„Československo“ jako celek je stále zakořeněno v mozcích starších studentů, a nejen to. Ale právě v ledním hokeji je rozdíl mezi oběma zeměmi markantní. Pohled zpět na dvě další ligy, které mají často společný pouze stejný název:
Účastníci a režim:
CZE (Tipsport extraliga): 14 týmů, 6 přímo v play off, 4 v předkole play off. Poslední čtyři týmy se střetnou se dvěma týmy, které hrají (rovněž turnajovým způsobem) proti dvěma finalistům 1. sestupu z ligy.
SVK (Tipsport liga): 10 týmů, přičemž mimo soutěž hraje až do Vánoc i reprezentace do 20 let. Osmička v play off, poslední hraje proti vítězi 1. sestupové ligy. Šampiona bylo možné určit až 28. dubna (!).
Úroveň kompetence:
Obě ligy samozřejmě trpí stejným problémem: nejlepší místní hráči hrají v zahraničí. Mimo Severní Ameriku je to hlavně KHL, která absorbuje to nejlepší, i když Slovan Bratislava má na Slovensku svůj tým. V Česku si alespoň velké kluby jako Sparta Praha, Steel City Třinec a loňský mistrovský Liberec dokážou pár dobrých hráčů udržet nebo přivést zpět, ale 26 Čechů zapojených do KHL by byli skoro všichni nejlepší hráči ze své země.
V podstatě dobří slovenští hráči často léta hrají v Česku (aktuálně 53) a naopak na Slovensko odcházejí jen ti bezva, kteří už nenajdou práci doma. I to svědčí o tom, že slovenský šampionát se může rovnat druhé nejvyšší divizi v sousední zemi. Vyšší úroveň mají pouze tři nejlepší kluby Nitra, Banská Bystrica a Košice.
CZE liga se v mezinárodním srovnání řadí za KHL, SHL a NLA a výsledky v průběhu let v Hockey Champions League ji řadí i za finskou ligu. Pak přijde DEL, EBEL pak slovenská extraliga.
Složení týmů:
Kromě přeshraničních hráčů, kteří se díky velmi podobnému jazyku samozřejmě bez problémů domluví, se obě ligy stále více spoléhají na legionáře, aby dokázaly kompenzovat odchody vlastních hvězd. Stále více se zde hraje zejména mapa Severní Ameriky: v České republice jsou tyto cracky hojně rozšířeny po celé lize; týmy jako Plzeň (s aktuálně zraněným ligovým teroristou Ryanem Hollwegem), Pardubice a Chomutov na Kanaďany léta spoléhaly. Severoameričanů je 15 ve srovnání s pouhými dvanácti legionáři z jiných zemí.
Stejně jako v Česku ani na Slovensku není legionářům žádný limit: kromě 25 Čechů je to 16 Severoameričanů a 17 hráčů z jiných zemí. To představuje v průměru téměř šest legionářů na tým. Zejména loňští finalisté Nitra a Banská Bystrica mají po šesti trhlinách v zahraničí, Banská Bystrica má dokonce brankářskou dvojici v Jason Bacashihua a ex-kapitán Nathan Lawson (stále v hrozné fyzické kondici). Novinka Nové Zámky, ležící nedaleko maďarských hranic, sází na levný mix Severní Ameriky, Švédska, Finska a Lotyšska.
Frölunda vítězí proti Spartě Praha v tvrdém utkání ve finále Champions Hockey!
mzdy:
Doby, kdy čeští hráči emigrovali do sousedních zemí za jablkem a vajíčkem, jsou dávno pryč. Hráči, kteří z výkonnostních nebo věkových důvodů z českého šampionátu vypadnou, jsou samozřejmě pro týmy EBEL nebo DEL2 cenově dostupní, a to v čisté výši mezi 30 až 40 tisíci eury. Ale hlavně v těch nejlepších týmech jsou platy často vyplácené a mohou být závratné. Euro čísla kolem šesti číslic nejsou nic neobvyklého, není divu, že hráč jako Nick Schaus (jedna z mála silných stránek Pardubic) neprojevil zájem o prodloužení smlouvy v Innsbrucku a že Colton Yellow Horn také téměř zdvojnásobil svůj plat ve Znojmě během jeho krátké působení. vystoupení v Plzni.
Naproti tomu na Slovensku je už léta finanční krize: platy mezi 20 000 a 30 000 eur jsou tam standardem. A ani ty nejsou často zaplaceny včas. Není pak divu, že téměř všechny top hvězdy mají ve smlouvě výstupní klauzuli, a proto se nejlepší střelci často loučí uprostřed sezóny. V podstatě jsou české platy v průměru asi třikrát vyšší než ty v sousední zemi.
