Josef Koudelka jako svědek invaze

Josef Koudelka, narozen v roce 1938, vystudovaný letecký inženýr, byl jako fotograf málo známý, když se v srpnu 1968 vrátil do Prahy z cesty po Rumunsku a Jugoslávii. Pracoval na sérii fotografií o Sintech a Romech. V Praze ho čekalo úplně jiné drama. Od prvního dne fotografoval invazi armád zemí Varšavské smlouvy do ČSSR, tanky proti demonstrantům, nejistotu a zoufalství občanů, ve kterých byl cítit smutek, že nyní poslední pokus demokratického socialismu nahromaděné, byly rozdrceny. Poté se časy opět zhoršily i pro umělce. Josef Koudelka byl fotografickým kronikářem represí Pražského jara. Jeho fotografie, původně anonymně publikované na Západě pod zkratkou „PP“, „Pražský fotograf“, na ochranu jeho a jeho rodiny, se staly světově proslulými.
Koudelkovy fotografie, které jsou nejen dokumentačně významné, ale i poeticky citlivé, tvoří závěr výstavy v chemnitzských uměleckých sbírkách, která ukazuje další rukopisy československých fotografů a fotografky. Fotografie a umění z České republiky zaujímá v německém výstavním sektoru okrajovou existenci – také v sousedním Sasku, které samo má významné fotografické tradice. Díky poutavé výstavě „Mezi avantgardou a represí: Česká fotografie 1948 – 1968“ nyní umělecké sbírky Chemnitzu zaplňují část této mezery. Výstava kurátorů Philippa Freytaga a Siny Tonn je věnována vzrušujícímu, ale těžkému období v dějinách české fotografie. Po svržení února 1948 Československá republika (dodatek „socialistická“ získala až v roce 1960) navázala na stalinistický kurz Sovětského svazu, soudní procesy a drastické státní represe určovaly veřejný a kulturní život. Krátké období liberalizace začalo teprve s Pražským jarem, jehož cílem byl „socialismus s lidskou tváří“. Fotografové uvedení na výstavě také pracovali v tomto poli napětí.

Surrealistické fotografie a dobře zkosené detaily

Je tu Vilém Reichmann (1908 – 1991), který ukazuje válečnou zkázu na působivých, často surrealistických fotografiích. Později nachází symboly křehkého a konfliktního lidského života v přírodních i architektonických podobách. Emila Medková (1928 – 1985) patřila ke skupině pražských surrealistů. Jeho spíše abstraktní fotografie s přesně definovanými detaily, s očima a hodinami, vypovídají o životě, smrti a pomíjivosti často depresivním způsobem. Ale má to někdy i politický rozměr – když fotí třeba popraskaný asfalt Karlova mostu v Praze, který jako by předjímal konec jedné éry. Fotografie Emily Medkové zdobila i první české vydání příběhu Franze Kafky.

Procházky Josefa Sudka v kouzelné zahradě

Josef Sudek (1896 – 1976) je jedním z nejznámějších a mezinárodně uznávaných českých fotografů. Výstava představuje spíše neznámá díla umělce. Například fotografie ze série „Procházka kouzelnou zahradou“, začarované místo s tajemnými světelnými efekty a často prázdnými židlemi – jistě přizpůsobené tak, aby uniklo směrnicím socialistické kulturní politiky. Stejně tak omezení na fotky přes okno do a z vlastního ateliéru, které vytváří útočiště alespoň dočasné osobní svobody – ve světě, který je na Sudkových fotkách často temný. Jan Svoboda (1934 – 1990) také oslavuje jakousi fotografii stažení. V úzkých úsecích každodenních předmětů, jako jsou lampy, ledničky, stěny, stěny, ložnice, roztrhané fotografie, ukazuje svět, který není sám o sobě, není „úplný“. A jako by to chtěl podtrhnout, sérii nazývá „obrázky, které se nevrátí“, kdy po jednotlivých výtiscích ničí negativ fotografie.

Pocta černobílé fotografii

Výstava, ke které byl vydán obsáhlý katalog, je poctou zlatému věku černobílé fotografie a potažmo fotografie, která si stále musela dávat pozor na materiál, a proto vyžadovala důkladnou intelektuální přípravu. Na rozdíl od současné inflace selfie a snímků mobilních telefonů, které mají jiné přitažlivosti. Podle kurátora Philippa Freytaga chtějí umělecké sbírky prezentovat fotografické hotspoty z celého světa v žádném konkrétním pořadí.

Výstava „Mezi avantgardou a represí“ je ve sbírkách umění Chemnitz k vidění do 26. února 2023. » Kunstsammlungen-chemnitz.de