Merrit Dahlmann dokonce ovládá oba nástroje a získal si publikum na klavír v „Püppchens Traume und Erwakening“ od Theodora Oestena. Kontrastem těchto uklidňujících tónů je jejich provedení „Nothing Else Matters“ od Metallicy. Vítězové byli za svůj výkon odměněni v soutěži „Jugend musiziert“. Merrit obsadil druhé místo v regionální soutěži v Hammu, Xiaozhang obsadil první místo. Ředitel Sparkasse Meinolf Schniedermeier jim věnoval dárkový poukaz Geseker na „zábavnou zábavu“.
S nezaměnitelným výrazem obličeje a spoustou humoru Grosche stále přemýšlí, zda stále nosí svou korunu. „Na to někdy zapomínám,“ vysvětluje dětem. A zahrnuje je od začátku. Lidé se například ptají, kolik písmen má mýdlo. Samozřejmě pět! A co se stane s mýdlem, když ho použijete? Děti to vědí taky, ona se zmenšuje. Doslova to vypadá takto: „Mýdlo-Seif-Se-Se-Sss-Clean!“.
Je také úžasné, když Grosche ukazuje různé typy dešťů v regionu. S kýblem vody a různými síty. Znovu a znovu zveme návštěvníky všech věkových kategorií, aby si zazpívali. A rychle se ptají. Kreativní, vtipné a roztomilé představení, které na konci sklidí velký potlesk.
A ani výběr programů nemůže být lepší. V duchu jara začíná koncert skladbou „On the Wings of Song“ od Felixe Mendelsohna-Bartholdyho a pokračuje „Longing for Spring“ od Mozarta. Nostalgie dokonale hudebně vyjádřená. Zpěvačka svým jasným, velmi jemným a zároveň plným hlasem dodává svým písním osobitý výraz.
A to přesto, že ji, jak na začátku podotýká, poněkud trápí rýma. To vede i k malé programové změně. Takže v krátké době vkládá kus, který by někteří slyšeli před několika měsíci, jak zdůrazňuje Jenny Meyer. Zazní uhrančivé sólo harfy, které většina návštěvníků pravděpodobně okamžitě identifikuje. To je chytlavá melodie z filmové hudby klasické české pohádky „Tři oříšky pro Popelku“.
O lásce a velkých citech hovoří i písně Itala Vincenza Belliniho. Mladá dívka žádá svého milého, aby k ní přišel v motýlu, popsala Myriam Anna Dewaldová, než zazpívá „La farfaletta“, kterou zde velmi harmonicky doprovází harfenistka.
Posluchači nahlédnou do hloubky počátků umělecké kolonie, která byla založena severovýchodně od Brém před více než 100 lety. Byli to mladí malíři Fritz Mackensen, Otto Modersohn a Hans am Ende, kteří v srpnu 1889 stáli na mostě mezi Worpswede a Bergedorfem a měli o tomto místě první myšlenky. Krédem je přejít od akademické malby k venkovní malbě. Do okruhu kolonie patřil i Otto Modersohn, narozený v Soest, a samozřejmě jeho manželka, malířka Paula Modersohn-Becker. Svou přednáškou Knapp přiměje lidi navštívit Worpswede a také jistě sklidí velký potlesk.
