Na „Polizeiruf 110“ v Mnichově vyšetřuje nový inspektor. Není nepravděpodobné, že to bude znít povědomě.
48letý muž byl naposledy viděn ve filmu Frauke Finsterwalderové „Sisi & Me.“ Minulý rok si zahrála ve freiburském filmu „Tatort: Sařina zpověď“ – její třetí vystoupení v seriálu. V roce 2008 si zahrála manželku muže nalezeného mrtvého ve frankfurtském filmu „Tatort: The Dead Chinese“. V té době ještě Andrea Sawatzki a Jörg Schüttauf vyšetřovali v hlavní metropoli jako hlavní detektiv Charlotte Singer a hlavní detektiv Fritz Dellwo. Po převzetí nového týmu (Wolfram Koch jako vrchní inspektor Paul Brix a Margarita Broich jako vrchní inspektorka Anna Janneke) je Wokalek opět aktivní ve Frankfurtu. V roce 2019 hrála roli Anouk v aféře „Falscher Hase“.
Wokalek, narozený ve Freiburgu im Breisgau, se proslavil v roce 2003, kdy ztvárnil postavu Lene v moderním místním filmu „Hierankl“. Za to obdržela mimo jiné Bavorskou filmovou cenu. V roce 2005 si zahrála hlavní ženskou roli ve filmu „Barefoot“ od Tila Schweigera as ním.
Gudrun Ensslin a papež
Wokalek ztvárnila roli teroristky RAF Gudrun Ensslin v celovečerním filmu z roku 2008 „The Baader Meinhof Complex“, za který získala Bambi a nominaci v kategorii nejlepší herečka na Německou filmovou cenu. Tato žena to „zcela vyžadovala,“ řekl Wokalek „FAZ“ o roli. „Vlastně jsem jedl méně. Snažit se, aby byla ta energie znatelná, bylo vyčerpávající. Natáčení ve Stammheimu bylo hrozné.“
V roce 2009 si Wokalek zahrála papeže ve stejnojmenném filmu Sönke Wortmanna, za který v roce 2010 obdržela cenu Jupiter za nejlepší německou herečku. Následovaly role ve filmech jako „The Coming Days“ a „Instructions for Unhappiness“ .
V roce 2018 převzala spolu se svým kolegou Ronaldem Zehrfeldem cenu Grimme. Duo hraje židovský pár za nacistické éry ve dvoudílném seriálu ZDF „Krajský soud – Příběh rodiny“. V roce 2020 hrál Wokalek v šestidílném britsko-německo-českém dramatickém seriálu „Spy City“. V roce 2021 následovala komedie „Beckenrand Sheriff“. V komediálním filmu hraje trenérku vodního póla paní Silke Wilhelmovou mimo jiné po boku Milana Peschela, Sebastiana Bezzela a Ricka Kavaniana.
„Nejúnavnější věc, kterou jsem kdy na pódiu udělal“
Johanna Wokalek nestojí jen před kamerou, pravidelně se objevuje i v divadelních hrách. Například v roce 2019 v Shakespearově „Macbeth“ podle více než 40 let staré verze Piny Bausch ve Wuppertalské opeře. V roce 2017 ztvárnila roli Johanky z Arku ve Frankfurtské opeře. „Marný boj této ženy je tou nejtěžší věcí, jakou jsem kdy na jevišti udělala,“ řekla tehdy pro „Zeitmagazin“ o své roli.
V letech 2000 až 2015 byla stálou členkou souboru Burgtheater ve Vídni, své angažmá však ukončila, aniž by měla v dohledu cokoli nového. Pro Wokalek byl tento krok nesmírně důležitý: „Jako herečku považuji za omezující známý každodenní život, neustálé opakování věcí. Dusí to oheň, bez kterého nemohu jednat,“ řekla také „Zeitmagazin“. Pro Wokalka je to jasné: „Ať je to místo jakkoli dobré, vždycky se může stát, že vnitřní živost zmizí.“
Wokalek žije v Paříži se svým manželem, dirigentem Thomasem Hengelbrockem a jejich synem, který letos slaví desáté narozeniny. Pár byl dlouho oddán na dálku. Wokalek o tom v rozhovoru pro časopis „Grazia“ v roce 2012 řekl: „Oba máme náročnou práci – abychom ji mohli pořádně žít, vzdálenost je dokonce nezbytná. A časy jsou o to lepší, když se probudím vedle sebe.“ manžel.“
