Na starých dřevěných lavicích, stojících pod galerií, sedí 32 postav v kapucích. Jsou zabaleni do bílých prostěradel, stále mlčí v tiché oddanosti v mihotavém světle svíček, sklopili oči v pokoře – ale nemají tvář, je tam zející černá díra.
Ne nadarmo se kostelíku v Lukové v České republice říká také Kostel ztracených duší. Přesto v kostele svatého Jiří, jak se oficiálně nazývá, nestraší. Za podivnou instalací naopak stojí výtvarník Jakub Hadrava. Nešlo mu však o strašení lidí, ale o připomenutí lidí: sudetoněmeckého obyvatelstva obce, které každou neděli navštěvovalo kostel a bylo v roce 1945 odsunuto.
Když se v roce 1968 propadla střecha, mše se zde již nesloužily a kostel, postavený v dnešní podobě z roku 1800 v novogotickém a novorománském slohu, byl opuštěn. Na mizení místních začala Hadrava v roce 2014 upozorňovat svými sádrovými figurami. Tento problém má nejen Luková, ale chátrají i opuštěné objekty mnoha dalších sudetských obcí.
Duchové však také vdechli kostelu nový život nad rámec své pouhé přítomnosti: strašidelné postavy ve starých zdech přitahují návštěvníky, jejichž dary již umožnily provést některé restaurátorské práce. A od té doby se řady lavic zaplnily věřícími, kteří zaujali svá místa mezi sochami.
