Putinovu medaili si nechám, vždyť jsem ji nedostal za boj – zopakoval Jaromír Nohavica v rozhovorech pro český tisk v roce 2022. Proč tento skvělý muzikant – „bard obyčejných lidí“ – dělá- Copak se dnes rýmuje? xenofobní písně o Arabech a podpoře proruské radikální pravice?

**

Bratře, ničemu nerozumím
Po letech spolu, v bídě,
Odkud se berou kapky krve na vašich prstech,
co se stalo, řekni mi
Proč mě bolí srdce?
co se stalo bratře, dav. Jack Lewinski

Výše uvedený text písně by si mohli polští fanoušci pamatovat, když v březnu 2022 další města zrušila koncerty Jaromíra Nohavici kvůli jeho proruským názorům. Zdá se, že to byla až válka na Ukrajině, která způsobila, že se informace o problematické minulosti českého barda a radikalizaci politických názorů s věkem dostaly do Polska ve větším měřítku.

Příběh pádu tohoto kdysi velmi uznávaného umělce je ale mnohem delší a zdaleka se neomezuje jen na slavnou „Putinovu medaili“.

Bard obyčejných lidí

Stojí za to připomenout mladým čtenářům, kdo je Těšínsko-ostravský hudebník ve skutečnosti a jak se v Polsku těší takové oblibě. Jaromír Nohavica je jedním z hlavních českých představitelů žánru zvaného v Polsku zpívaná poezie. V České republice je jeho tvorba častěji označována jako folk, neboť má kořeny ve slezské hudební kultuře a v písňových textech se dotýká velmi „lidských“, každodenních a univerzálních témat. Řada Nohavicových písní je dodnes klasikou české hudební kultury.

Jeho kariéra byla nejprve spojena s československou nezávislou scénou a nabrala na síle po přelomu roku 1989. V průběhu 90. let a začátku nového století, zejména po smrti charismatického Karla Kryla, byl Nohavić považován za guru české původní písně.

V Polsku spadá vrchol jeho popularity na roky 2008-2013. V listopadu 2008 vyšlo dvojalbum Svět podle Nohavicikde slavní polští umělci (mimo jiné Artur Andrus, Zbigniew Zamachowski, Edyta Geppert) zpívali skladby českého barda ve skvělých překladech Antonia Murackého. Poté na několik týdnů na přelomu let 2012 a 2013 píseň Minuta z umělcova nového alba se umístilo na prvním místě hitparád Trójka – vzhledem k žánru a jazyku písně značný úspěch.

Nutno přiznat, že sám Nohavica na tomto úspěchu tvrdě pracoval. Umělec žijící léta v Českém Těšíně a Ostravě vždy zdůrazňoval svou identitu muže z pohraničí, ochotně překládá texty polských umělců, podporuje polsko-české kulturní iniciativy a dokonce polsky natáčel a zpíval.

Jeho tvorba přitom v Polsku padá na úrodnou půdu. Generace odchovaná na hudbě Jaceka Kaczmarského přivítala barda s radostí, který navíc působil dojmem ideálního Čecha přímo ze světa naivního čechofilie běžného na Visle – stejně jako Bohumil Hrabal, zbožňovaný v Polsku, Nohavica věděl, jak báječně kombinovat velká a banální témata, aniž by upadl do patosu a není klišé.

duchové minulosti

A stále vzpomínám na sebe
A zbabělci, které si ještě pamatuji
Dodnes vzpomínám na odvážné
Dodnes si pamatuji tlumiče
stále si pamatuji, dav. Leszek Berger

Ozvěny českých kontroverzí kolem hudebníka do naší země sotva zasáhly.

Mezitím se v České republice začala vážná diskuse o Nohavicově minulosti v roce 2006. Tehdy se potvrdily zvěsti o jeho spolupráci s komunistickou tajnou policií (StB) v letech 1986-1989. Přestože většina spisů o tajném spolupracovníkovi přezdívaném „Mirek“ byla zničena, na základě dostupných prvků by se dalo usuzovat, že Nohavica odhalil postavy jako Karla Kryla nebo spisovatele Pavla Kohouta. Sám hudebník se pak bránil, že nikomu neublížil a ke spolupráci byl donucen. Slíbil také, že vydá prohlášení, ve kterém vysvětlí všechny okolnosti svých kontaktů s StB.

Petr Pavel je novým prezidentem České republiky. Posílí demokratický tábor Visegrádské skupiny

čtěte také

Takové prohlášení však nikdy nespatřilo světlo světa. Místo toho se Nohavica začala vykreslovat jako oběť mediální pomlouvačné kampaně. Nevzdává se přitom odkazování na Krylův odkaz a připomínání vlastního odporu proti komunismu. Tehdy se v jeho veřejných prohlášeních objevila společná nit, která je dnes tak dobře slyšet: Nohavica se považuje za disidenta, někoho pronásledovaného mainstreamem za své názory.