Infrastruktura a publikum:
Česká republika udělala v posledních letech velký krok kupředu: haly v Liberci, Praze, Chomutově, Třinci a Karlových Varech byly postaveny v tomto tisíciletí nebo jako v Pardubicích alespoň modernizovány. Všechny krásné arény, zejména ta liberecká s téměř 6000 místy, by měla sloužit jako vzor pro všechna města, která chtějí stavět arény střední velikosti. Další „Zimné stadiony“, jako jsou ty v Plzni, Litvínově, Zlíně nebo Hradci Králové, jsou staleté budovy s velmi dobrou viditelností. Jen malý sál Mladé Boleslavi (3200 míst) nebo dosti špinavá olomoucká aréna dělají z návštěv poměrně pochybné potěšení.
Na Slovensku (kromě bratislavské arény) splňuje vyšší standardy pouze hala MS v Košicích a do jisté míry hala Poprad zrekonstruovaná za dob KHL; ostatní jsou velmi malé (Nitra, Banská Bystrica, L. Mikuláš) nebo od roku Nerekonstruované léta (Trenčín). Nejdražší karta na Slovensku stojí pouhých osm eur, zúčastnit se však můžete za pouhá tři eura. V Česku naopak nejlepší letenky stojí kolem 15 eur.
Kometa Brno je určitě nejžhavější vstupenkou v těchto dvou ligách, dějiště s téměř 7700 místy je vždy plné. Jinak letenky v obou zemích obecně nejsou problém. Příjemný vedlejší efekt: ceny piva (mezi jedním a dvěma eury) se léta drží nízko.
Sledování:
Český lední hokej se po letech sportovního úpadku v poslední době vzpamatoval a letošní vítězství na turnaji Ivana Hlinky do 18 let je toho nejlepším důkazem. Opět se využívá více mladých hráčů; Potenciální top 10, jakým je Martin Nečas, byl minimálně na začátku sezóny použit v top lajně Komety Brno. Těch pár zbývajících českých skautů NHL (kterých se v průběhu let postupně ubylo) může letos svou existenci zdůvodnit lépe než v minulých letech. Problém však zůstává: mnoho talentů migruje do CHL před nebo po roce týmového nasazení.
Na druhou stranu Slovensko vypadalo v juniorském sektoru léta jako mrtvé: skauti NHL už roky nechodili na zápasy a dokonce ani kanadské juniorské týmy už nemají o slovenský import malý zájem. Začleňování mladých hráčů do týmu je kvůli nedostatečné kvalitě velmi pomalé a je také výrazné: téměř v každém týmu je hráč, kterému je již přes 40 let, jako je 44letý Josef Stümpel (Liptovský Mikuláš). ) nebo Arne Krotak (Poprad). Obě země jsou také velmi vstřícné vůči svým seniorům: dlouhé přestávky (18 minut) a naprostá absence „rychlého hvizdu“ (= rychlého vhazování) často způsobují, že zápasy jsou nekonečné.
Pro evropské skauty je samozřejmě mnohem aktuálnější česká extraliga; cena a výkon na Slovensku nejvíce odpovídají DEL2.
Propojení lig mezi sebou nebo s EBEL?
Košice a Slovan Bratislava (před vstupem do KHL) moc chtěly hrát českou extraligu. To se ale nesetkalo se souhlasem, není se čemu divit: s Českými Budějovicemi, Kladnem a Slavií Praha (i když se těsně vyhnuly bankrotu) některé tradiční kluby léta marně klepou na dveře do extraligy.
Na druhou stranu na Slovensku stále více chybí týmy a kdysi dobré trhy jako Skalica a Dubnica chřadnou. Návštěva tradičního klubu a producenta hráčů, jakým je Dukla Trenčín, může hokejovému fanouškovi vehnat slzy do očí. Extraligu stál odchod Slovanu Bratislava hodně z přitažlivosti. Není proto divu, že trojmístné číslo není neobvyklé. Diskuse o doplnění polských týmů do ligy vyšly naprázdno, ale deset týmů pro nejvyšší divizi zůstává maximem. Účast Slovanu v KHL však rok od roku kolísá, ale pokud by odešli, slovenský svaz by Slovanu do EBEL rozhodně nepovolil, i kdyby měl zájem.
Takže: Česká republika nemá zájem o účast zahraničních týmů, tradičních trhů má stále dost. I když se slovenská extraliga a EBEL v průběhu let herní úrovní (i počtem legionářů) sblížily, nemají společnou budoucnost. Hledání zdravého dvanáctého týmu pro EBEL se proto musí uskutečnit jinde…
