Obrazy tohoto požáru jste museli vidět v televizi. Celá operace trvala téměř tři týdny. Požár pohltil více než tisíc hektarů lesa a situaci zhoršilo panující sucho v kombinaci s vysokými teplotami, silným větrem a pro hasiče těžko přístupnými oblastmi. Požár je již dávno uhašen, ale nyní již desítky let staré České Švýcarsko svou slávu nezíská. Již otevřené turistické trasy často vedou měsíční krajinou, která působí elektrizujícím a depresivním dojmem (vidíte to na fotografiích níže).

Než vám ukážeme některé atrakce, které jsou vždy vynikající a stojí za to navštívit, několik základních informací. Národní park České Švýcarsko zasahuje do Děčínské vrchoviny v Polabských horách. Nachází se na hranici s Německem, mezi obcí Hřensko a městem Chřibská. Od nás je lepší jet po dálnici A4 přes Německo – bude to rychlejší (cca 3,5 hodiny z Oławy). Můžete jet i přes Szklarskou Porębu a Harrachov, ale kvůli klikatým cestám to bude trvat ještě minimálně hodinu.

České Švýcarsko je proslulé svými neobvyklými skalními útvary a na německé straně sousedí se Saským Švýcarskem – odtud inspirace českou zemí pro jeho název. Národní park byl vytvořen právě k ochraně pískovcových skalních útvarů v podobě bran, věží a věží. Jsou zde také čedičové formy a bohatá flóra a fauna. Polabí fascinuje lidi odedávna. Již v době romantismu drážďanští malíři rádi využívali těchto krásných krajin. Čtvrť začala přitahovat osobnosti jako Andersen a Beethoven. Majitel obce Hřeńsko kníže Edmund Clary-Aldringen si všiml rostoucího zájmu o tento region a vybudoval zdejší turistickou infrastrukturu již v 19. století. České Švýcarsko je proto dílem přírody (skalní útvary, soutěsky, řeky a vegetace) a člověka, který si toto místo před mnoha lety oblíbil a vytvořil mnoho krásných staveb či vytyčil zajímavé trasy.

Bod číslo jedna tohoto místa je – musíte vidět – je Pravčická brána (tedy brána). Je to největší pískovcový skalní oblouk v Evropě. Je vysoký přes 16 metrů a vždy ohromí. Není divu, že je největším symbolem Českého Švýcarska.

Jak se tam dostat, teď – po požáru – je jen jedna cesta. Od Hřenska (současná silnice na Mezní Louku je po požáru uzavřena). Poznámka – u vjezdu na hřiště se neparkuje a sankce za opuštění vozu jsou vysoké, vozidlo je zablokováno. Pro vjezd do parku je třeba z parkoviště na okraji Hřenska dojít cca 1,5 km po silnici, případně jet autobusem či vlakem. Na místě je mnoho map, takže dostat se na výchozí bod je snadné. Odtud stoupáme po červené asi hodinu k bráně. Bohužel téměř ihned po vstupu na silnici začíná plocha vypálená při loňském požáru. Vypadá to hrozně, ale stojí za to vidět, kolik zmatků a škod to napáchalo. Až těsně před konečným přiblížením k bráně končí oblast spálené země a vše je téměř jako dřív. Za vstup na vyhlídky a do okolí útočiště je třeba zaplatit (75 korun na osobu). Na místě je bufet (zde se na rozdíl od Hřenska dá platit kartou, protože je vyšší, takže je dojezd), toalety, výstava. Bohužel samotný starý a krásný hostel je v rekonstrukci. Stojí za to vzít si pár vyhlídek, což zabere půl hodiny, ale pak už uvidíte bránu shora a v celé její kráse. Z výšky můžete také vidět velkou plochu spálené země, ze které vystupují lysé skály…

pokračoval