Nohavica jde do války (kulturní)

Dnes jsem na rub nalepil stužky příkazů,

odejít před večerem do své malé války
A ačkoli to nebylo oznámeno císařským ediktem,
jakmile první rána vykrvácí, nebude cesty zpět.
moje malá válka, dav. Antoni Muracki

Nohavicova malicherná válka s mainstreamem ho nevyhnutelně zavedla do náruče různých typů dezinformací a konspiračních teoretiků. Po internetu začaly kolovat jeho fotky s krajně pravicovými politiky a sám bard se objevoval na akcích pořádaných novináři spojenými s ruskou propagandou. V roce 2017 veřejně podpořil protiimigrantskou stranu SPD a jejího lídra Toma Okamuru.

Také v tvorbě Nohavici se začaly objevovat xenofobní a rasistické nitky: v písni Dezo (2012) popisuje hrozby, které na „bílého muže“ číhají v romské čtvrti, a v písni Arab (2016) řeší migrantskou krizi zpěvem „Alibaba ze Sýrie“, který chce ohmatávat české ženy. Po vlně kritiky se hudebník… přirozeně označil za oběť mediálního lynče.

Nohavica se sice nestal aktivním účastníkem současné politiky, ale zjevně se začal pohybovat v kruzích lidí s radikálními a antisystémovými názory. Jeho pozdější výstřelky byly široce komentovány v mainstreamových médiích a okruh jeho příznivců se rychle zmenšoval. Začalo převládat pečlivé oddělení tvorby tvůrce – bývalého velkého barda – od současného posedlého „antisystému“.

„Putinovu medaili si nechám, nedostal jsem ji za boj“

Znovu vstoupí na Rudé náměstí

Vojenská přehlídka
Vlastní nebo požadavek doby již
V mém věku mi to nevadí
Virtuální Moskva, dav. George Marc

Po Nohavicových nedávných kontroverzních výrocích ho hájí jen krajně pravicoví politici. Problematika Bardových proruských názorů se však zdá poněkud složitější. Nikoho asi nepřekvapí, že člověk, který tvoří zpívanou poezii, má pro ruskou kulturu zvláštní význam. Nohavica je stejně jako Jacek Kaczmarski nebo Wojciech Młynarski autorem četných překladů a popularizátorem písní Włodzimierze Wysockiho a Bułata Okujawy. A právě za tuto činnost byl český bard v roce 2018 oceněn Puškinovou medailí za propagaci ruské kultury.

Když píseň šla do armády

čtěte také

Nohavica se nejen rozhodl cenu převzít, ale také ji osobně převzal z rukou Vladimira Putina. Navíc po invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se navzdory kritice nerozhodl medaili vrátit. Omezil se na odsouzení války a poukazování na to, že má přátele v Rusku a na Ukrajině. Právě po těchto událostech bylo polské turné zrušeno.

V listopadu loňského roku však Nohavica o válce mluvil znovu. V jednom ze svých krátkých rýmovaných komentářů („virtualek“) odkazoval na ukrajinský raketový incident v Przewodówě, který měl za následek smrt dvou lidí.

Muzikant si dělá legraci z proamerických postojů českých politiků a zpívá, že jen americký prezident by měl souhlasit s obviňováním jedné strany. Vzhledem k Nohavicovým vazbám na proruskou propagandu nepřekvapí, že vtip byl v médiích hojně kritizován.

Procházím pod jazykem

Můj dárek

Krásný zlý jed pod jejím jazykem
Když nás všechny prodá
Jehlový slovník
na volné noze, dav. Renata Putzlacher

Je tedy Jaromír Nohavica padlým bardem, který má „jed pod jazykem“ a jeho dílo se stalo sbírkou rasistických a proruských klišé?

Nebo možná jeho polská recepce po léta nezahrnovala to, co hudebník říkal a dělal ve své rodné České republice? Čeští fanoušci se naopak dlouho snažili dílo nejprve oddělit od tvůrce a následně vysvětlit proměnu milovaného barda v předmět posměchu a užitečného kremelského pitomce.

Nebo je vysvětlení mnohem jednodušší? Možná je to jen člověk zlomený komunistickou tajnou policií, který se místo toho, aby čelil své minulosti, rozhodl mlčet a lhát o ní? A tak upadl do spirály lží a dezinformací a věčně se postavil proti pomyslnému mainstreamu, který ho údajně pronásleduje. Žádná velká proměna snad nikdy neproběhla a ostravský zpěvák je prostě postava pochybných mravních měřítek, neschopná přiznat, kdy se mýlí.

O velké globální proměně v Nohavicově díle lze také těžko hovořit. Naopak – hudebně i textově je stále hluboce zakořeněn ve svých 80. letech. Moje matka mi dala kliku (2020) není v žádném případě sbírka chvalozpěvů na Putinovu počest či nenávistných pamfletů proti imigrantům, ale nostalgická cesta do autorova dětství – úvaha o pasáži, mezilidských vztazích i každodenním životě.

Jinými slovy: starý dobrý Nohavica. Otázkou pouze je, zda se s tvůrcem blíže chceme nechat okouzlit jeho dílem.

Všechny citace polských písní z oficiálního webu interpreta: nohavica.cz