Otázka přichází vždy, když prohrajete zápas s teoreticky slabším soupeřem, když se nekvalifikujete na turnaje mistrovství světa a Evropy nebo když se z toho rychle dostanete. Je to docela často. Jelikož se takové situace opakují, možná bychom neměli mluvit o zklamáních, ale s pokorou přijmout fakt, že Poláci nejsou stvořeni pro fotbal. Na rozdíl od Brazilců, Argentinců, Nizozemců, Němců, Britů, Španělů, Francouzů nebo Italů.

S takovou tezí nelze souhlasit, protože několik let sledoval kariéru Roberta Lewandowského, který se v té době stal jedním z nejslavnějších sportovců světa, v disciplíně provozované od Pruszkowa po Tasmánii. Jen to, že Lewandowski v zahraničí udivuje, je jen jeden a k úspěchu ve fotbale je potřeba minimálně 11 dobrých hráčů. Musí mít správné školitele a správné pracovní podmínky.

V polském národním týmu není 11 hráčů ani na evropské úrovni, Lewandowski bude mít v srpnu 35 let a bojuje proti němu stále více obránců, kteří si dávají záležet na ukončení kariéry. Když Lewandowski hraje za Bayern nebo Barcelonu, má kolem sebe další hvězdy, se kterými si rozumí a které ho podporují přihrávkami s vědomím, že je zakončí gólem. V polském národním týmu nejsou hráči jako Thomas Mueller, Serge Gnabry, Joshua Kimmich nebo Raphinha. O těchto dvou vypovídá fakt, že v zápase s Moldavskem Arkadiusz Milik vstřelil první gól z přihrávky Lewandowského a Lewandowski vstřelil druhý gól z přihrávky Milika. Ale opakují se roky, kdy tito dva byli nejlepšími útočníky národního týmu Adama Nawałky. Od té doby se nikdo tak talentovaný neobjevil.

Původní název textu: „From Wembley to Kisinau“