MALOKARPATAN putuje s „Vertumnusem Ceasarem“ z lesnatého vnitrozemí Karpat do sklepení pod pražským palácem Rudolfa II. Nové album slovenské black metalové kapely, které je na dlouhém přehrávači, jako kdysi téma, se točí kolem tohoto panovníka Emperors, různých stylů a temných umění.
Základem zůstává starý black metal, aranžovaný zvláštním a temným způsobem. Ale MALOKARPATAN jsou kosmopolitnější než dříve. Například na druhém albu se kapela hudebně i textově pohybovala v rustikálním prostředí v pohádkově ponuré „severokarpatské zemi“, ale nyní putuje na císařský dvůr, kde jde pro pobavení panovníka cokoliv.
Festival MALOKARPATAN na starém císařském dvoře
Mezi osvědčeným uctíváním starých hrdinů jako VENOM a BATHORY, ale také úplně prvního ENSLAVED nabízí „Vertumnus Caesar“ spoustu prostoru pro syntezátory, harfy, flétny a tympány. Ty nahrál Silenthell, který na tento nástroj dříve hrál pro MASTER’S HAMMER.
MALOKARPATAN byli vždy srovnáváni s touto úctyhodnou českou blackmetalovou kapelou, ale zdá se, že je to spíše geografickou blízkostí než nějakou skutečnou hudební inspirací. Tentokrát však dochází k mnoha přesahům v experimentálním přístupu k black metalovému žánru, ve fascinující rovnováze mezi vnitřně temnou psychedelií a bujarou epičností. Skutečnost, že v písni je slyšet hlas bývalého kytaristy MASTER’S HAMMER Necrococka, symbolizuje toto posílené pouto.
„Vertumnus Caesar“ vydává temný epos
Přesto je MALOKARPATAN stále stejně nezávislý a jedinečný. To platí i pro slovenské písně, z nichž každá má svou charakteristiku. Někdy klasický speed metal slouží jako motor pro lidové eposy a syntetizované bláboly, jindy to druhé rámuje středověké snění. Každá skladba stojí samostatně a přesto harmonicky zapadá do celku.
Album, které nahrál Zdeněk Šikýř v Praze a masteroval frontman ENFORCER Olof Wikstrand, má čistý organický zvuk, který připomíná nejen starověké impéria, ale i oslavovanou, zašlou éru metalu. Občas vypadá trochu hubeně, ale nikdy ne slabě v oblasti hrudníku.
Rudolf II. shromažďoval umělce na pražských Hradčanech a byl tam kdysi zobrazován jako sezónní bůh Vertumnus, vytvořený z ovoce a rostlin. Alchymisté a média jako John Dee a Edward Kelley přišli na jeho dvůr, když na hranicích habsburské říše zuřila dlouhá turecká válka. MALOKARPATAN se všemi těmito aspekty zabývá v temném, pohádkovém eposu o nevrlém císaři, který by pravděpodobně přijal s takovým nadšením jako zmíněný obraz.
Metalová ctnost navzdory experimentálním zvukům
„Kouzelné království mizí,“ zní poslední píseň na konci císařova života. Samozřejmě se to týká slavného dvora uměnímilovného a tajemstvím posedlého Rudolfa, ale tato fráze také oznamuje konec cesty do temného a okouzlujícího světa vytvořeného skupinou. Tam, kde se jiné kapely ztrácejí v bezcílných zvukových kulisách prostřednictvím experimentálních zvuků, si Slováci zachovávají své metalové přednosti a přes hravé části se vždy dostanou k věci.
S „Vertumnus Caesar“ MALOKARPATAN pokračoval ve svém hudebním vývoji, aniž by se rozcházel se svými kořeny. Album nabízí hutně atmosférickou exkurzi do nadpřirozeného světa, v němž jsou historické postavy mysticky fiktivní. Skupina, obklopená slavnostním bohatstvím, zůstává přízemní a divoká, neustále pokračuje ve své cestě z vnitrozemí k císařskému dvoru a nastavuje v procesu nová měřítka. Svět se může vyvíjet, ale toto imperiální umění je na věčnost.
