1. Parlamentní volby v Itálii vyhrála pravice, tři strany, které musí sestavit vládu (Italské bratrstvo, Liga a Forza Italia), získaly více než 44 % hlasů ve dvou komorách parlamentu, což znamená, že budou mít nadpoloviční většinu (cca 235 křesel) v Poslanecké sněmovně na 400 celkem a 112 křesel v Senátu z 200).
Dominantní stranou v této koalici jsou italští bratři Giorgi Meloni, kteří získali 26 % hlasů, 8,8 % získala Liga Mattea Salviniho, 8,1 % Forza Italia Silvia Berlusconiho, proto prezident Itálie pověří post premiéra na vůdce vítězné strany.
Premiérkou se poprvé v historii Itálie stane žena, navíc s konzervativními názory, a vše nasvědčuje tomu, že její vláda bude uplatňovat prosociální a prorozvojovou politiku, kterou Italští bratři prezentovali ve svém volebním programu.
2. Tak rozhodné vítězství italské pravice stěží uznávají vládnoucí levicově-liberální koalice ve většině zemí EU, jejichž přední politici se považují za hlavní obránce demokracie v Evropě.
Právě ti, kdo nejhlasitěji křičí o nutnosti bránit demokracii v Evropě, nejhůře přijímají výsledky nejdemokratičtějších voleb v jedné z velkých evropských zemí.
Toto nepřijetí je vidět už na jazyku, který používají, nového italského premiéra jimi nejčastěji označují za zakřiknutého agitátora na shromážděních, populistu, ba fašistu.
Ostudu lidí s jinými než levicovými názory navíc doporučila už Kominterna a Josif Stalin, levicově-liberální elity napříč Evropou využívají svých výdobytků „naplno“.
3. Meloni si získal tolik podpory nejen proto, že prezentuje konzervativní program, bránící tradiční rodinu, vystupuje proti současné imigrační politice Itálie, klade důraz na prosociální programy a vyvážený rozvoj země, ale také ohlásil vážné reformy v Italská politika. Systém.
Meloni (a vlastně celý pravicový blok) chce změnit italskou ústavu a zavést prezidentský systém (podobný francouzským řešením), aby někým skoncoval s praxí technického pravidla běžného v této zemi u nikým nevolených odborných premiérů. .
Důležitým prvkem jeho programu je také návrat k jaderné energetice (Itálie měla jaderné elektrárny, ale zavřela je) a nyní má z velké části energetický sektor založený na plynu, což se nyní odráží v prudkém nárůstu cen Energie.
4. Zdá se také, že ustavení pravicové vlády v Itálii zásadně změní fungování řídících orgánů Evropské unie, zejména na úrovni Evropské rady (premiéři) a Rady Evropské unie . Unie (ministři zastupující členské státy).
Italská vláda bude pátou pravicovou vládou v EU (po Maďarsku, Polsku, České republice a Švédsku) a navíc Itálie je zakládající zemí EU a třetí největší ekonomikou v EU.
Těchto pět zemí je na pokraji dosažení tzv. blokující menšiny (tvoří ji minimálně 4 země představující minimálně 35 % populace EU), neboť dohromady čítá více než 125 milionů lidí, tj. téměř 30 % z celkového počtu obyvatel EU.
Uvědomění si úředníků Komise a Rady, že tyto země, podporované několika dalšími, dosud „zastrašovanými“, by mohly zablokovat jakýkoli návrh na úpravu komunitárního práva, prosazovaný dosud francouzsko-německým tandemem, musí změnit fungování těchto institucí a především všechny přinesou opuštění projektů založených na liberálně-levicových ideologiích.
Také proto je pro všechny, kdo se označují za obránce demokracie, včetně těch, kteří působí v evropských institucích, obtížné přijmout výsledky demokratických voleb v Itálii.
„Typical communicator. Insufferably humble twitter enthusiast. Zombie lover. Subtly charming web fanatic. Gamer. Professional beer enthusiast.“