Takový vzorec chování, jak poznamenává expert na strategické studie Craig Hooper v analýze Forbes, není Komunistické straně Číny vůbec cizí. ČKS se léta pokoušela rozšířit své území na úkor svých sousedů, ať už na sporné hranici s Indií nebo v Jihočínském moři.

V obou případech Číňané neprosazují svůj případ násilím, ale trpělivě čekají, až se naskytne příležitost. Když se v regionu objeví vojenská nebo administrativní slabost, vstoupí rozhodně do hry a uplatňují politiku fait accompli.

Možnost prodloužení Čína do regionů přes více než 4000 kilometrů dlouhou hranici s Ruskem je již léta známé téma. Analytici však upozorňují, že výhoda se v poslední době stále více přiklání k Číně. Tento na čínské straně žijí v regionu miliony lidí, zatímco ruský Dálný východ se rok od roku vylidňuje. Kromě toho region udržuje úzké kulturní a historické vazby s Čínou.

Komunistická Čína si v 60. letech 20. století dělala územní nároky na Přímořský kraj (nejvýchodnější federální okres Ruska hraničící s Čínou s hlavním městem Vladivostokem). V roce 1969 dokonce došlo k ozbrojenému konfliktu se SSSR.

Spor o Ussurijskou oblast skončil teprve… Vladimir Putin, který v roce 2008 poslušně souhlasil s postoupením 340 kilometrů čtverečních území Číně. jako „dárek před olympiádou v Pekingu“.

Jako každá taková dohoda však historie učí, že nemusí být konečná. Mezitím nastaly příznivé okolnosti, aby Číňané začali uvažovat o tom, že by Rusku nabídli další „gesto přátelství“.

Hooper poznamenává, že zatímco těžce vyzbrojený ostrov Tchaj-wan, o kterém se hodně mluví v souvislosti s čínskou vojenskou expanzí, je hříšník, dlouhá a špatně bráněná rusko-čínská hranice je pravý opak. Zvlášť teď, když se Rusko soustředí na invazi na více než 9000 kilometrů vzdálenou Ukrajinu.

Nedávno to tvrdily Čína a Rusko sdílejí přátelství bez hranicale – jak zdůrazňuje Hooper – podobná ujištění byla učiněna před sporem o řeku Ussuri v roce 1969.

Zbytek článku pod videem

My si naopak z hodin dějepisu velmi dobře pamatujeme podobná aranžmá Adolfa Hitlera a Josifa Stalina zpečetěná v roce 1939. Pakt Molotov-Ribbentrop. Říkalo se, že Stalin byl v roce 1941 podezřívavý vůči své inteligenci až do poslední chvíle, kdy Hitler plánoval expanzi na jeho území. Podobná situace – jak naznačuje Hopper – se nyní může odehrávat ve vztahu Putina a Si Ťin-pchinga.

Územní expanzivní čínští nacionalisté stěží skrývají své pohrdání ruskými slabostmi a mají prostředky, aby během chvilky podkopali základy probíhajícího čínsko-ruského sbližování.

Nemělo by být těžké najít záminku, jak „znovu vyjednat“ rusko-čínskou hranici. Čína může snadno požadovat návrat do vlasti Vladivostoku s několika desítkami tisíc kilometrů celého Przyamurze, nebo – jak Číňané tento region nazývají – Vnější Mandžusko.

Právě tyto oblasti přešly na ruského cara z rukou čínského císaře v roce 1860. Rusko pak využilo slabosti Číny po druhé opiové válce, které se ani neúčastnilo. Vzít Przyamurze zpět by pro Číňany znamenalo jednoduše zvrátit historické zlo. Vladivostok, jehož název pochází ze slov „vládnout“ a „východ“, má dodnes zdůrazňovat ruskou nadvládu v tomto regionu, sami Číňané se odvolávají na jeho tradiční čínské jméno, tedy Haishenwai .

Pokud jde o tradici postupu Číňanů na území dnešního Ruska, sahá až do dynastie Tang (VII-X století). První čínští cestovatelé se měli objevit až v arktických oblastech, dávno předtím, než se na mapě světa objevil moskevský Kreml.

Dobytí Vladivostoku, stejně jako Tchaj-wanu, by mohlo učinit čínské komunisty populárnějšími v národě, který snil o znovudobytí imperiálního postavení doby impéria. To se může hodit zejména nyní Čína se potýká s ekonomickými problémy a strana může mít rostoucí problémy s klesající popularitou.

Územní zisky, a to i bez velkého ekonomického významu, mohou posílit morálku a odvrátit pozornost od vnitřních problémů způsobem podobným ruskému dobytí Krymu v roce 2014.

Samotný Vladivostok je důležitým námořním přístavem, spojující Transsibiřskou magistrálu s pacifickými vodními cestami. Je to ale především první krok k možné nové expanzi Číny do oblastí Sibiře bohatých na přírodní zdroje a na arktická naleziště, která jsou v důsledku klimatických změn stále dostupnější.