literatura

Milan Kundera: Česky nebo francouzsky?

Čtvrtek 29. listopadu 2018 | 10:33

Světově uznávaný spisovatel Milan Kundera žije přes 40 let ve Francii. Francouzskou národnost má od roku 1981 a francouzsky píše od roku 1993. A přesto 89letý romanopisec znovu dohnal svůj původ.

Začalo to návštěvou českého premiéra Andreje Babiše v Paříži ke 100. výročí konce první světové války. Stejně jako ostatní šéfové vlád před ním navštívil Babiš nejznámější český exil. Méně diskrétní než jeho předchůdci vyjádřil Babiš své nadšení na sociálních sítích.

„Je to zážitek na celý život,“ napsal 64letý muž. Kunderu a jeho manželku pozval do Česka, kde už dlouho nebyli. „Myslím, že si zaslouží české občanství, o které přišli po emigraci,“ řekl Babiš, aniž by si asi uvědomoval, že se chystá rozpoutat debatu.

Oficiální aparát Prahy se dal do pohybu. Brzy se ukázalo, že občanku tak nedostanete zpět, ani jako Milan Kundera. Musíte o to požádat. „Pokud vím, Kundera od českých úřadů nikdy nic nežádal,“ vysvětluje francouzský politolog Jacques Rupnik.

Socialističtí vůdci tehdejšího Československa vystěhovali Kunderu v roce 1979 v reakci na systémově kritický román „Kniha smíchu a zapomnění“. Autor, narozený v Brně a do roku 1970 člen KSČ, žil již čtyři roky ve Francii.

reklama

I po demokratické změně v roce 1989 zůstal Kundera v České republice „nepřítomný“, jak kdysi upozornil kritik. Vztah mezi jeho zemí původu a hvězdným autorem je komplikovaný. Před pár lety se objevila obvinění, že Kundera v 50. letech udal spolužáka komunistům, což důrazně odmítl. To přimělo pařížské noviny k přehnané otázce: „Proč Češi nenávidí Kunderu?“

Profesor romanistiky Petr Kylousek z brněnské univerzity vidí důvod konfliktu ve spisovatelčině snaze být „kosmopolitní“. Kunderova emigrace do Francie byla nejen politická, ale i literární. Chtěl dobýt Paříž jako světovou metropoli, což se mu podařilo.

„V 90. letech k velkému zklamání mnoha Čechů nehrál roli, která se od něj jako velkého syna národa vracejícího domů očekávala,“ říká Kylousek. Kundera se ve Francii snažil zbavit nálepky disidenta, „svědka nesvobody na východě“ – a prosadit se „jako spisovatel a pouze jako spisovatel“.

Kundera je pro něj nyní světovým autorem, i když má české reminiscence, říká další odborník, bohém Bohumil Fort. „Český čtenář má pocit, že se k němu spisovatel nechová úplně normálně, což může vést k určitému napětí a napětí. vést k nepochopení,“ říká.

Kunderův nejúspěšnější román „Nesnesitelná lehkost bytí“ z roku 1984 vyšel v České republice až v roce 2006, i když překlad nebyl nutný. „Kniha smíchu a zapomnění“ byla čtenářům v České republice odepřena až do roku 2017. Možná to ale ve veřejnosti skutečně vzbudilo zvědavost a zájem, domnívá se Fort.

Kundera na otázku identity exulanta nepřímo odpověděl sám. O Věře Linhartové, která se stejně jako on narodila v Brně a žije ve Francii, píše: „Když Věra Linhartová píše francouzsky, zůstává českou spisovatelkou? Ne. Stane se z ní francouzská spisovatelka? Opět ne. Ta je jinde.

O samotném autorovi, který rozhovory poskytuje jen zřídka, se toho každopádně po nedávné návštěvě českého premiéra v Paříži moc neví. Babiš uvedl, že ho v bytě Kunderových zaujala lampa s nápisem „Je s’en fou“ – což znamená: Je mi to jedno. Vnímá Kundera diskuse v Česku se stejným klidem?