Werner von Moltke (51) zpopularizoval šipky v Německu. Šéf PDC Europe v rozhovoru hovoří o pevné představě na začátku, klíčových zkušenostech a receptu na úspěch.
Wernere von Moltke, nejprve jste pracoval v mediálním průmyslu. Co vás inspirovalo k tomu, abyste jednou přivezli šipky do Německa?
V roce 2005 jsem byl s rodinou na lyžařské dovolené, zrovna se mi narodil syn, takže après ski bylo zrušeno a po večerech jsem se zasekl v televizi na šipky. Fascinovalo mě to. V Mnichově jsem pro všechny zorganizoval show s Philem Taylorem. Taylor byl nadšený a opravdu mě chtěl představit Barrymu Hearnovi, manažerovi PDC v Anglii. A tak jsem o týden později byl v letadle na ostrov a Hearn se mě zeptal, jestli bych si dokázal představit převzetí zastoupení PDC pro Německo, Rakousko a Švýcarsko. Zpočátku byly turnaje pouze pro hráče, s 50 až 60 deskami, ale bez diváků. Neměli jsme žádné pódium a vůbec nic. V roce 2006 jsem založil vlastní společnost a od roku 2008 jsme zodpovědní za kontinentální Evropu.
Kde jsi viděl potenciál?
Tento sport je velmi rychlý a snadno pochopitelný, na rozdíl například od kriketu nebo baseballu, které je třeba nejprve vysvětlit 80 milionům lidí. V zásadě každý už viděl terč na šipky. Nejčastější otázka byla o triple 20 jako nejvyšší výšce, protože si všichni mysleli, že to je střed terče. Pak jsou tu postavy a způsob, jakým byly události nastaveny. To mě oslovilo a proto jsem vsadil na tuto kartu.
Přesto byla výdrž určitě nutná. Kdy nastal průlom?
Musím jmenovat dvě klíčové události. V roce 2008 jsme se poprvé odvážili vystoupit v televizi s turnajem ve Frankfurtu na Südbahnhof. Ve čtvrtek jsme měli v areálu jen 20 lidí, dalších 20 jsme nalákali pivem zdarma před ulicí. Ale kamery to zachytily dobře. První televizní vysílání do Británie pro nás bylo velkým milníkem. Průlom nastal v roce 2011 s Mistrovstvím Evropy v šipkách v Düsseldorfu, kdy se nám podařilo prodat přes 10 000 vstupenek.
Náhodný fanoušek zná World Cup of Darts na přelomu roku v Londýně. Jak je možné ukotvit šipky v myslích lidí mimo tyto dva týdny?
Musíme – a to je v zásadě naším cílem – zajistit lidem dobré časy a dobrou zábavu. Nejinak je tomu na pouličních jarmarcích, vinných jarmarcích a festivalech. Každý se chce bavit s přáteli, a to funguje stejně dobře v létě jako v zimě. Dějiště Světového poháru družstev se osvědčilo a etablovalo. Hráči sem rádi chodí.
Kde vidíte hranici mezi hospodskou a sportem?
To, co se nabízí na pódiu, je tvrdý sport. V sázce je hodně peněz, rámcovým podmínkám je věnována úzkostlivá pozornost. Lidé v místnosti se chtějí bavit, proto si koupili vstupenky. Sami se inscenují, je to srovnatelné s choreografiemi na fotbalových stadionech. Ale musíte také nabídnout veřejnosti dobrý sport, jinak to nejde. Hnací energie pochází ze scény. Všimnete si toho negativně, když průměr v soutěži klesne, ale také se to projeví pozitivně, když se místnost zblázní s devítkou.
Šipky je členem Německé asociace olympijských sportů. Uvidíme někdy vrhače šipek na olympiádě?
Olympia je skvělá. Šipky ale vyrostly i bez olympiády. A v mých očích jsou tyto hry také zločiny proti sportovcům. Obětují kariéře mnoho let svého života a doufají, že jen jedno vystoupení každé čtyři roky vstoupí do centra pozornosti, ale nevidí nic z miliard, které se tím vydělají. Je to nespravedlivé, ale mnoho sportů je ve svých strukturách zachyceno. Veřejnost si jistě myslí, že zábava každé čtyři roky je skvělá, ale klasické olympijské sporty, jako je plavání, gymnastika a atletika, se mimo hry dostávají stále méně pozornosti. Kdo dnes ještě zná německého mistra na 100 metrů? Když jsem byl mladý, bylo to jiné. My jako PDC nemáme nic společného s asociacemi. Nemáme žádná střediska mládeže, žádné státní svazy ani reprezentační trenéry. Jsme soukromá společnost, která poskytuje šipkám infrastrukturu pro provozování sportu jako profese, ve které pořádáme turnaje. Způsob, jakým se sportovci organizují, cestují a trénují, závisí na nich.
Šipky jsou zpočátku spojovány s Velkou Británií. Pořádají turnaje v Evropě. Jaké trhy zde rostou?
Již nyní máme zastoupení v mnoha zemích, v Nizozemsku, Maďarsku, Rakousku, České republice a nově úspěšně i v Belgii. Potenciál vidíme ve všech směrech. V Portugalsku a Španělsku i ve Skandinávii nebo východní Evropě. Bojujeme pouze ve Francii.
Jak vypadá nová realita po koronavirové pandemii nebo s ní? Co mohou diváci ve Frankfurtu očekávat?
Máme vyšší míru nedostavení se než před Coronou. Mezi některými lidmi panuje určitá skepse. Ti, co přijdou, to ale nechají rvát. Zbývá zjistit, kudy cesta vede. A jde o poskytování nejlepšího možného sportu, poskytování správné infrastruktury a poskytování dobré zábavy.
„Celoživotní hráč. Bacon fanatik. Vášnivý introvert. Totální internetový praktik. Organizátor.“
