Praha. Češi se cítí povoláni zpět k Ukrajincům v roce 1968 a pomáhají, kde mohou. Například spolujízda. Stát se stále učí, jak s uprchlíky zacházet.

Autor Eckart Boehmer

Taková ochota pomáhat uprchlíkům je v Česku novinkou. Ukrajinské matky a děti prchající před Putinovou krutou válkou vytvářejí v Praze novou vstřícnou kulturu. „Věci postupují: včera tu lidé zůstali do šesti hodin,“ hlásil v úterý odpoledne před sídlem imigrační policie v Praze novinář České televize.

„Dnes jde všechno mnohem rychleji, vše je hotovo maximálně za dvě hodiny. Samotný úkon – žádost o vízum – je hotový zhruba za deset minut. Lidé ve frontách jsou ukrajinští uprchlíci, prchající před Putinovou válkou, kteří překročili slovenské nebo polské hranice a nyní přistáli v české metropoli. Přijeli vlakem z Polska nebo spolujízdami, které Česká republika spontánně hromadně zorganizovala.

80 000 lidí demonstrovalo proti Putinově válce

Ptáte-li se na důvod této spontánní touhy pomoci, vždy uslyšíte rok: 1968. Pražské jaro bylo v té době krvavě potlačeno vojenským útokem „bratrských zemí“ Varšavské smlouvy. Statisíce Čechů a Slováků poté neviděly jiné východisko, než útěk na Západ, kde byli štědře přijati.

Nyní chtějí sami pomoci prchajícím Ukrajincům. Míru solidarity, zejména z Prahy, bylo vidět v neděli. Na Václavském náměstí se na demonstraci proti Putinovi a za Ukrajinu sešlo 80 000 lidí. Tak mohutnou demonstraci náměstí dlouho nezažilo.

Nová česká kultura pohostinství

Uprchlíci představují pro český stát velkou výzvu, když Syřané, Afghánci a další po roce 2015 hledali Evropu, Česká republika odmítala lidi této kultury vítat. Později, když místní despota Lukašenko rozdrtil vnitřní opozici v Bělorusku, to bylo také těžké. V roce 2020 získali v Česku azyl pouze tři lidé z Běloruska.

Česká republika vykazuje oproti Ukrajincům úplně jinou kulturu vstřícnosti. „Nejdřív se to ale musíme naučit,“ řekl v úterý ministr vnitra Vít Rakušan po schůzce s šéfy českých krajů. A odrazil kritiku médií, která lamentovala nad byrokracií a zmatkem státních orgánů na začátku uprchlické vlny. „Válka začala teprve před několika dny. Potřebujeme jen trochu času, než bude vše fungovat.

Kritika české byrokracie

„Nemotorná procedura, kterou tu uprchlíci musí absolvovat, ukazuje, že my Češi máme vlastně kořeny v kruté byrokracii rakousko-uherské monarchie,“ napsal v úterý internetový portál. A měl na mysli mimo jiné nutnost, aby se uprchlíci vzdali imigrační policii.

Tam musí být uprchlíci řádně zaregistrováni a požádat o vízum. Toto platí po dobu 90 dnů. To ale neznamená, že se mnoho matek s dětmi, které chtějí nyní najít klid, musí poté vrátit na Ukrajinu. Můžete požádat o status tolerance, abyste mohli v ČR zůstat déle.

Administrativní náklady pro chudé uprchlíky

Velmi málo online IDP ví, že se mohli zaregistrovat online. Nebo že by to za vás mohl udělat váš pronajímatel. České ministerstvo vnitra zveřejnilo všechny důležité informace na webu v ukrajinštině.

Některé pasáže jsou ale nepochopitelné i pro Čechy zvyklé na byrokracii. Nepříjemné je i to, že chudí žadatelé musí za každé vízum zaplatit 300 korun. To jsou v Česku obvyklé „administrativní náklady“, na kterých se s uprchlíky dalo ušetřit.

Centra podpory pomáhají Ukrajinci

Uprchlíci, kteří míří do „asistenčních center“ v různých českých okresech, jsou na tom lépe. Využívají mimo jiné zdravotní pojištění a pracovní povolení. Nezúčastněným také připadá zvláštní, že by Česká republika mohla vyhlásit „nouzový stav“ ve vztahu k uprchlíkům.

Žádný strach, že bych to drama nezvládl. Už jen proto, že už jen to je základem, aby obce měly dostatek peněz na podporu Ukrajinců dlouhodobě. Přesto to není tak daleko. „Takže je čas vymyslet lepší termín pro tuto chvíli“, posmíváme se na sociálních sítích. Co řekl ministr vnitra? „Stále se učíme.“