Senát 30. března zamítl zákon o kvalitě zdravotní péče a bezpečnosti pacientů. Mimo jiné předpokládá zavedení povinného vnitřního systému řízení kvality a bezpečnosti, tedy systému kontroly nežádoucích událostí.

Tvrdí to ministr zdravotnictví Adam Niedzielski Zákon o kvalitě „je prvním takovým důležitým krokem v historii polského zdravotnického systému, který se zaměřuje na bezpečnost pacientů a nejvyšší standardy služeb pacientům“. – Hodnocení kvality péče ve zdravotnických zařízeních je podstatou péče o blaho pacienta – řekl už dříve Sejmu šéf ministerstva zdravotnictví. Náměstek ministra zdravotnictví Piotr Bromber také cítil, že zákon rozhodně klade důraz na zkvalitnění zdravotní péče. – Tuto kvalitu z pohledu pacienta budeme moci změřit a ukázat úplně jinak, řekl v polovině března v Katovicích náměstek Bromber.

Zbytek článku pod videem

Senátu se ale návrh zákona nelíbil. Výhrady přednesla během debaty v Senátu koncem března předsedkyně zdravotnického výboru senátorka Beata Małecka-Libera. Podle jeho názoru je dokument „nesouvislou mozaikou“ různých nesouvisejících předpisů a je dalším krokem k centralizaci zdravotní péče. Zvedla to Legislativní kancelář Senátu k návrhu zákona zaujala „zničující“ stanovisko, že vyvolává zásadní obavy systémové a ústavní povahy a v této fázi zpracování návrhu zákona je není možné vypustit. Senátor také poukázal na to, že kritické hodnocení činu předložila i lékařská, lékařská a pacientská komunita. Proto se Senát rozhodl návrh zákona zamítnout.

Po hlasování v Senátu byl dokument vrácen Sejmu, který měl opět možnost jej obhájit. To je případ mnoha návrhů zákonů, proti kterým se postavil Senát ovládaný opozicí – když se vrátí do sněmovny, provládní většina je prosadí.

Tentokrát se tak ale nestalo. Aby Sejm přehlasoval veto Senátu, musel najít absolutní většinu – tj. ten, kde počet hlasů „pro“ je větší než součet hlasů proti a zdržení se hlasování. V tomto hlasování bylo 225 hlasů. Mezitím 224 zákonodárců hlasovalo pro přehlasování senátního veta. Návrh zákona tedy šel vniveč, protože prostředí PiS postrádalo hlas.

Podle údajů parlamentu nechtěli tento zákon schválit všichni poslanci PiS – dva poslanci se zdrželi hlasování. V plénu chybělo i šest poslanců PiS, kteří se hlasování nezúčastnili a jejichž hlas mohl být rozhodující.