„Sklo má mnoho fotbalistů rádo, ale já jsem se vždycky radši držel stranou,“ říká Karel Poborský, jeden z největších hráčů v historii českého fotbalu.

– Zápasy se hrají na hřišti, ale celý kolotoč oživují média. Pokud jsem nesplnil očekávání, což se stávalo poměrně často, šest měsíců jsem o sobě četl v tisku jen negativní názory – říká v Guardianu.

„Steve“, jak se mu začalo přezdívat, protože se jeho příjmení podobalo slavnému kanadskému lyžaři Stevu Podborskému, se narodil 30. března 1972 v Jindřichově Hradci s populací něco málo přes dvacet tisíc obyvatel. jihu České republiky. Zajímavé je, že Karel se málem jmenoval Patrik. Jeho dědeček byl ale tradicionalista a měl námitky. Poborský měl fotbal v genech, jeho otec se tomuto sportu věnoval a od mládí trénoval své dva syny.

– Mám bratra Romana, který je o pět let starší než já a fotbal hraji vážně od svých pěti let, říká Karel v rozhovoru pro prague-tribune.cz. – Byl jsem na hřišti pětkrát nebo šestkrát týdně, takže jsem neměl normální dětství a dozrál jsem v šatně. Je pravda, že jsem si díky fotbalu vydělal spoustu peněz, ale předtím jsem tomu musel podřídit všechno.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO: Michał Probierz prozradil, co si myslel poté, co Szczęsny zachránil penaltu

Na našem vlastním dvorku

Karel vyrůstal v malém městě Trzeboń na jihu země. Svůj talent tedy přirozeně piloval v místním klubu FK Jiskra od roku 1978. V roce 1984 nastoupil záložník do sportovní školy v nedalekých Českých Budějovicích a stal se hráčem dorostu Dynama. Po třech letech se chlapec vrátil na rok do Trzeboně, vrátil se do Českých Budějovic a z dorostu do seniorského týmu. Poborský hájil barvy prvoligového Dynama v letech 1989-1994, poté na jednu sezonu přešel do Viktorie Žižkov, odkud ho rekrutovala slavná Slavia Praha. Za hlavní tým odehrál „Steve“ sedmatřicet zápasů, ve kterých vstřelil třináct branek. Karlův tým pak vyhrál mistrovství ČR a dostal se až do semifinále Poháru UEFA, kde je porazil Girondins de Bordeaux. Poborský byl hrdinou prvního čtvrtfinále proti AS Řím, kdy otevřel skóre a jednoznačně přispěl k vyřazení italského týmu, přesto hra za český velkoklub nesplnila jeho ambice.

– Dnes je nejlepší fotbal vidět v Anglii, Itálii a Španělsku – vysvětluje Anitě Liskové a Kláře Smolové. – Česká liga má mnoho talentovaných hráčů, kteří zaručují vysokou kvalitu, ale naše kluby si bohužel nemohou dovolit zaplatit je tolik, jako nabízejí zahraniční kluby. Tato situace vede nejlepší k odchodu, pak buď uspějí, nebo zmizí v davu.

Euro ’96

Karel Poborský debutoval v českém národním týmu v únoru 1994 a o necelé dva a půl roku později doprovodil tým do Anglie na první velký turnaj Euro 96. Tam s hráči jako Pavel Nedvěd, Patrik Berger , Radek Bejbl a Vladimír Šmicer se dostali až do velkého finále, kde jeho tým prohrál 1:2 s Německem po zlatém gólu Olivera Bierhoffa z devadesáté páté minuty. “Steve” je stále v paměti jako hrdina čtvrtfinále proti Portugalsku, kdy skóroval nádherným lobem a postoupil do předposlední fáze soutěže.

