Druhá polovina 80. let přinesla závan změn a rychle se blížila fáze transformace.

Osmdesátá a devadesátá léta byla pro tehdejší továrnu revoluční. Po politických a ekonomických změnách se závod musel vyrovnat s provozem na volném trhu a odolávat aktivitě evropské konkurence, která rychle pronikala na polský trh. To si vyžádalo změny v mentalitě zaměstnanců, kteří do té doby neznali realitu tržního hospodářství, význam konkurence a neustálé zlepšování odborných dovedností. Vyžadovalo to také zaměstnávání vysoce specializovaných inženýrů, technických poradců a obchodníků, kteří díky znalosti cizích jazyků dali továrně šanci získat zákazníky mimo Polsko a země bývalého SSSR. Elwo tento boj vyhrálo v 90. letech a úspěšně se stalo jedním z mála hlavních evropských dodavatelů zařízení na odsávání prachu pro elektrotechnický průmysl v Evropě i ve světě.

1. července 1991 se továrna stala společností ve stoprocentním vlastnictví ministerstva financí. Podle zákona o privatizaci měla být továrna zprivatizována do dvou let od tohoto data, k čemuž však definitivně došlo až v roce 1994. Nakonec privatizační proces skončil odkoupením 94 % akcií Elwo do r. Rafako, zbytek zůstal v rukou ministerstva financí.

V letech 1995-2008 zažil závod jedno ze svých nejlepších období. Její pozice na polském trhu byla neotřesitelná. Výrobky Elwo dominovaly energetickému sektoru a byly používány i v dalších odvětvích, např. ve spalovnách odpadu, cementárnách, ocelárnách a sklárnách. Zhruba 50 % portfolia zakázek tvořily projekty pro zahraniční dodavatele. Nicméně toto období skončilo tím, že Elwo muselo vyhlásit bankrot. Proč?

V roce 2007 získala továrna největší zakázku v historii firmy na německém trhu, která byla také dosud nejúspěšnější a – jak se později ukázalo – důvodem k zablokování jejího provozu. Platby za zahraniční kontrakty byly denominovány v eurech a kolísání směnných kurzů bylo v té době natolik nepředvídatelné (i +/- 25 %), že hodnota devizových kontraktů byla neustále destabilizovaná. Elwo v obavě z dopadů této destabilizace na devizovém trhu pod vlivem návrhů bank uzavřel dohody, které měly firmu ochránit v případě prudké ztráty hodnoty kontraktů denominovaných v eurech. V důsledku toho však banky zablokovaly provoz závodu Pszczyna. Podobných situací, kdy společnosti tehdy v Polsku důvěřovaly bankám nabízejícím tak riskantní a toxický nástroj jako měnové opce, bylo více, což vedlo k obrovským ztrátám a bankrotu většiny podniků.

V roce 2008 bylo představenstvo ze zákona nuceno podat návrh na konkurz s programem obratu. Počátkem roku 2009 byl však z důvodu neústupného přístupu bank k jejich pohledávkám změněn na návrh na prohlášení konkurzu s likvidací. V důsledku toho insolvenční správce převzal továrnu, ale získal povolení k výrobě. Díky tomu ještě rok fungovala redukovaná skladba zaměstnanců Elwo, kteří plnili rozpracované zakázky a zajišťovali tak údržbu jejich i továrny. Během toho dokonce založili dělnické partnerství, do kterého se většina z nich zapojila. Chtěli tak továrnu zachránit – marně se snažili získat úvěr na koupi firmy a počítali s pomocí Agentury průmyslového rozvoje, která byla akcionářem Elwo. V červenci 2010 se společnost vlastněná zaměstnanci musela rozpustit. V témže roce správce nařídil přestat přijímat objednávky a dotazy, zaměstnanci dostávali výpovědi a 1. srpna zanikla Fabryka Elektrofiltrów Elwo. Krach společnosti zarezonoval v kruzích místní komunity tak silně, že brzy poté, co byly na cedulích s oznámením smutné zprávy vyvěšeny přesýpací hodiny: „Elektrofiltrační závod ELWO tragicky zemřel“.

