• Orbán pod rouškou výjimečného stavu zavedl tvrdé korporátní daně, ale není jasné, proč potřebuje tak mimořádné pravomoci, když má v parlamentu ústavní většinu.
• Tato většina mu umožňuje realizovat daňové reformy a další ekonomická opatření pomocí standardních politických postupů.
• V České republice byl nouzový stav využit k „zajištění rychlého vyřízení žádostí o víza pro uprchlíky“, uvádí Ministerstvo vnitra v Praze.
• Maďarský a český výjimečný stav umožňuje vládám pozastavit základní práva a zákony
• Česká opozice říká, že pokračující využívání nouzových pravomocí vládou je „neuvěřitelná arogance“

Původní článek na webu POLITICO.eu

Využívání tak rozsáhlých pravomocí oběma zeměmi se nejen stává nepřehlednějším, ale představuje také obrovské riziko pro jejich vlády.

Den poté vyhlášení výjimečného stavu v Maďarsku Orbán zavedl řadu úsporných opatření, která donutila banky, pojišťovny, energetické společnosti a další velké společnosti platit novou daň z mimořádných zisků plynoucích z rostoucích úrokových sazeb a cen. Tento dodatečný příjem je určen k udržení nízkých nákladů na spotřebu a k poskytnutí dodatečných finančních prostředků pro maďarskou armádu.

Tomuto rozhodnutí můžeme odporovat, ale jeho logika je jednoduchá. Mnoho Maďarů by bylo nešťastných, kdyby banky a nadnárodní korporace v těchto turbulentních časech sklízely obrovské zisky, zatímco rodiny a malé podniky se snaží vyjít s penězi.

Zda jsou Orbánovy ekonomické intervence oprávněné nebo ne, není jasné, proč vyžadovaly použití nouzových pravomocí. Dvoutřetinová parlamentní většina pro stranu Fidesz by jí umožnila provádět daňové reformy a další ekonomická opatření pomocí standardních politických postupů.

Zbytek textu je pod videem

Zajímavé je, že den poté, co Maďarsko oznámilo novou daň, český opoziční lídr Andrej Babiš požadoval, aby se dividendy z největší české energetické společnosti, o které řekl, že „plavou v zisku“, rozdělovaly mezi malé podniky v zemi.

Když jsem se ptal na podobnost s Maďarskem, české ministerstvo vnitra uvedlo, že jejich nouzové pravomoci jsou odlišné, protože zemi neuvádějí do válečného stavu. Mimořádné pravomoci umožnily vládě například „poplatit krajům a ústředním státním orgánům poskytování a přidělování potřebného bydlení pro uprchlíky“, napsalo ministerstvo. Byly také použity k zajištění rychlého zpracování žádostí o uprchlická víza.

Ochota českého ministerstva distancovat se od Maďarska ilustruje další zásadní rozdíl. Zatímco schopnost české vlády provádět drastické změny je omezena omezeními koaliční politiky, drtivá parlamentní většina Fideszu dává Orbánovi daleko více individuální moci.

Maďarský a český výjimečný stav nicméně vládám umožňuje pozastavit základní práva a zákony. V Maďarsku může vláda „pozastavit uplatňování některých zákonů, odchýlit se od zákonných ustanovení a přijmout další výjimečná opatření na ochranu života, zdraví, soukromého vlastnictví, právní jistoty a stability národního hospodářství“ .

Obě vlády ve svých rozhodnutích zdůrazňují rychlost, kterou nabízejí pravomoci výjimečného stavu. Čeští představitelé mi řekli, že výjimečný stav umožňuje „pružnější a rychlejší koordinaci vládních akcí“.

Aby ospravedlnil zavedení nového výjimečného stavu, upozornil mluvčí maďarské vlády Zoltán Kovács na „rychlost jednání, kterou poskytuje zvláštní právní řád“ během pandemie.

Vlády se však nyní zaměřují na zvládnutí vlny uprchlíků a ochranu ekonomiky, nikoli na omezení rychlého šíření viru. Už dávno neplatí, že přeskakování hodin, které běžně trávíte na chatech, vám může zachránit život.

Česká opozice v tomto novém kontextu považuje pokračující využívání nouzových pravomocí vládou za „neuvěřitelně arogantní“.

Taková arogance by však byla přijatelná, pokud by situace představovala jasné výhody v boji proti krizi. Magistrát hlavního města Prahy mi ale řekl, že v české metropoli „místa pro uprchlíky dlouhodobě chybí“ a že pokud vláda neurychlí přesídlení uprchlíků do jiných částí země, mohlo by město jednoduše nuceni přestat přijímat nové příchozí.

Administrativní neefektivitu dokládá tragická situace na pražském hlavním nádraží, kde stovky romských uprchlíků z Ukrajiny spí pod širákem a jsou odkázáni na pomoc dobrovolníků, aniž by získali víza nebo ubytování poskytované státem.

Ministr vnitra Vít Rakušan mezitím řekl, že počet ukrajinských uprchlíků se stabilizoval, mnozí z nich se vracejí domů, a nastolil otázku: jestli už akutní fáze krize skončila, proč byly na měsíc prodlouženy mimořádné pravomoci?

Ještě bizarnější situace je v Maďarsku, kde byl vyhlášen výjimečný stav v reakci na ekonomickou katastrofu, která se dosud nerealizovala.

Tyto dva případy ukazují znepokojivou ochotu obou vlád použít nouzové pravomoci za jakýchkoli okolností, které ukládají – nebo se snaží uvalit – významnou zátěž na veřejné zdroje a infrastrukturu. Takové situace však nejenže neospravedlňují pozastavení standardních postupů, ale činí kontroly a protiváhy fungující demokratické společnosti důležitější než kdy jindy.

Uzavření debaty a řádný proces není cestou k efektivnější správě – je to jistý způsob, jak podnítit zášť. Negativní postoje k uprchlíkům a nedůvěra k politikům se jen zhorší, bude-li společnost čelit potížím bez spravedlivého politického dohledu.

Tím, že se středoevropští lídři rozhodli příliš pohodlně používat své pravomoci v nouzových situacích, si zahrávají s ohněm.

William Nattrass je novinář a komentátor na volné noze působící v Praze

Střih: Michał Broniatowski