Pamatuji si den, kdy jsem poprvé viděl New York v televizi. Bylo mi tehdy deset a žil jsem v malém městě, které bylo celým mým světem. Ani jsem si nemyslel, že existují takové skupiny lidí a tak monumentální stavby. Pestré kostýmy obyvatel, davy v ulicích, skleněné mrakodrapy! To vše na mě udělalo velký dojem. Tak jsem hned mamince řekl, že až vyrostu, budu žít v New Yorku.

No… Na vysoké škole jsem tajně doufal, že se mi možná jednoho dne podaří splnit si ten sen. Mnoho lidí uteklo ze šedi socialismu a nechalo vše, aby se vydali ven a užili si lesk velkoměsta. Ale neměl jsem odvahu. Navíc jsem začal oceňovat výhody stabilního života v mém městě. Měl jsem tu rodinu, přátele a práci. Je to také místo, kde jsem potkal lásku svého života – Adama! Vdala jsem se a chtěla děti.

Když jsem porodila syna a dceru, cítila jsem, že všechny dílky skládačky jsou již na svém místě. Samozřejmě jsme měli různé problémy – zdravotní, finanční nebo pracovní. Normální život. Přesto to v té době bylo mé štěstí a splněný sen. Koho to v New Yorku zajímalo, když šlo o pomoc dětem s domácími úkoly, žehlením prádla a vyřizováním pochůzek.

Když děti odrostly a odešly z domova, pocítili jsme s manželem finanční úlevu. Dělit dva platy na dva, a ne na čtyři, je velký rozdíl!

– Adaś, proč neudělat něco speciálního k našemu dvacátému pátému výročí svatby, co? zeptala jsem se jednoho večera svého manžela.

– Co? New York? Usmál se a já se na něj nevěřícně podívala. Pamatuj si? Po všech těch letech! Nemohl jsem tomu uvěřit.

Všechno bylo v pořádku. Mezitím…

Naši přátelé, kteří se vzali ve stejném roce jako my, s potěšením poslouchali, když jsme jim vyprávěli o našem nápadu.

– Možná to můžete doporučit i vy!? – navrhl jsem spontánně.

Krystyna se na mě potěšeně podívala, ale po chvíli mávla rukou, že si takovou vzácnost nemohou dovolit. Pochopil jsem to dokonale. I pro nás to byly velké výdaje! Můj syn slíbil, že na internetu najde výhodnou nabídku, ale všechny ty, které mi poslal, byly tak drahé, že jsem začal pochybovat, že se tento výlet uskuteční. Nemyslel jsem si, že výlet může stát tolik.

– Anka při cestách do Turecka a Španělska používala českou kancelář – připomněl mi. „Říkala, že je to levné a výlety se jí líbily.

Opravdu. Dívka o svých cestách mluvila v superlativech. Že mě to samotného ani nenapadlo! Zavolal jsem Anii a zeptal se na souřadnice kanceláře.

„Mám jen jedno telefonní číslo,“ odpověděla dcera.

– Oni nemají webové stránky? O jakou kancelář jde? – Byl jsem překvapen.

Zdálo se mi, že v 21. století měla každá firma webové stránky. Vzal jsem číslo a zavolal. Telefon zvedla babička, která k mému potěšení mluvila polsky. Informovala mě, že shromažďuje skupinu dobrovolníků, aby odjeli do New Yorku. Když mi řekla, kolik to bude stát, ulevilo se mi. Cena byla nesrovnatelně nižší než u polských kanceláří! „Ale oni nás podvádějí! Smarties!“ pomyslel jsem si rozhořčeně.

Okamžitě jsem zavolal Krysii a řekl jí, jakou nabídku jsem našel. Nadchl jsem ji a přemluvil k výpravě. Když si stěžovala na nedostatek financí, řekl jsem, že stojí za to vzít si půjčku, protože podruhé už takovou příležitost nedostanete.

