Toto je jen začátek mé cesty hokejovým Himálajem a uvidíme, kde jsem za pár let. Jsem velmi odhodlaný, to říká ta dvacetiletá.

Říká se o něm, že je mladý, talentovaný a silně naprogramovaný na úspěch ve sportu. Není to tak dávno, co podepsal svou první profesionální smlouvu s prvoligovým týmem HC Witkowice Ridera. Celé léto se připravoval na seniorský tým a nyní bojuje o místo v týmu při trénincích na ledě a testovacích zápasech. Jakub Ślusarczyk, protože o něm mluvíme, je velmi odhodlaný a věří, že hokej je pro něj vším a ze zvolené cesty neuhne.

Domácí guru

„Ślusary“, protože tak říkají rodině, je šlechtický hokejový rod z Krynice-Zdrój, protože odtud pochází děd Krzysztof, který začínal v KTH, pak přes Unii Oświęcim, Baildon Katowice, dorazil v roce 1987 do Sosnowce. V roce 1986 odešel do Spojených států a už o něm nikdo neslyšel. Jeho syn Artur začínal v Sosnowci a díky místním SMS se dostal do několika klubů, včetně: KTH Krynica, GKS Tychy, Zagłębie Sosnowiec, Naprzód Janów. V roce 2005 vyhrál šampionát s GKS Tychy a dříve a později získal stříbrné medaile s KTH a Tychy. Krzysztof hrál 7krát za národní tým, jeho syn Artur ho rozhodně předčil a odehrál 119 zápasů, ve kterých vstřelil 40 gólů. Není divu, že hokej má v DNA nejmladší z rodu Jacobů? O Kubovi se říká, že byl „hotový“ a že mu nezbývalo nic jiného: jen hokej!

„Nedá se dělat nic jiného, ​​než být šťastný, protože si neumím představit život mimo led,“ směje se náš hrdina. – Pro děti jsou rodiče hrdinové a v mém případě to platí. Moje matka mě svým způsobem velmi podporuje a neustále mi pomáhá. A táta? Je jasné, že jsem hokejový guru, ale dokážeme to překonat (smích) a chtěl bych. Nevím, jestli budu, ale zkusím to.

Téměř od kolébky

Vždy byl na ledě, protože jeho matka Edyta ho vozila v kočárku, když jeho otec honil puk během mistrovských zápasů. A když se dostal z kolébky, všechno se stalo rychle, říká rodinná anekdota. Jak sám tvrdí, první krůčky dělal na zimním stadionu v Krynici-Zdrój. Když táta Artur hrál a trénoval děti v Naprzód Janów, jeho téměř 4letý syn zkoušel vybavení a brusle, aby začal hrát na ledě mezi svými vrstevníky.

– Moc jsem toho nezvládl, ale měl jsem nadšení a všechno šlo celkem snadno – vzpomíná Kuba na své začátky. – Bylo to všechno spontánní a hodně zábavné, ale postupem času to získalo specifický rámec. Po třech nebo možná čtyřech letech jsem se přestěhoval do Zagłębie a zde jsem začal trénovat, nejprve se svým otcem, poté s několika trenéry, včetně: Cezary Kalisz, Grzegorz Klich, Piotr Majewski a Marcin Kotuła (v libovolném pořadí – pozn. red.). A tak jsem poznal tajemství hokejových ABC…

český index

Kuba a jeho vrstevníci se zúčastnili zajímavého tréninkového projektu a byli součástí týmu Metropolia Silesia, který vycestoval do České republiky porovnat své dovednosti s místními týmy z Opavy, Witkowice a Poruby. V těchto týmech byli kluci o rok mladší než my, ale proti našim vyhráli. Tehdy Kubovi napadlo překročit české hranice a dozvědět se více o tajemstvích této disciplíny.

