Minulý týden bylo na světě jen málo šťastnějších lidí než Jan Hirt. Čech nejprve vyhrál etapu Giro d’Italia a poté dokončil závod na celkovém šestém místě. V rozhovoru s Naszosie.pl Čech řekl mimo jiné o tajemství úspěchů Intermarché-Wanta Gobert Matériaux a proč v celkové klasifikaci nepředběhl Vincenza Nibaliho.

Nejprve bych vám chtěl poblahopřát k vašemu skvělému výkonu na Giro d’Italia. Už jste se po tomto výkonu vzpamatovali?

Vlastně teď [rozmawiamy w środę – przyp. red.] Cítím se ještě unavenější než během závodu a krátce po něm. Ale to je normální, velké túry tělo vyčerpávají. Pokud se ho účastníte, musíte se na to připravit.

Obnovili jste trénink?

Ne úplně. První den po závodě jsem se plně věnoval odpočinku, včera jsem se začal trochu točit, dnes jsem nic nedělal, ale za chvíli budu muset zase začít trénovat. Ostatně v neděli začínám Critérium du Dauphine. Vlastně tam jedu bez konkrétního cíle – budeme tam ve velmi silné sestavě vč. s Louisem Meintjesem a Kobe Goosensem, ale chtěl bych bojovat alespoň o jedno etapové vítězství.

Ať se vám daří stejně dobře jako na Giru. Byl to pravděpodobně nejlepší výkon českého cyklisty v historii tohoto závodu. Měl jste dojem, že vaši krajané bedlivě sledovali vaše výkony?

Tak trochu. Myslím, že lidi moje výkony docela překvapily a postupně je začali sledovat. Málokdy se totiž český cyklista utká v celkové klasifikaci takového závodu nebo prostě vyhraje etapu. Ale abychom to nepřeháněli – nestala se ze mě najednou česká sportovní hvězda – cyklistika u nás stále nepatří k nejoblíbenějším sportům. To je například hokej a pamatujte, že během Gira bylo mistrovství světa v této disciplíně, to mi ztížilo průlom.

No, nejdůležitější je, že se vám nakonec podařilo dosáhnout velkého úspěchu v závodě, který jste mnohokrát vyzkoušeli. Vždyť v roce 2017 jste byli blízko top 10, o dva roky později jste byli blízko k vítězství v etapě. To jsou vaše dva nejlepší výsledky v tomto závodě – udělali jste dobře, že jste je dnes porazili.

Ano, rozhodně to byla jízda mého života. Před závodem jsem si říkal, kdo ví, třeba konečně vyhraju etapu. Mohl bych se dostat do top 10. Jen jsem věděl, že každý z těchto cílů bude extrémně obtížné dosáhnout. A realizace obojího je úplný kosmos. Ano, před závodem jsem se cítil dobře, ale ve skutečnosti si myslím, že jsem byl lepší v lednu a únoru, když jsem vyhrál Tour of Oman.

Chci říct, že když jste v top 10 na Giro d’Italia, musíte být opravdu silní – jiná možnost neexistuje. Proto byly moje metriky pravděpodobně velmi podobné nebo lepší než na začátku roku. Jen jsem před startem v Itálii absolutně netušil, co čekat. Můj poslední závod byl Race Around Catalonia, kde jsem onemocněl a musel jsem závod okolo Baskicka opustit. Bohužel nebyla jiná možnost – asi deset dní jsem ležela v posteli se 40ti stupňovými horečkami a cítila jsem se samozřejmě hrozně. Pak jsem se samozřejmě vrátil k přípravám. Tyto přípravy probíhaly podle mého plánu…až na to, že bez odjezdů nebudete schopni přesně určit své rozpoložení.

Až na začátku třetího týdne všichni viděli, jak je úžasná, když jste stylově chytil Lennarda Kämnu a nakonec jste vyhrál etapu. V určité chvíli jste možná pochybovali, že je to vůbec možné…

Přesně tak, Lennard měl nad námi hodně velkou výhodu a vypadalo to, že etapu znovu vyhraje. A přesto se později ukázalo, že ještě není všemu konec. Byl jsem ve skupině s Arensmanem, Carthym a Valverdem. První zaútočil, chvíli jsem zůstal vzadu – čekal jsem na nejprudší okamžik stoupání. Pak jsem chtěl udělat maximum, protože jsem si řekl: „když už jsem na útěku, tak se toho musí nějak využít.“ Udělal jsem to, dostal se k Arensmanovi, pak jsme minuli Kämnu a řítili se sami za vítězstvím.

Viděl jsem, že jsi měl na posledním výletě spoustu problémů. Na kole jste vlastně „tancovali“ – strašně vás to házelo v zatáčkách – víc než stíhající Arensman, na kterého jste při sjezdu ztratili docela dost času.

Problémy začaly na příjezdové cestě – kolo se mi stalo nestabilní a jakmile jsem silněji zatlačil na pedály, začal mi přeskakovat řetěz. Teoreticky bych se mohl vrátit k autu, ale… ne, to nepřipadalo v úvahu, ztratil bych šanci na vítězství. Samozřejmě, že když jsem začal sestupovat, moje trable ještě neskončily. Pořád jsem měl problém s motorkou a vozovka byla mokrá… byly tam nebezpečné momenty. Měl jsem však velkou výhodu nad Arensmanem a počítal jsem s tím, že musím dojet bezpečně do cíle.