„Pak si promluvím s Wojtkem a dám ti vědět,“ odpověděla.

Byl jsem nadšený. Samozřejmě jsem se trochu bál, aby tato nabídka nebyla náhodná, ale nakonec už Ania v této kanceláři byla a vše bylo v pořádku. Řekl jsem si, že se není čeho bát. Po několika dnech jsem zavolal do kanceláře a řekl, že hlásím čtyři lidi.

– Mohu platit poplatky ve splátkách? zeptal jsem se s nadějí.

„Žádný problém,“ odpověděl organizátor.

Skvělý! Kancelář vypadala důvěryhodně. Není to nic, že ​​by měl sídlo v zahraničí. Dívka řekla, že na dvou výletech, na kterých byla, měli polského průvodce. Kdykoli je autobus odvezl z našeho města, nebylo třeba nikam cestovat.

Zaplatil jsem peníze na účet uvedený zástupcem společnosti a začal počítat dny do odjezdu. „Poletíme poprvé letadlem!“ – pomyslel jsem si nadšeně. Těšil jsem se, až se projdu ulicemi New Yorku. Děti se smály, když rozhovor se mnou začínal a končil v New Yorku. „Kdybyste během těch dvou týdnů nezapomněl polštinu,“ vtipkoval syn.

Po pár týdnech se mi z ničeho nic ozvala majitelka kanceláře s prosbou o uhrazení zálohy na druhou splátku, protože se ukázalo, že rezervace hotelu musí udělat hned, aby s nimi později nebyl problém. Platba měla být okamžitá. To červené světlo mi v hlavě taky nezhaslo!

Přišel jsem o peníze, ale ne o přátele

Když jsem druhý den sledoval zprávy v televizi, málem jsem omdlel. Informovali o krachu české cestovní kanceláře. naše kancelář! Hned jsem tam volal. Bohužel. Slyšel jsem jen český záznamník. Nahrál jsem pár zpráv, i když jsem věděl, že je to zbytečné. Média bzučela! Brzy jsem zjistil, že v naší zemi jsou tisíce podvedených lidí. Zavolal mi muž, který mi oznámil, že si oběti najaly právníka. Souhlasil jsem s tím, že se připojím k hromadné žalobě, protože jsem si myslel, že podvod, jako je tento, nemůže zůstat nepotrestán.

Ukázalo se, že úřad fungoval na principu pyramidy – kdo chtěl cestovat, platil peníze, ze kterých se dělaly průběžné cesty, dokud nenastala insolvence. Zástupce kanceláře nám na jediné konané schůzce sdělil, že nebudou žádné refundace, protože jsou insolventní. A je mu to opravdu líto. Lidé byli nervózní, nastal povyk. Nejhůře na tom byli lidé, kteří už odpočívali v zahraničí. Museli se na vlastní náklady okamžitě vrátit domů. Uvědomoval jsem si, že někteří lidé mají více problémů než já, ale to nesnižovalo můj pocit nespravedlnosti.

Věc, za kterou jsem se nejvíc styděl, bylo zapojení mých přátel. „Co mě tak posedlo, že jsem je takhle přesvědčil? Jak se jim budu dívat do očí? Vždyť se kvůli mně zadlužili,“ obával jsem se. Po rozhovoru s mým manželem jsme se rozhodli vrátit peníze.

– Není to tvoje chyba – oznámili Krysia a Wojtek unisono. Nevezmeme od vás ani korunu.

Dostaneme někdy naše ztracené peníze zpět? Pochybuji. Obžaloba sice vede trestní stíhání, ale musí vyslechnout všechny oběti, což může trvat několik let. Kromě dvanácti tisíc zlotých jsem také přišel o možnost uskutečnit svůj vysněný výlet, protože teď musím splácet splátky úvěru. Mou jedinou útěchou je, že jsem neztratil žádné přátele. Peníze nejsou všechno, v životě jsou důležitější věci.