Proč kolaps Fabryky Elwo tak rezonoval? Je zřejmé, že tato skutečnost měla pro dělníky zásadní význam, z nichž mnozí po mnoha letech práce v továrně přišli o práci. Pro celou komunitu Pszczyna to však byla šokující událost. Dnes si ne každý uvědomuje, jak Elwo proměnilo a obohatilo krajinu města. V roce 1960 továrna postavila přístav ve Wisle Wielce a na začátku 70. let Elwova posádka přestavěla zchátralou jízdárnu prince Pszczyńského na sportovní halu (v současnosti hala MORiS) . V reakci na potřebu ubytování pro zaměstnance a jejich rodiny postavila továrna 3 budovy na ul. Batory v Pszczyně, bytový dům na ul. Marchlewskiego, obytná budova a mini-hotel v továrně na ul. Bielska, stejně jako – pravděpodobně nejznámější ze všech výše – zaměstnanecký hotel „Elwo“, který byl postaven v roce 1977.

Po roce 2010 došlo k několika pokusům o reaktivaci Elwo. Závod obnovil provoz v roce 2011 poté, co jej od správce konkurzní podstaty koupil soukromý investor. Koupí továrny získal i práva na dokumentaci, logo a historii továrny. Elwo se specializuje na poskytování ocelových konstrukcí, zařízení na odsávání prachu a zařízení na dopravu prachu. Zaměstnanci, kterých bylo zaměstnáno více než sto, znovu oživují naděje, stroje začínají fungovat, firma prý vzkvétá. Přesto roky 2011 a 2012 skončily pro firmu v červených číslech, o dva roky později, 1. října 2013, prodal poslední kupec továrnu německé skupině. Bilfinger Power Systemskterá se tak stává vlastníkem 100 % akcií Elwo.

V roce 2017 byla přijata dvě rozhodnutí, která přinesla nové změny. Za první lze považovat vyřazení výrobního odvětví z provozu podniku, které vedlo k reorganizaci struktury podniku a vedlo k propuštění všech zaměstnanců výrobního úseku a nejen, celkem 75 osob. . Za druhé, Bilfinger Elwo se přestěhoval z dlouho existujícího sídla továrny na ul. Bielska 44 v Pszczyně, která byla jejím domovem více než 70 let, a přestěhovala se do administrativní budovy na ul. Prof biskup H. Bednorza 26A. Zároveň na předchozím místě vznikl průmyslový park, jehož autorem je Sigma Power, která, spravující areál zastavěný v předchozích desetiletích továrnou, nyní nabízí pronájem pro malé a střední podniky. Jedna ze společností, která v současnosti působí ve starém Elwo, se zabývá výrobou ocelových konstrukcí a částečně i výrobou podsestav pro elektrostatické odlučovače, které si objednávají dodavatelé zařízení na odsávání prachu, kteří jsou aktuálně na trhu.

Mezitím se společnost Bilfinger Power Systems rozhodla v roce 2018 prodat společnost Bilfnger Elwo SA. Konečným kupujícím názvu „ELWO“, značky, technické dokumentace a know-how byla česká kapitálová skupina. Skupina ZVVZ, v České republice považována za polskou obdobu Elwo, která založila společnost ELWO Engineering Sp.z oo – se sídlem v ul. Bednorza 26A. Společnost se zabývá návrhem a dodávkami elektrofiltrů, kapsových filtrů, zařízení na dopravu prachu a čištění výparů, čímž navazuje na technické myšlení bývalé továrny Elwo. Většina zaměstnanců této společnosti jsou lidé, kteří dříve pracovali v dnes již legendární Fabryka Elektrofiltrów Elwo SA