V Saském a Českém Švýcarsku zuří největší lesní požár v novodobé historii. Nyní naděje na déšť o víkendu odpočívá. Rekreanti už možná odešli.
Městečko Schmilka na německo-české hranici působí opuštěně. Velký požár drží rekreanty oblíbený region České a Saské Švýcarsko v napětí už několik dní.
Turisté už do města nemohou, silnice ze Schmilky je v Bad Schandau již uzavřena. Jak Labe líně plyne a vlny dýmu stoupají přes hřebeny strmých svahů, děsivou krajinou proniká zvuk: rytmické klapot hasičských vrtulníků. Berou vodu z Labe a přelévají jí hořící les.
„Ale situace je tady každý den jiná“
„Jel bys sem na dovolenou, kdyby vrtulníky celý den kroužily?“ ptá se Frank Demmer, technický ředitel firmy Wärmer, která ve Schmilce mimo jiné dohlíží na Biohotel Helvetia, restaurace, mlýn a pivovar. Hosté by samozřejmě odešli hned nebo zrušili. „Nemůžeme nikoho nutit, aby tu zůstal nebo sem přijel. Rekreanti se bojí o své děti a že se vše bude jen zhoršovat,“ hlásí Demmer. Snaží se naslouchat hostům a uklidňovat je. „Ale situace je tady každý den jiná.“
Biohotel Helvetia má několik zaměstnanců ze sousední České republiky. „Tady to vypadá mnohem hůř,“ řekla mladá žena za pultem. V místech jako Hřensko nebo Mezná museli obyvatelé opustit své domovy. Oheň zničil hodně. „Vypadá to s námi opravdu špatně.“ Cestovní ruch v České republice se po dvou letech koronavirové pandemie právě postavil na nohy. Nyní se o hosty snaží postarat co nejlépe, alespoň ve Schmilce.
Kdo se dnes chystá na dovolenou do Saského Švýcarska, potřebuje především jednu věc: trpělivost. Například pěší turistika se stává nemožným, protože nemáte povolen vstup do lesa. Tím se ztrácí důležitý důvod, proč mnoho lidí zůstává v Labských pískovcích. Asociace cestovního ruchu Saské Švýcarsko se nyní snaží rekreanty přesvědčit, aby zůstali. „Dá se tu dělat tolik věcí, kterých se zákaz vstupu netýká,“ říká manažer sdružení Tino Günther a zmiňuje výlety parníkem, cyklostezku po Labi, návštěvu skalní scény Rathen nebo pevnost Königstein. .
Obnova lesa může trvat století
Diferencovaná je podle Richtera i situace v Saském Švýcarsku. Mnoho hostů, kteří nemají ubytování v oblasti zasažené požárem, by stejně zůstalo. „Čím blíže jste k ohni, tím větší máte tendenci odejít.“ Ve sdružení cestovního ruchu jsou v současnosti dráty zapálené, říká Richterova zástupkyně Micaela Lindheimerová. Hosté chtěli vědět, kam smí jít. „Především vysvětlujeme, co je možné. 99,5 % vybavení pro volný čas není dotčeno.“
Správa Národního parku Saské Švýcarsko se zabývá především ničením cenných území. Protože oheň postihuje staré stromy ve skalnatých oblastech. Strmé svahy jsou protkány četnými skalními štěrbinami, podestýlka jehličí a spadaného listí umožnila, aby se zde během minulých staletí vytvořila metr silná vrstva humusu, vysvětluje Hanspeter Mayr, vrátný. slovo správy národního parku . „Požár je obvykle hluboko dole. Ani vodní zatížení vrtulníku nepomůže.“ Nezbytná je dobrá půdní vlhkost.
Mayer smeká klobouk před všemi hasiči, kteří nyní musí hasit oheň na strmém svahu – někdy i svázaní. Existují studie starých vypálených oblastí, jak se les obnovuje po požáru: „V Labských pískovcích máme písčitou půdu. Je přirozeně chudá na vodu a živiny. Takže regenerace zde bude pomalejší než v úrodnějších oblastech.“ Frank Denner na Schmilce se doslechl o předpovědích z Česka, že les se ze škod vzpamatuje až asi za 100 let.
lesní požáry v Labských pískovcích se to v posledních desetiletích stalo mnohokrát. Nikdy však nebyla větší než dnes. Dosud největší prokázaný požár zuřil v roce 1842 téměř ve stejné oblasti, kde oheň znovu vypukl. Tehdy bylo zasaženo 236 hektarů, dnes je to jen v Sasku 250 hektarů a v Česku kolem 1000 hektarů. „Taková dimenze tady nikdy nebyla,“ říká Mayr.
(Napsal Jörg Schurig, dpa)
„Zlý zombie evangelista. Bacon maven. Alkoholový fanatik. Toužebný myslitel. Podnikatel.“