– Fanoušci od nás neměli žádná očekávání – vzpomínal v rozhovoru pro Guardian. – Do soutěže jsme vstoupili jako černý kůň a mohli jsme jen překvapit. Za reprezentaci jsem odehrál skoro sto dvacet zápasů, ale dal jsem jen osm gólů, což svědčí o tom, že moje hra byla postavena hlavně na podpoře spoluhráčů. Některé z těchto úspěchů však byly výjimečné. Stejně jako čtvrtfinále proti Portugalsku. Před finále to vypadalo, jako by nám celá Anglie držela palce, protože jejich favority vyřadili v semifinále Němci. Tři čtvrtiny stadionu byly na naší straně.

Už před turnajem Islands se hodně mluvilo o tom, že Poborský brzy odejde ze Slavie Praha do klubu jedné z nejlepších lig na starém kontinentu. Díky své fantastické hře během Eura 96 ​​si vysloužil místo v nejlepší jedenáctce turnaje a přestup do… Manchesteru United. Red Devils za něj zaplatili v přepočtu čtyři miliony eur.

– Těsně před finále mě v hotelu Preston navštívil Sir Alex Ferguson a zeptal se mě, jestli nechci hrát za Manchester United – dodává. – Samozřejmě jsem řekl ano, a on odešel hned poté, co slyšel mou odpověď. Pocházím z malého města. Vyrůstal jsem v Československu za komunismu a nikdo se tehdy nemohl oficiálně naučit anglicky ani německy, takže moje znalost cizích jazyků byla nulová.

Manchester United

Pro „Steva“ bylo stěhování do Anglie spojeno s velkou euforií na jedné straně a úplnou dezorientací na straně druhé. Bylo teprve sedm let po sametové revoluci a jejím největším problémem byla jazyková bariéra. Ani pro klub to nebyla jednoduchá situace, ale naštěstí českého záložníka ostatní hráči vřele přivítali. Postarali se o něj zejména Eric Cantona, Paul Scholes a Ryan Giggs. Poborský bohužel nedokázal v základní sestavě nahradit Davida Beckhama a za United tak odehrál jen osmačtyřicet zápasů, ve kterých vstřelil šest branek. Během sezony 1996/1997 vyhrál s Red Devils národní šampionát a krátce nato se za necelé tři miliony eur připojil k Benfice Lisabon.

„Mezi mnou a Beckhamem nebyla žádná rivalita,“ vysvětluje Michaelu Butlerovi. – Naopak. David mi vždy nabízel pomoc a často se mě ptal na mou rodinu. V té době byl v klubu i Jordi Cruyff a ani on moc často nehrál. Čas od času jsem hrál v rezervním týmu a vždycky říkal, že je hráč prvního týmu.

Fanoušci Red Devils Karla hodně milovali a stále na něj vzpomínají, pravděpodobně proto, že si všimli jeho nadšení a věděli, že je vždy připraven nastoupit na hřiště. „Právě jsem přijal, že Beckham je číslo jedna a musím počkat na svou šanci,“ dodává. – Bylo mi jedno, jestli jsem odehrál celý zápas, deset minut nebo třeba jen minutu. Jednou jsem však šel za Fergusonem a řekl jsem mu, že chci pravidelně hrát. Sir Alex mi nabídl čtyři nabídky z malých anglických klubů, ale brzy přišla nabídka z Benficy, a tak jsem se v lednu 1998 rozhodl odjet do Lisabonu.

Benfica

Poborsky strávil v Lisabonu čtyři roky, během nichž se jeho klub musel smířit s ligovou převahou FC Porto nebo Sportingu CP, ale sám Karel se stal oblíbencem fanoušků a spolu s Joao Pintem tvořil páteř portugalského týmu. hlavní město. Český reprezentant ve své první sezóně v novém klubu vstřelil gól ve stylu Diega Maradony v utkání proti Sportingu Braga. Jeho výkon ocenila i nominace mezi nejlepší jedenáctku portugalské ligy v sezóně 1997/1998. Během svého dobrodružství s Benficou měl také možnost spolupracovat s dalším legendárním trenérem Sira Alexe Fergusona, Josém Mourinhem, který byl teprve na začátku své trenérské cesty.

