Ukrajinští umělci, zejména umělkyně, našli druhý domov v polském divadle. Od ruské invaze mají téměř všechny scény v repertoáru zastoupení odkazující na současnou situaci na Ukrajině, vyprávění o osudech válečných uprchlíků hledajících útočiště v Polsku, pořádají se čtení, stipendijní soutěže a umělecké rezidence.

Sasha Denisowa také zasvětila svou první hru „Šest žeber hněvu“, napsanou po jejím příjezdu do Polska, inscenovanou v Komuně Warszawa s podporou okresního úřadu Śródmieście, příběhům uprchlíků. A jelikož autor vystudoval filologii a léta novinářské praxe – která zahrnuje mimo jiné šéfredaktora revolučních novin, distribuovaných na kyjevském Majdanu během oranžové revoluce v roce 2004, a působení v týmové volbě prof. -Western Viktor Juščenko – ve svých hrách reportérova zpráva o realitě funguje na stejné úrovni jako literární fantazie. Společně vytvářejí formu, která by se dala popsat jako strašidelný realismus. V „Šest žebrech“ byla protipólem k tragickým příběhům uprchlíků sesbíraných při rozhovorech v centrech pomoci legenda o neporazitelném kozákovi Záporožském Sičovi, který povstane a jde do boje v rozhodujících okamžicích o osud Ukrajiny.

V další hře napsané ve válečné realitě „Moje matka a totální invaze“ popsala Denisová svůj vztah se svou matkou Olgou Ivanivnou. – Po vypuknutí války mi maminka začala psát dlouhé vzkazy, ve kterých vyprávěla události veselým stylem typickým pro Kyjevany. Narodila se v roce 1941 v krytu při bombardování Kyjeva a od samého začátku války pevně tvrdila, že neopustí město, že je se Zelenským na policejní stanici.

Původní název textu: „Noční můry lidí bez svědomí“