Přečtěte si rozhovor s Václavem Havlem a Adamem Michnikem v „Tygodnik Powszechny“

Havlovu smrt potvrdila v prohlášení jeho asistentka Sabina Tanczevová. Informovala, že na umírajícího dohlíží jeho manželka Dagmar a několik jeptišek.

Začátkem prosince Havlova kancelář informovala, že se bývalý prezident cítí ještě hůř kvůli virové infekci. Stále byl oslabený infekcí dýchacích cest, kterou dostal na jaře toho roku a většinu času trávil ve svém domě na venkově.

Naposledy byl v Praze před týdnem, aby se setkal se svým přítelem 14. dalajlamou, duchovním vůdcem tibetských buddhistů.

Havlovo zdraví ovlivnily zejména pobyty ve vězení, do kterého byl odsouzen komunistickými úřady Československa. Později byl bývalý český prezident několikrát hospitalizován a kvůli rakovině mu byl odebrán kus pravé plíce. Stěžoval si také na problémy se srdcem.

Během posledních dvou let byl Havel vyčerpán prací na filmu Odchody. Havel začal postupně rušit svá jednání a vystoupení a byl znovu hospitalizován kvůli respiračním potížím. V březnu se zúčastnil premiéry svého filmu, ale tehdy byl poprvé viděn s holí, kterou používal jako podporu.

Podle lékařů se rekonvalescence prodloužila. Od jara do podzimu se bývalý prezident objevil na veřejnosti jen párkrát.

Havlovo zdraví bylo poprvé uznáno jako skutečně ve špatném stavu, když se toho roku nemohl zúčastnit svého oblíbeného filmového festivalu v Karlových Varech. Později v tiskovém rozhovoru řekl, že „nemohl dělat ani desetinu toho, co dříve“.

Kdo byl Havel?

Václav Havel debutoval v roce 1955 jako divadelní kritik v časopise Květen. Od roku 1960 byl spojen s pražským divadlem „Na Balustrazie“, kde působil mimo jiné jako technický pracovník, poté jako asistent režie a literární režie. V roce 1968 byl zvolen předsedou Klubu nezávislých spisovatelů a předsedou redakční rady měsíčníku Tvar (zlikvidován 1969).

Aktivně se zapojil do tzv. Pražského jara, za což byl v roce 1969 vyloučen z divadla. V roce 1969 byl jedním z 10 signatářů petice vládě ČSR. V roce 1971 mu bylo zakázáno publikovat a jeho knihy byly vyřazeny z československých knihoven. V roce 1974 pracoval jako dělník v pivovaru a v roce 1975 založil nedebetní vydavatelství Edice Expedice. V roce 1977 byl spolutvůrcem Charty 77. V roce 1978 se stal členem Výboru na obranu osob pronásledovaných pro přesvědčení.

Byl několikrát zatčen komunistickou bezpečností a strávil (s přestávkami) 5 let ve vězení. V roce 1989 se stal mluvčím signatářů politického manifestu Some Sentences. Hrál vůdčí roli v opozičním Občanském fóru. Po sametové revoluci byl v prosinci 1989 zvolen prezidentem ČSR. Byl pro zachování jednoty ČR a Slovenska a v zahraniční politice rychlou integraci s NATO a EHS díky sblížení se spol. Německá republika. V roce 1993 ho Parlament ČR zvolil prezidentem České republiky. V roce 1998 byl znovu zvolen prezidentem a zůstal ve funkci až do roku 2003.

Český premiér: Havel byl symbolem a tváří naší země

– Václav Havel byl symbolem a tváří naší země ve světě, řekl současný český premiér Petr Neczas v reakci na zprávu o úmrtí bývalého českého prezidenta.

Jak podotkl, zpráva o smrti československé opoziční legendy se ho velmi dotkla. Havel byl podle něj jednou z nejvýraznějších postav české politiky minulých i současných století a měl stále co mluvit k politickým a společenským otázkám.

– To se mě dotýká v lidské rovině, protože pan prezident byl symbolem toho, co se tady stalo v roce 1989. Udělal pro tuto zemi hodně – pro pokojný přechod k demokracii, pro vybudování základních demokratických struktur, pro vstup naší země do Evropské unie a Severoatlantické aliance – řekl Neczas.

Šéf české vlády dodal, že ačkoliv se zesnulým lídrem v mnoha věcech nesouhlasí, choval k němu velký obdiv a úctu, které vždy převážily jakékoli rozdíly.