Před 100 lety v „PS“. Plný amatér, ale 25% z každé hry za PZPN

Posted On: 23 července, 2023

Polský fotbalový svaz poskytl velmi přesné výpočty části příjmů z každého zápasu, kterou musí kluby, které se zúčastní druhé fáze soutěže o polský šampionát, vrátit do své pokladny. PZPN nebyl lakomý, stačila mu čtvrtina „čistého zisku“. Pro jistotu však vysvětlil, co lze považovat za náklady na organizaci zápasu. Tuto krátkou zprávu zveřejněnou v sekci oficiálních oznámení je třeba číst v širším kontextu.

V létě 1923 se objevily první informace, že Polsko má předpisy omezující počet cizinců, kteří mohou hrát v našich klubech. Protože byl stále zřetelnější trend, že se fotbal rychle stane profesionálním sportem.

Mechanismus byl a zůstává triviálně jednoduchý. Vlastně nemá cenu se v tom zdržovat – jsou tu úroky (na zápasy), jsou peníze (na lístky), jsou příjmy a pak se to musí dělit – nejprve s národním sportovním svazem a pak s účastníky fotbalové podívané, protože čím budou zdatnější, tím snáze bude generovat nebo – alespoň – udržovat zájem, a pokud ano, pak bude příjem. A tak to má být.

Jestliže v červenci 1923 Polský fotbalový svaz různými způsoby dohlížel na amatérismus, viděl také své vlastní pole pro sdílení příjmů z odehraných zápasů pod jeho záštitou. A ve skutečnosti by to nemělo být obvinění, protože PZPN mělo oprávněné výdaje – například organizování schůzí reprezentace nebo chod své kanceláře nebo jejích jednotlivých oddělení.

Dne 19. července 1923 přednesl „PS“: „Oznámení odboru her a disciplíny o schůzi konané dne 15. července 1923. Přítomni pánové Synowiec, Kornaś, Orzelski, Dr. Pniewski a Zabża a zástupce KS Polonia (Varšava) pan Gebeth

a) Skupina Východ: 1. série: 12. srpna Lublin šampion – šampion Lvov, šampion Varšavy – šampion Vilniusu, 19. srpna šampion Varšavy – šampion Lvova, šampion Vilnius – šampion Lublin, 26. srpna šampion Lublin – šampion Varšavy, šampion Lvov – šampion Vilnius. Série II: 2. nebo 8. nebo 9. září, šampion Varšavy – šampion Lublin, šampion Vilnius – šampion Lvov, 16. září, šampion Vilnius – šampion Varšavy, 23. září, šampion Lvov – šampion Lublin, 30. září, šampion Lvov – šampion Varšavy, šampion Lublin – šampion Vilnius.

b) Západní skupina: 1. série: 12. srpna Warta (Poznaň) – mistr Krakow, mistr Horního Slezska – Ł.KS (Łódź), 19. srpna mistr G. Śląsk – mistr Krakov, Warta – Ł.KS, 26. srpna Ł.KS – mistr Krakow, mistr G. – Wartask. Série II: 2. nebo 8. nebo 9. září ŁKS – šampion G. Śląsk, šampion Krakow – Warta, 16. září ŁKS. – Warta, 23. září, šampion Krakova – šampion G. Śląska, 30. září šampion Krakova – ŁKS., Warta – šampion Horního Slezska.

Finále: 14. října šampion skupiny východ – šampion skupiny západ. 21. října mistr západní skupiny – mistr východní skupiny. V případě rovnosti bodů se mistři dvou skupin utkají 28. října na hřišti určeném Fakultou her a disků. třetí finále na neutrální půdě. Hostitelé jsou společnosti vždy uvedené jako první.

Taková utkání, jelikož na počátku 20. let sehrály polské kluby také značný počet přátelských utkání (meziměstských či mezinárodních), vybírala PZPN jakousi daň pro své účely. Představenstvo svazu sdělilo, nebo spíše připomnělo: „V souladu s usnesením poslední valné hromady Polského fotbalového svazu musí kluby účastnící se soutěže polského mistrovství zaplatit přímo Polskému fotbalovému svazu 25 % z čistého příjmu v týdnu následujícím po každé soutěži a zaslat odpovídající hotovostní výpis. Čistý příjem se vypočítá následovně: Pořadatelský klub soutěže musí od hrubého příjmu soutěže odečíst následující výdaje: rychlík druhé třídy pro tým dálkové dopravy (pro 13 osob) v obou směrech, 5) náhrada životních nákladů pro 13 osob na 1-2 dny, 100 000 PLN na osobu a den, 7 náhrady za hotel 12 dní, 6) náhrada nákladů na ubytování 13 dní soudní poplatky.

Výše uvedené údaje nejsou pravidlem pro výpočet, jedná se pouze o maximální výdaje, které může klub vynaložit při přivezení soupeře ze vzdálenějšího města (více než 250 km.).

Na počátku 20. let 20. století polské kluby brzdil zásadní problém: infrastruktura. Před týdnem jsme psali o tom, s jakou radostí „PS“ přivítalo zprovoznění dvou nových stadionů ve Lvově, které využívaly týmy Black a Hasmonei. Jenže například ve Varšavě bylo v té době jen jedno hřiště vhodné pro hraní ligových zápasů, o které se muselo dělit více týmů a každý z nich platil vysoký poplatek za pronájem městu. Jiné to bylo například ve Vídni. Na stránkách Rakouského muzea najdeme text se zajímavými informacemi.

