Paříž / Brno (dpa) – Zemřel Milan Kundera, jeden z nejvýznamnějších evropských spisovatelů své generace, tento český a francouzský občan zemřel ve věku 94 let, oznámila Státní knihovna moravská v Brně s odvoláním na své manželka Věra. Kundera žil desítky let v Paříži. Jeho knihy byly přeloženy do všech jazyků světa a prodaly se miliony výtisků. Získal řadu vyznamenání, jako je „Prix Médicis“, Řád rytířů Čestné legie a Cena Jeruzaléma.
Kundera dosáhl celosvětové slávy v roce 1984 svým románem Nesnesitelná lehkost bytí. Hollywood natočil tragický příběh lásky a exilu mezi číšnicí Teresou a doktorem Tomasem, v hlavních rolích s Juliette Binoche a Danielem Day-Lewisem.
Evropský parlament připomněl zesnulého spisovatele minutou ticha. Kundera ztělesňoval evropskou jednotu a odsuzoval komunistickou totalitu, řekl žalobce, francouzský europoslanec Bernard Guetta. Minutou ticha držela i Poslanecká sněmovna v Praze.
Český premiér Petr Fiala na Twitteru napsal, že Kundera svým dílem oslovil celé generace čtenářů na všech kontinentech a získal světovou slávu. „Dílo Milana Kundery ukazuje lidi v jejich kráse i hrůze,“ vysvětlil redaktor Jo Lendle z Hanser-Verlag v Mnichově. „Literatura dvacátého století by byla bez něj neúplná.“
Příběhy o „směšné lásce“
Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně na Moravě. Pocházel ze vzdělané rodiny. Jeho otec byl rektorem hudební školy, matka učitelkou. Jeho bratranec Ludvik byl surrealistický spisovatel. Kundera s nadšením vstoupil do KSČ v 18 letech, stejně jako mnoho z jeho generace. Psal básně o Stalinovi.
Svůj první velký prozaický hit oslavil volnými příběhy o „směšné lásce“. Ukazovali nerovné milence v groteskních situacích. Kundera se stalinismem zabýval ve svém románu Žert. Později se stal významným představitelem socialistického demokratického hnutí „Pražské jaro“.
V roce 1975 odešel do exilu ve Francii
Invaze zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ukončila sen o „socialismu s lidskou tváří“. Ve velké eseji tehdy Kundera tvrdil, že střední Evropa byla po druhé světové válce „vytržena“ ze Západu. V roce 1975 se s manželkou, televizní moderátorkou Věrou, přestěhoval do Francie a v roce 1979 mu bylo odňato československé občanství.
Přesně o 40 let později se Kundera opět stal českým občanem. Iniciativa vzešla od bývalého frankofilního premiéra Andreje Babiše, který autora navštívil v Paříži. V několika svých knihách se Kundera věnoval svému ústřednímu tématu, životu v exilu. Román z roku 2000 „Nevědomost“ hovoří o potížích navrátilců.
Velké otázky identity a historie
Kundera rád kořenil své romány filozofickými exkurzy – od Janáčkovy hudby až po význam smíchu. Považoval se za obhájce evropského románu. „Román je meditací, která se prostřednictvím imaginárních postav dostává na dno existence,“ napsal jednoho dne.
Kundera se vždy zabýval velkými otázkami identity, historie a existence. Často byl vyměněn za kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu, ale to se nikdy nestalo. Usvědčilo ho obvinění na základě policejní zprávy, že v roce 1950 zradil protikomunistického špióna. Sám to popřel.
V létě 2020 vyšla v Praze velmi kritická biografie publicisty Jana Nováka o autorově raném období za socialismu. Pozdější díla však byla obecně dobře přijata, od „Nesmrtelnosti“ přes „Identitu“ až po „Festival bezvýznamnosti“. Kunderův kolega spisovatel Milan Uhde nyní vzdal hold svému příteli z dětství slovy: „Byl to výjimečný, jedinečný a nenahraditelný člověk.“
„Celoživotní hráč. Bacon fanatik. Vášnivý introvert. Totální internetový praktik. Organizátor.“
