Autor narozený v Brně 1. dubna 1929 vstoupil do světové literatury nejpozději svým mezinárodním bestsellerem „Nesnesitelná lehkost bytí“.

Kundera to cítil ve svých románech velká a malá tajemství lidské existence Po. Fanoušci i kritici oceňují jeho styl prózy, který je stejně jasný jako ironický. Nakonec to však byla filmová adaptace Philipa Kaufmana „Nesnesitelná lehkost bytí“ z roku 1987, která Kunderovi konečně vydláždila cestu k mezinárodní slávě.

Erotický a tragický milostný příběh chirurga Tomáše a číšnice Terezy na pozadí zásahu Pražského jara dojal mnoho lidí – a odehrává se na pozadí vlastního příběhu.

Ve Francii od roku 1975

Sám Kundera, bývalý člen komunistické strany, upadl v nemilost po vpádu Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Od roku 1975 žije ve Francii, kde později vyučoval na univerzitách v Rennes a Paříži. V roce 1979 obdržel Odebrání československého občanstvípak v roce 1981 přijal franc.

Od roku 1993 Kundera píše své knihy ve francouzštině. S bývalou vlastí udržoval jen omezený kontakt a také nedovolil překládat své knihy do češtiny. Teprve v 90 letech získal zpět české občanství.

Vtip ve stavu sledování

Ve své prvotině „Der Joke“ z roku 1967 popisuje, jak může nevinný vtip ve střeženém státě skončit tragédií. Student Ludvik v něm posílá významnou pohlednici spolužákovi Markétě: „Optimismus je opium lidstva! Zdravá mysl páchne hloupostí! Ať žije Trockij!“

Ludvik musí opustit vysokou školu a nastoupit vojenskou službu. Po letech se Ludvik chce pomstít tehdejšímu fakultnímu stranickému vůdci. Svádí svou ženu, ponižuje ji sadistickým sexem.

prozradit špiona

V roce 2020 Kundera daroval svou soukromou knihovnu a archiv Moravské národní knihovně v Brně, která byla letos konečně slavnostně otevřena. „Myslím, že knihy patří do knihovny, takže je logické, že je Moravské zemské knihovně daruji,“ řekl tehdy Kundera.

Téhož roku ale vyvolala mnoho řečí nová biografie hvězdného autora, jejíž autor Jan Novák se kriticky podíval na Kunderův politický život před jeho emigrací.

Už koncem roku 2008 pražské noviny odhalily, že Kundera ho měl v roce 1950 jako student. Západní špión zrazen komunistické policii. Ve vzácném prohlášení Kundera zmínil „pokus o atentát na autora“.

Spisovatelův vztah k české vlasti byl již považován za narušený. V „The Ignorance“ (2001) se Kundera zabývá pocitem, že emigrant už nepatří. „Nostalgie je tedy utrpení způsobené nenaplněnou touhou po návratu,“ říká.

Různé názory

Kunderova raná díla, jako jsou intimní básně „Monology“ z roku 1957 nebo hra „Majitelé klíčů“, oceněná v roce 1963 Českou státní cenou, nejsou součástí kánonu. Kunderův nejnovější román „Festival bezvýznamnosti“ vyšel v roce 2015 také v němčině.

Autor zůstal věrný sám sobě: čtenář pozoruje čtyři postarší pány, kteří vtrhnou do Paříže a přemítají o filozofovi Hegelovi nebo o teoriích o erotice ženského pupku. Recenze se pohybovaly od „pozdního díla velkého autora“ po „nudné, nezáživné, vymyšlené a prázdné“.

Znovu a znovu vystupoval jako kandidát na Nobelovu cenu

Několikrát byl zmíněn jako kandidát na Nobelovu cenu za literaturu. V každém případě se jeho postavení klasika světové literatury upevnilo od doby, kdy jeho dílo vyšlo v prestižní francouzské edici „La Pléiade“ (Sedm hvězd). Za svůj život se této pocty dostalo jen pár dalším autorům, kteří se mohou prezentovat ve vitríně s koženou vazbou a zlatým okrajem.

Vyhrál mnoho ocenění jako je „Prix Médicis“, Řád rytířů francouzské čestné legie a Prix de Jerusalem. Kunderovo dílo bylo oceněno i v Rakousku, za což získal v roce 1987 mimo jiné rakouskou státní cenu za evropskou literaturu.

smutek z politiky

Čeští politici reagovali na úmrtí autora smutně. Český premiér Petr Fiala ve středu na Twitteru napsal, že svou tvorbou oslovil celé generace čtenářů na všech kontinentech a dosáhl celosvětové slávy.

Bývalý premiér Andrej Babiš, který udělal skvělou práci, aby se Kundera vrátil k české národnosti, vzpomíná na setkání v Paříži před několika lety: „Potkal jsem ho jako velký člověk potkal, který svou tvorbou proslavil Českou republiku jako nikdo jiný,“ řekl agentuře ČTK.

Redaktor Kundery Jo Lendle se rozloučil těmito slovy: „Dílo Milana Kundery ukazuje lidi v jejich kráse i hrůze. Literatura dvacátého století by bez něj byla neúplná.“