„V dubnu 1923 se ve Vídni diskutovalo hlavně o mezinárodním fotbalovém utkání mezi Rakouskem a Itálií. Více než 80 000 diváků sledovalo zápas, který zaplnil přírodní stadion Hohe Warte, jehož svah se začal hroutit, mnoho fanoušků se zranilo. Fotbal se během pár let stal masovým fenoménem. Nárůst volného času přiměl dělnickou třídu k zájmu o fotbal jako o jednu z mála dostupných zábav.

V Rakousku existuje profesionální fotbal od roku 1924 – Rakousko v tomto případě znamená Vídeň. Národní tým a několik největších klubů – Admira, Rapid, First Vienna a Amateurs (od roku 1926: Rakousko) se staly magnetem přitahujícím davy. Noviny věnovaly zápasům mnoho stránek. Pro fotbal se nadchla i buržoazie, intelektuálové a dělníci a prostřednictvím klubů jako Hakoah či SK Slovan se fenomén dostal i do židovské a české komunity, připomíná oficiální web muzea Evropa a využití tří stran přírodního terénu.

Rakousko bylo důležitou referencí pro profesionalitu polského fotbalu ve dvacátých letech 20. století. Při čtení dobových recenzních textů lze usoudit, že zdrojem inspirace pro polský fotbal nebyly země jako Anglie nebo Itálie, Německo bylo jen zřídka vnímáno jako následovná země, ale nejpřirozenější vzory k nám přicházely z Maďarska, Československa a Rakouska. Země, které jsme považovali za fotbalově vyspělejší, než jsme byli my, protože ve Švédsku, Rumunsku nebo Jugoslávii jsme viděli fotbalové komunity, jejichž úroveň je stejná jako u nás, nebo dokonce o něco nižší.

V zahraniční sekci bylo možné číst mnoho korespondence z Vídně, která se dotýkala i nejnovějších problémů československého a maďarského fotbalu.

„(…) Vídeň vyvolala senzaci, zejména během zasedání VAS (Unie dělnických sportovních klubů), byla vznesena tvrdá obvinění proti Wackerovi, že hrál pomalu a byl poražen WAF (3:0), což by zabránilo tomu, aby WAF spadlo do třídy B, a proti rozhodčímu panu Komarovi, protože měl tajný rozhovor s funkcionářem WAF před soutěží. z fotbalu a soutěže by se stala fraška; rada sboru rozhodčích požadovala, aby rozhodčí podal k soudu stížnost na ty, kteří ho obviňují a kteří se ve skutečnosti nemohou vzpamatovat z toho, že Floridsdorf, člen VAS, spadá do třídy B, napsal „Przegląd Sportowy“, otázka podezření, že zápas byl opraven, případ jednání nebyl příliš informativní.

„V Rakousku byl zaveden dosud neznámý zvyk, že profesionální trenéři smějí hrát v řadách svého týmu v přátelských soutěžích. Angličan Hunter, trenér Hakoah, kdysi hrál v zápase Hakoah proti policejnímu týmu a trenér Vienny Studnicka hrál ve Varšavě proti Polonii. ne za výkon profesionála, jeho anglický trenér Kimpton v zápase finančního a PZPN nakonec uložil trenérovi (připomeňme – přátelské k PZP) N

„Příliv zahraničních fotbalistů do Vídně (v Hakoah máme Maďary Nemese, Guttmana, Molnára a nedávno do jejích řad přibyl další Molnar, správný spojka MTK, v Amatérech maďarští bratři Konrad a Schaffer a Ital Cutti, Orth z MTK má do Vídně přijet.) zotročil kluby ve Vídni, protože takové mistrovství a život ve Vídni mohli hráči snadno zotročit – ovocem sebeobrany bylo, opatrnost, opatrnost se stalo, že šampionát vyhrály týmy složené z cizinců, což by byla přece jen anomálie.

V různých zemích čas od času vyvstává otázka zavádění otevřené profesionality. Zpočátku byla tato otázka vážně zkoumána v Budapešti pod záštitou ZPN. v Anglii měly být profesionální i amatérské kluby, ale na poslední chvíli byla tato významná novinka stažena a vše bylo ponecháno při starém. Výsledkem toho je pád do II. třídy. jediné ryze amatérské kluby MA Cu a MAF Cu, které si nedokázaly poradit s týmy složenými z pseudoamatérů (stejný osud potkal vídeňský WAC před dvěma lety, kdy stál na platformě čistého amatérismu a propustil většinu hráčů prvního týmu, skrytých profesionálů). V ČR kauza hráče Kolenaty, který přestoupil ze Sparty do Slavie, za „půjčku“ větších peněz a záhy se vrátil do Sparty po poskytnutí „půjčky“ Slavii, diskvalifikace tohoto hráče a Slavie komisí pro respektování amatérismu, zatajení ČAF, odstoupení z komise, oznámení „České sportovní obce“ z České sportovní obce. profesionální fotbal, konečně se odtrhlo více než 300 provinčních klubů a vytvořilo amatérský ZPN, vyhlášení bojkotu těchto klubů státem CAF – to je krátký pohled na bod varu českého sportu na pozadí profesionality. Nedávno konečně ve Vídni konference prvotřídních klubů hlasy 7 klubů proti 4 hlasovala pro nastolení zjevné profesionality. Bouře v tomto bodě ještě propuknou v jiných zemích, ale všude se je budeme snažit zneškodnit až do olympijských her v Paříži, protože každý národ tam chce poslat nejlepších jedenáct a na olympijských hrách mohou soutěžit pouze amatéři, byť jen jako nominovaní. Po olympiádě půjde dělení profesionálních a amatérských týmů podle nás rychlým tempem“ – předpovídá „Przegląd Sportowy“ ve vydání z 19. července 1923.