– V Benfice se čas od času měnil trenér a za tři roky jsme měli snad tři – ohlíží se za starými dobrými časy v rozhovoru pro idnes.cz. – V té době nebyl Mourinho tak rozpoznatelnou postavou jako dnes, ale vyčníval z davu. To, co ho odlišovalo, bylo, že dokázal přesvědčit tým do té míry, že jsou schopni za něj na hřišti položit život. Jeho spontánnost způsobila, že i hráči s velkou rezervou si trénink užívali. V motivaci je naprostý mistr.

Lazio

V lednu 2001 odešel Karel Poborský z Benficy Lisabon za necelé dva a půl milionu eur do Lazia Řím, kam ho doporučil Pavel Nedvěd. Český reprezentant podepsal v Itálii smlouvu na rok a půl. I když nevyhrál žádnou trofej, byl důležitým hráčem týmu, který bojoval o přední příčky v Serii A a účastnil se Ligy mistrů a Poháru UEFA.

– Pavel Nedvěd je asi můj nejlepší kamarád na hřišti, říká Jan Šved. – Během našeho pobytu v Laziu jsme se velmi sblížili. Oba jsme hráli stejný sport, ale on byl úplně jiný typ hráče: viděl víc a přistupoval ke hře více analytickým způsobem. Chtěl bych být na jeho místě? Ne, užívám si klidu, který jsem vždy měl a není mi co závidět.

Vraťte se do země

V létě 2002 se Karel Poborský vrátil do rodné země a až do konce kariéry hrál republikový šampionát za Spartu Praha a Dynamo České Budějovice. S premiérovým klubem vyhrál dva mistrovské tituly a národní pohár a měl možnost zahrát si Ligu mistrů. Jeho výborného výkonu na hřišti si všiml i reprezentační trenér. Na Euru 2004 v Portugalsku byli Češi opět vrcholem turnaje a nakonec obsadili třetí místo po semifinálové prohře 0:1 s Řeckem. „Steve“ hrál na hřišti skvěle a se čtyřmi asistencemi se stal nejlepším rozehrávačem turnaje.

– Jako fotbalista jsem žil ve třech různých zemích a v každé byl můj život úplně jiný, i když jsem všude profesionálně hrál stejný sport – řekl na webu prague-tribune.cz . – Anglie je extrémně uzavřená a chladná společnost a najít si tam přátele je téměř nemožné. Mé rodině trvalo jen pár měsíců, než se v Portugalsku aklimatizovala, a po třech letech pobytu se nám odjíždělo opravdu těžko. A především jsme se přesunuli do Itálie, kde je fotbal náboženstvím a proto hráči nemohou odejít v klidu. V Česku je ale úspěch spojený se závistí ostatních, ale tady byl, je a bude můj domov.

Konec kariéry a… borelióza

V červnu 2006 se Karel zúčastnil s národním týmem svého prvního mistrovství světa a také posledního velkého turnaje. Tentokrát ale jeho tým žádné překvapení nepřinesl a ze soutěže vypadl už ve skupinové fázi. V květnu 2007 odešel Poborský jako hráč Dynama České Budějovice do sportovního důchodu.

Před několika lety byl legendární záložník blízko smrti poté, co ho kouslo klíště, které se mu zarylo do brady. – Kdybych byl přijat do nemocnice o den později, pravděpodobně bych už nežil – vzpomíná v Guardianu. – Přišel jsem příliš pozdě na to, aby lékaři našli zdroj hrozby, takže jsem byl okamžitě uveden do lékařsky vyvolaného kómatu. Když jsem se probudil, měl jsem celý obličej ochrnutý a zjistil jsem, že je to borelióza. Strávil jsem tři týdny v nemocnici na silných nitrožilních antibiotikách. Nemohl jsem jíst a musel jsem mít zavázané oči kvůli fotofobii. Strašně jsem se bála.

Karel Poborský je již řadu let ženatý s Marcelou, se kterou má dvě děti. V roce 2013 však manželku opustil a nastěhoval se k jiné ženě. „Steve“ je stále přítomen v profesionálním fotbale jako aktivista a je také aktivní v politice a podnikání.

Ziemowit Ochapski