Třeboň (dpa) – Pivovar v české Třeboni (Wittingau) má tradici starou téměř jako chov kaprů. Šťáva ze zlatého ječmene se vyrábí od roku 1379 v bývalém honosném pivovaru rodu Schwarzenbergů. Ale na krátkou dobu se pivovar proměnil v továrnu na tužky.

Zde i na dalších historických místech v České republice natáčí dceřiná společnost ARD Degeto život „dědičky tužky“ Ottilie von Faber-Castell. Když hezká mladá žena v roce 1893 zdědila továrnu po svém dědečkovi, papírna ve Steinu ve Střední Franky nedaleko Norimberku byla již dlouho pojmem. Brzy ale Ottilie vyšla ze své zlaté klece.

Na nádvoří pivovaru jsou naskládány dřevěné bedny označené „AW Faber“. Dělník táhne po dlažebních kostkách dřevěný vozík. Další vede bílého hřebce za otěže. Ottilie, kterou hraje Kristin Suckow, běží přes dvůr, aby poprvé v životě nasedla do auta – v té době to byla menší senzace. Má na sobě elegantní šaty, jak bylo ve vyšší společnosti zvykem, a hlasitě se směje vzrušením.

Tato filmová scéna byla pro Ottilie šťastným okamžikem, ale život k ní nebyl vždy laskavý. Její otec a dva bratři zemřeli příliš brzy a ona se stala jediným dědicem. Brzy se v rodinném domě na zámku Stein provdala za o jedenáct let staršího premiéra hraběte Alexandra zu Castell-Rüdenhausen (Johannes Zirner). Jeho pravou láskou byl ale Philipp von Brand zu Neidstein (Hannes Wegener). Ottilie měla pět dětí a postupně byla nucena odejít z firemní odpovědnosti. Ale v té době neslýchaném kroku opustila svou rodinu a odešla za Philippem.

„Hrát Ottilie von Faber-Castell je pro mě snem,“ říká Suckow. „Myslím, že byla velmi odvážná a následovala to, v co věřila,“ říká 29letá dívka. Už tehdy byla společnost ve zmatku, ale ani dnes ještě neexistuje úplná rovnost mezi muži a ženami a na mnoha dalších úrovních panuje velká nespravedlnost, řekla herečka.

Pro svatební scénu Ottilie a hraběte, jeden z klíčových momentů filmu, hledala kostýmní výtvarnice Petra Kray vhodné šaty po celé Evropě. Nakonec našla 120 let starý skvost, plesové šaty šampaňské barvy z čistého hedvábí s krajkou z bruselského tylu na výstřihu a rukávech. „Na lemu sukně je úzká koruna z bílých marabu peří – jako by se vznášela na oblacích,“ říká Kray.

Tato scéna se natáčela na zámku Libochovice, nádherné raně barokní stavbě, jejíž francouzská zahrada vznikla po vzoru té Versailles. „Už jsme měli lekce polky,“ prozrazuje Suckow. Proti bezstarostné oslavě stojí vnitřní konflikt hlavního hrdiny. „Pro Ottilie má tento den dvě strany, protože ráno v den svatby dostane dopis od Philippa von Branda,“ vysvětluje Suckow. „Řádky jsou psány plné lásky a bolesti.“

Scénář pochází od Claudie Garde, která také režíruje. Je založen na románu z roku 1998 „Ozdoba v jejím domě“ od Asty Scheibové. Je to součást historie německé společnosti, ale ještě více osud ženy, která nakonec požádala o rozvod, aby znovu získala svobodu. A kdo by se dnes obešel bez šestihranných tužek, které se na rozdíl od svých kulatých předchůdců nekutálejí ze stolu a vynalezl je Ottilin dědeček Lothar? Johannes Zirner, který hraje hraběte Alexandra, říká: „Pera provázejí lidi po celý život. »