Nejčtenější český portál Novinky.cz uveřejnil 18. září text českého zpravodaje v Polsku Pavla Minaříka na téma „LGBT-free zóny“. Můžete si s ním přečíst následující věty:

Polsko je rozděleno do 16 vojvodství, která byla dosud hlavními příjemci evropských operačních fondů. V pěti z nich, na východě země, kde žije asi 12 milionů lidí z 38,5, dominují od roku 2019 „zóny bez LGBT“. Například zakazují sexuálním menšinám vstup do kaváren, restaurací, kin nebo veřejných parků. , což je podle Bruselu v rozporu se společenskými principy.

Text jasně lže, protože v Polsku neexistují žádné „zóny bez LGBT“. Jde o falešnou zprávu, kterou gay aktivista Bart Staszewski rozšířil do světa zveřejněním falešných fotografií na internetu. Je pravda, že v Polsku jsou obce, které přijaly usnesení na podporu rodiny a proti prosazování „LGBT ideologie“ ve vzdělávacích institucích. Výše uvedená usnesení mají deklarativní charakter, mají za cíl chránit děti a týkají se pouze oblasti vzdělávání. Šíří nepravdivé informace, které tvrdí, že „sexuální menšiny mají podle těchto rezolucí zakázán vstup do kaváren, restaurací, kin nebo veřejných parků“. V Polsku nejsou žádná místa, kam je vstup zakázán kvůli sexuální orientaci.

Pokud by citované věty napsal redaktor západního média, který v Polsku nikdy nebyl a svůj text sestavil na základě podkladů, které mu poskytly tiskové agentury, odpovědnost za šíření lží z jeho strany by mohla být přenesena na ty, kteří mu poskytl nepravdivé informace. V případě Pavla Minaříka tomu tak ale není. Je to novinář, který Polsko dobře zná již několik desetiletí a dokonale ví, co se děje na Visle. Přesto to dává českým čtenářům zkreslený obraz o situaci u nás.

producent falešných zpráv

Zmíněné dezinformace nejsou v případě Minaříka výjimkou, jak upozornila redakce webu Konzervativni Novina. Připomněla, že v červenci se na portálu Novinky.cz objevil další text stejného autora, ve kterém čteme:

Od nového školního roku začne v polských školách povinná výchova dívek k mravní čistotě a ctnosti.

Ve skutečnosti nikdo nikdy takové rozhodnutí neudělal. Minarikovy fake news vycházely z prohlášení profesora Pawla Skrzydlewského (poradce ministra Przemysława Czarneka), který v rozhovoru pro Nasze Dziennika upozornil na roli utváření společenských ctností ve vzdělávacím procesu, a zejména na „posilování dívek ve ctnostech.“ Byl to osobní názor odborníka (a do značné míry obecný), který pod klávesnicí Minaříka měl podobu povinných školních aktivit, které měly začít v září.

Konzervativni Noviny připomínají i jiný text českého zpravodaje, vydaný v červnu těsně po strašlivém tornádu, které zasáhlo Moravu. Minařík svou korespondenci nazval: „Po tragédii na Moravě přichází silná podpora a kritika z Polska. Autor v textu připomíná slova šéfa polského ministerstva zahraničních věcí Zbigniewa Raua o solidaritě a soucitu s oběťmi kataklyzmatu, poté je staví vedle sebe se třemi hrubými příspěvky anonymních uživatelů internetu (ve stylu: „Češi, vaši. Jaký národ, takové tornádo“), zveřejnil portál Wirtualna Polska. V souladu s tím byly obě reakce zpracovány se stejnou mírou reprezentativnosti. Text tak ukázal obraz Poláků jako národa velmi těžícího z neštěstí, které potkalo jeho sousedy.

Již dlouho je známo, že vulgární výrazy na internetu, jejichž autoři se skrývají za vymyšlenými přezdívkami, nelze považovat za zástupce dané komunity. Pomocí těchto anonymních citací je možné doložit jakoukoli tezi. To by mělo být zřejmé zejména médiím, která si jsou vědoma toho, že dnes probíhá informační válka a celé továrny na trolly pracují na šíření fake news a ničení důvěry a sympatií mezi potenciálními spojenci. Přesto Minařík nešetří snahou o zkreslení obrazu Poláků v očích Čechů.

Protipolský kloboučník

Snad se sluší při této příležitosti připomenout poněkud pozapomenuté jubileum českého novináře. Nuže, Pavol Minařík slaví 40. výročí své nenávistné protipolské činnosti. Začal ji na podzim roku 1981, kdy jako dopisovatel ústředního tiskového orgánu Komunistické strany Československa, deníku Rudé právo (ekvivalent polského „Trybuna Ludu“ či „Pravda“ sovětu), přišel do Polsko napsat o prvním kongresu solidarity v Gdaňsku. Solidaritu tehdy prezentoval jako teroristickou organizaci, od níž se všichni poctiví Poláci vyhýbají. Později nadšeně popsal stanné právo jako „uvedení pořádku“ od generála Jaruzelského. Kritikou nešetřil ani P. Jerzy Popiełuszko, kterého líčí jako antikomunistického provokatéra.

Když se zhroutil reálný socialismus, z deníku „Rudé právo“ se stalo „Právo“, ale jeho programová linie se v mnoha oblastech příliš nezměnila. Velkou zásluhu na tom má Minařík, který dnes na stránkách novin dělá to, co dříve. Negativním hrdinou jeho textů v dobách komunismu i dnes je především katolická církev v Polsku.

Rozsah Minaříkova vlivu je mnohem větší, než se zdá, protože téměř veškerá jeho korespondence pro „Pravu“ je uveřejněna na nejčtenějším českém zpravodajském portálu Novinky.cz. Právě on do značné míry utváří obraz Poláků v očích dnešních Čechů. Jak byl Maciej Ruczaj, ředitel Polského institutu v Praze, požádán o vyjádření:

Takže hlava Československa Poláků v 80. letech, kdy byla součástí propagandistické operace československého režimu proti Polsku („metla Solidarity“), pokračuje po roce 1989 přesně v tom samém.