O den později byl scénář velmi podobný. V posledním stoupání jste ve skupině pronásledovali oslabeného hráče, ale tentokrát neútočil Arensman, ale Buitrago. Jenomže tentokrát jsi se nerozhodl ho následovat. Proč?

Už jsem nebyl tak svěží – předchozí etapa o sobě dala vědět. Největší problém ale byl, že Buitrago vypadalo opravdu dobře. Není divu, vždyť předtím celou dobu seděl za volantem. Zvlášť těsně před útokem, když jsme všichni tři odcházeli, s Hughem Carthym. Udával tempo, já byl hned za ním a Buitrago seděl za mnou. Obecně tak vypadala celá naše honička po Leemreize a Van der Poelovi. Oba jsme pracovali a on se jen chytil za naše kolo, což mu ušetřilo sílu. Když totiž zaútočil, nikdo z nás s ním nedokázal držet krok. Prostě nás přelstil – bože, opravdu jsem ho celý den neviděl vyjít do první linie.

Posledním stoupáním závodu bylo Passo Fedaia. Když jsem se vás jednou ptal na nejlepší stoupání na Giru, tento průsmyk byl jedním z těch zmíněných. Tuším však na 20. etapě jste neměli moc času a sil dívat se na krásné výhledy – měli jste úkol…

Tuto příjezdovou cestu jsem si vybral nejen pro výhledy, ale i pro její profil, který mi vyhovuje. Víte, je to jako ve stoupáních, víte, že trpíte nejen vy, ale i ostatní jezdci – ať už jde o Dolomity, Alpy nebo Piemont. Únava mi navíc nebrání užít si jízdu a přírodní okolnosti, které ji doprovázejí.

Vím, že 6. místo na Giro d’Italia je velmi dobrý výsledek. Až na to, že při jídle roste chuť k jídlu. Byl jste 14 sekund za Pellem Bilbaem až na páté místo, takže jste byl blízko k jeho předjetí. Přemýšlel jste po závodě o promarněné příležitosti, jak tuto ztrátu dohnat?

Samozřejmě jsem si myslel – také jsem přemýšlel o předjetí Nibaliho, který mi tak málo chyběl…Abych byl upřímný, teď si myslím, že to bylo tak jednoduché…minulý týden. Dříve jsem ztrácel čas nesmysly…

Dokázali byste si zapamatovat konkrétní situace?

Samozřejmě tam byla například etapa, kdy jsem jel trochu moc za sebou a přímo přede mnou se převrátil cyklista – musel jsem stíhat. Pravděpodobně jsem mohl přijet s malou ztrátou v této fázi s cílem v Turíně. Pak jsem dorazil do cíle šest minut za vedoucím. Jen to, že jsem tam jel sám mnoho kilometrů – jeden cyklista byl daleko za mnou – druhý byl daleko přede mnou. V takové situaci se těžko hledá hmatatelná motivace – a to jsem pak nevěděl, že v cíli ztratím 15 sekund na první pětku a 26 sekund na čtvrtého Nibaliho. K tomu se přidaly problémy s motorkou během etapy, kterou jsem vyhrál, o kterých jsem se zmínil dříve.

Nebudu si však stěžovat – v životě se mi to povedlo. Navíc jsou to skvělé zájezdy – plné překvapení. Kromě toho se nikdy nedozvíme, co by se stalo, kdybych ve všech těchto okamžicích prohrál méně nebo vůbec.

Ve skutečnosti nejste jediným cyklistou Intermarché, který letos dosáhl nejlepšího výsledku. Quinten Hermans, Tom Devriendt, Biniam Girmay… Domenico Pozzovivo je trochu jiný případ, ale jeho 8. místo nikdo nečekal. Odkud to všechno pochází?

Když mi položí otázku, odpovídám, že je to otázka atmosféry v našem týmu. Jsme vlastně skupina přátel. Může to znít jako klišé, ale ve skutečnosti jsem nikdy nebyl ve skupině s tak dobrou atmosférou jako Intermarché. Mění to postoj. Máte rádi lidi, se kterými pracujete, a tak pro vás není stanování s nimi běžnou povinností. Naopak – těšíte se na tréninky, běhání, kempování – každou příležitost se s nimi setkat.

No, brzy je uvidíte, protože jak jste zmínil, za chvíli se zúčastníte Critérium du Dauphine. co plánuješ dál?

Dalším bodem mého programu je mistrovství ČR, po kterém mě čeká delší pauza. Brzy poté, co skončí, pravděpodobně zůstanu v Polsku závodit na Czech Tour [Sazka Tour – przyp. red]. Dalším bodem mého programu bude Vuelta a Espana. Pojedeme tam v pevné sestavě a vše bude záležet na naší dispozici. Rozhodnou zřejmě poslední závody před touto akcí. Pokud budu mít možnost, budu velmi rád. Pokud ne, rád pomůžu některému ze spoluhráčů.

Rozhovor s Bartekem Kozyrou