitost Izraele – jeho historii, geografii a každodenní život – a rezonanci, kterou mají na lidi na celém světě“. A naopak zbavuje místní a zejména palestinské fotografy a umělce schopnosti vydávat vlastním jménem platná prohlášení o regionu a dávat je do umělecké podoby.

Renomovaní zahraniční umělci jistě mohou přispět k porozumění. Stejně dobře to ale umí místní umělci a fotografové, spisovatelé a novináři. Na základě svých každodenních životních zkušeností i zkoumání vlastní fotografické praxe a historie fotografie v regionu se mnozí z nich rozhodnou zaujmout kritický postoj a realizovat jej esteticky sofistikovaným způsobem. Samo o sobě není výhodou ani být místní, ani být hostem. Vše závisí na způsobu práce a strategii, kterou dodržujete.

Zábava vzdělané střední třídy

Projekt, který trval téměř sedm let a stál téměř šest milionů dolarů, si také musí položit otázku, jaké mocenské struktury reprodukuje. Projekt byl realizován téměř výhradně s bílými Evropany a Američany, s výjimkou Lee a Sheikha, kteří dávají celé věci mezikulturní nádech. Projekt je svým způsobem součástí tradice orientalistické „fotografie Svaté země“.

Jsou zde také reprodukovány současné mocenské struktury nalezené ve fotožurnalistice v regionu, které jsou zvláště patrné v asymetrii mezi palestinskými a mezinárodními fotožurnalisty. Ti s interpretační silou, sociálním kapitálem a nejlepšími kontakty s médii a uměleckým trhem jsou obecně fotografové a umělci socializovaní na Západě. Do této skupiny patří i izraelští fotografové. Projekt Toto místo reprodukuje, vědomě či nevědomě, tyto struktury.

Toto místo funguje velmi dobře jako projekt zaměřený na trh s uměním. Ozdobený intelektualizovanou filozofickou nadstavbou se hodí pro zábavu vzdělané střední třídy. K hlubšímu zkoumání reality tohoto místa ale projekt přispívá jen okrajově.

Felix Koltermann

© Qantara.de 2015

Výstava je k vidění v Centru současného umění Dox v Praze do 3. března. Výstava bude následně představena v Muzeu moderního umění v Tel Avivu a následně v USA.