Nicholas Ofczarek měl právě velkou premiéru v Burgtheatru s „Dämonen“ a premiéra v kině už čeká. Tento 51letý muž hraje titulní roli ve filmu „Loupežník Hotzenplotz“. V rozhovoru pro APA vysvětluje, o jaké konkrétní výzvy šlo.

APA: Pane Ofczareku, rozvíjíte neuvěřitelný herecký rozsah. Nedávno jste hrál ve filmu architekta Karla Schwartzera, hrajete šest různých odrůd vinné révy pro reklamy na burgenlandské víno, v Burgtheatru hrajete Stavrogina v Dostojevského „Démonech“ a nyní přicházíte i do kina jako „Räuber Hotzenplotz“. Je to ta rozmanitost, co vás obzvlášť přitahuje?

Nicholas Ofczarek: Ano, nedělitelné, nejrozmanitější žánry. Nejdůležitější pro mě je, aby věci, které dělám, byly kvalitní. Mám stejné standardy kvality jako truhlář.

APA: Co je největší výzvou: vyzkoušet nové nebo udržet staré na stejné úrovni? U Dostojevského si myslíte, že to dokážete – ale ještě jste na něm neměli „Hotzenplotz“…

Ofczarek: Obnova je taková věc. Ať dělám, co dělám, vždy začínám od nuly. Jediný rozdíl je v tom, že už to vím. To to nedělá hezčí. Ať dělám, co dělám: vždycky dojdu do bodu, kdy nevím, co mám dělat. Hotzenplotz je úplně jiný žánr a vyžaduje úplně jiný způsob prezentace. Musíte to zjistit.

APA: Alespoň existují genderové a vzorové vzory. Ale stále neznám žádného herce, který by hrál Zweigelta nebo Blaufränkise.

Ofczarek: Já taky ne. Je to vlastně nemožné, protože jako herec hrajete situace, akce a ne stavy, ne přídavná jména. Přívlastek patří divákovi. Největší respekt jsem měl k této reklamě na víno – ale také k Hotzenplotz. Míra nadsázky mi nebyla jasná, protože děti měly být napadány, ale ne přetěžovány a rozhodně ne podceňovány. U Hotzenplotze pro mě byla nejdůležitější otázka správná míra uvěřitelnosti a ne triviální nadsázky.

APA: Do jaké míry byl „Hotzenplotz“ přítomen ve vašem vlastním dětství nebo v dětství vaší dcery?

Ofczarek: Nebyl tak přítomný. Moje matka byla Irka a já jsem dostával hlavně anglosaskou dětskou literaturu přeloženou do němčiny. Moje dcera chtěla, abych pro ni vymýšlel příběhy. „Grüffelo“ ho také zajímalo, ne tolik „Hotzenplotz“.

APA: Když jsem ten film viděl, určitě mě napadly české adaptace pohádek z 60. a 70. let, byly při natáčení problém?

Ofczarek: Rozhodně. Vždy jsem byl fanouškem adaptací českých pohádek. Mají specifické kouzlo a nejsou tak navrženy. Myslím, že žijeme ve velmi rychlé době, až příliš rychlé. Bylo pro nás důležité dát mladým divákům jiný způsob dýchání, jiný způsob promítání a představivosti. A Preussler pochází z Libereckého kraje. Viděl určitou oblast, kde se to děje.

APA: Ve scénách kouzelníka Zwackelmanna jsou ironické citáty z Harryho Pottera, ale také příležitost pro vás a Augusta Diehla trochu vypustit prasnici. Bylo to obzvlášť zábavné?

Ofczarek: Máme spolu jen dvě scény. Užili jsme si spoustu legrace, ale tyhle scény nemůžete točit jen tak pro zábavu. Musíte být velmi přesní. Prasnici opravdu nemůžete pustit ven. Ale máme se moc rádi a oba jsme pečliví pracovníci. Pokud působí lehce a nadýchaně, je za tím většinou hodně práce.

APA: Váš Hotzenplotz má velmi měkké části: hrubý plášť, měkké jádro. Bylo to součástí konceptu od začátku?

Ofczarek: Vždycky mi přijde zbytečné vytvářet roli a přidávat k ní výklad. Informace vždy získám z textu. Je dobré, když je první dojem, který z postavy máte, trochu odlistěný a obohacený, když vše nezůstává stereotypní a člověk vidí trochu za hlavu. A nemělo by se zapomínat: pro mladé diváky, stejně jako pro herce Kasperla a Seppela, je to první konfrontace s dospělým a zlým světem. Takové myšlenky přirozeně vznikají při střelbě.

APA: Zdá se, že mezi Madame Grand-Mère a Hotzenplotzem se momentálně formuje možný milostný příběh.

Ofczarek: Vlastně je to spíš spojení mezi babičkou a seržantem Dimpflmoserem, protože Hotzenplotz ho má rád, jakmile si oblékne uniformu Dimpflmoser. Hotzenplotz je ve skutečnosti anarchista na okraji společnosti.

APA: Ale má také touhu po lidské blízkosti…

Ofczarek: Samozřejmě. Myslím, že být sám není tak snadné.

(Rozhovor vedl Wolfgang Huber-Lang/APA)

Od: apa