24. února – v den, kdy začala ruská invaze na Ukrajinu – cestoval Dmytro Bezruczko vlakem z Kyjeva do Oděsy na premiéru filmu o svém pradědečkovi: Marku Bezruczkovi. V sovětských dobách to byla postava, o které se nemluvilo ani mezi nejbližšími. Až po pádu komunismu rodina zjistila – a náhodou – kdo byl jejich předek. Abychom pochopili, jakou roli hrál, musíme se vrátit o sto let zpět.

Velitel vítězné obrany Zamośće

Hlavním spojencem Polska ve válce proti bolševikům v letech 1919-1921 byla armáda Ukrajinské lidové republiky pod vedením atamana Semena Petlury. Jednou z nejvýznamnějších osobností v jejich řadách byl plukovník Marko Bezruczko. Právě on v čele 6. střelecké divize velel společné polsko-ukrajinské obraně Zamość proti vojákům Rudé armády. Z města se jim pak podařilo vytlačit Budyonnyho jezdeckou armádu, což mělo velký vliv na zdárný průběh války. Brzy poté se Bezruczko zúčastnil vítězné bitvy u Komarova, po které byl povýšen do hodnosti generála.

Po skončení války zůstal v Polsko-litevském společenství, kde byl mimo jiné prezidentem Ukrajinské vojensko-historické společnosti ve Varšavě, denně pracoval v Polském vojenském kartografickém institutu. Zastával také ministerské funkce v exilové vládě Ukrajinské lidové republiky, ostře vystupoval proti nacionalistické tendenci a spolupráci s Třetí říší. Zemřel ve Varšavě 10. února 1944 a byl pohřben na pravoslavném hřbitově ve Wole.

Sociální sebeorganizace Ukrajinců

Ruská invaze na Ukrajinu znemožnila premiéru filmu. Dmytro Bezruczko (33), specialista na styk s veřejností, se nevrátil do Kyjeva, ale zůstal v Oděse dalších 50 dní. Tam založil a vedl skupinu, která překládá do angličtiny a publikuje ukrajinské zprávy na zahraničních sociálních sítích. Jeho tým rychle získal statisíce sledujících na Instagramu. Tým se pokusil prezentovat kyjevské argumenty v konfliktu s Moskvou, demystifikovat kremelské dezinformace a vysvětlit tak zjevné problémy, jako je rozdíl mezi Rusy a Ukrajinci, který si mnoho lidí na Západě neuvědomuje.

V rozhovoru pro český portál HlidaciPes.org Dmytro Bezruczko vyzdvihl mimořádnou schopnost Ukrajinců pro sociální sebeorganizaci, která byla v té době odhalena:

Bylo to velmi zvláštní. Nikdy jsem nezažil okamžik, jako by fungovalo kolektivní vědomí a lidé se v kritickém okamžiku scházeli a každý věděl, co má dělat. Se všemi to bylo velmi intenzivní. Každý den mám na starosti sektor public relations, ale když vypukla válka, okamžitě jsem věděl, že musím zorganizovat dobrovolníky a zástupce médií, abychom mohli rychle anglicky informovat, co se děje. A musím říct, že – trochu paradoxně – pro mě byly poslední měsíce svým způsobem nejlepší v profesním rozměru.

Postava předka jako rozcestník

Dmytro Bezruczko zdůrazňuje, že postava jeho pradědečka je pro něj i celou rodinu mezníkem v boji za svobodu a podobu ukrajinské národní myšlenky. Sám vidí mnoho podobností mezi válkou, které se účastnil jeho předek, a dnešním konfliktem na Ukrajině. Jedním z nich je spolupráce mezi našimi národy.

Za necelé tři měsíce oslavíme 102. výročí bitvy o Varšavu. Při této příležitosti je třeba připomenout, že proti bolševikům po boku polské armády zasahovali naši protikomunističtí spojenci na východě: aktivní armáda Ukrajinské lidové republiky vedená atamanem Semenem Petlurou, jednotky národní armády Běloruska pod velením gen. Stanisław Bułak-Bałachowicz, vojáci ruské 3. armády v Polsku a kozácké jízdní jednotky. Bylo by dobré, kdyby při letošních oslavách silně rezonovala vzpomínka na polsko-ukrajinské bratrstvo ve zbrani. Byla to koneckonců naše společná válka proti moskevskému imperialismu.