Přečtěte si také:

– Rodiče mě v této myšlence podpořili, otec se postaral o veškerou organizaci a maminka mě vzala na první tréninky do Poruby – vzpomíná Kuba. – Pamatuji si, že jsem své 15. narozeniny (7. června 2003 – pozn. red.) strávil na ledě Poruby. Trénoval jsem s Kacperem (který hraje za GKS Katowice) a Krzysztofem (pochází ze zahraničí) Maciasim. Téměř tři roky jsem byl s přihlédnutím k nešťastnému Covidovi (výuka pozastavena – pozn. red.) v Porubě a hrál českou první ligu a juniorku. Klub poskytl místo v internátě a vytvořil dobré podmínky pro život a sportovní rozvoj. Pak jsem přešel na trochu vyšší úroveň a přešel přes hranice do juniorských týmů Witkowice, klubu v české první lize.

Školní logistika

Naučit se hrát hokej je důležitá kapitola, ale není jediná. 15letý člověk má školní povinnosti, které nelze zanedbat nebo opustit. Školní logistika byla velmi komplikovaná, ale pokud jste chtěli, nebylo nic těžkého!

„Bylo to opravdu zkroucené, ale nějak se to všechno podařilo správně skloubit,“ prozrazuje dvacetiletý mladík. – Během jednoho roku na vysoké škole se mi díky individuální výuce podařilo pokračovat ve studiu. A pak jsem přešel na střední školu. M. Koperníka v Těšíně. Stálo mě to spoustu času a úsilí. Den jako každý jiný (smích), to znamená rychlá snídaně, tramvaj na ostravské nádraží, vlak do Cieszyna v Čechách, procházka přes hranice do školy, na vyučování a pak zpátky na cestu naproti. směr. Takhle jsem vyrazil na túru s Kacperem a Krzysiekem. A po hodině jsem se rychle vrhl na trénink. Až na střední škole se mi dojíždění do školy trochu zjednodušilo, protože k 18. narozeninám jsem dostal auto rodičů. Cesta se výrazně zkrátila a měl jsem o něco více času na studium nebo pro sebe. A po absolvování střední školy jsem šel na Akademii tělesné výchovy do Katovic, ale, přiznávám, studium jde pomalu, protože jsem se plně soustředil na hokej.

Silná konkurence

Kuba Ślusarczyk jako junior a útočník dorostu Witkowice měl v minulé sezóně možnost zahrát si ligu Chanka I v týmu Draci Szumperk.

„Musíte využít každou příležitost a já jsem odehrál šest zápasů, ale rád jsem získal další zkušenosti,“ dodává dvacetiletý mladík. – Když si někdo všimne mého nasazení, úsilí a dovedností a dá mi šanci, měl bych toho využít. Dva roky jsem byl součástí dorostu Witkowice a před letošní sezónou jsem podepsal svou první profesionální smlouvu. Ano, jsem rád, ale to vůbec nic neznamená, protože konkurence je extrémně silná. Zatím jsem si splnil malou část svých snů a vím, jaká cesta mě čeká. U seniorského týmu jsem po celou dobu letní přípravy a hraji kontrolní zápasy. Nedávno jsme byli ve Švýcarsku ve Vallée de Joux a měli jsme příležitost zahrát si mimo jiné: proti Fribourgu nebo Servette Genève. Několik hráčů je zraněných a trenér Miloš Holan mě řadí do třetí nebo čtvrté pětky. Tato cesta byla dalším silným zážitkem, protože jsem měl možnost hrát proti hráčům, kteří hráli v NHL – říká Ślusarczyk.

Jak se věci vyvinou?

„Tréninkový štáb má 17 útočníků a já nevím, jaký bude můj osud. Nejdůležitější je hrát co nejvíc, to je myšlenka. Nevím, jak se rozhodne trenér Holan a jeho kolegové. Vůbec se nezlobím, když půjdu na hostování do prvoligového týmu, nebo se možná na chvíli vrátím do dorostu. Moje manažerská agentura také zvažuje toto řešení. Zatím si užívám každý okamžik se seniorským týmem a snažím se pracovat co nejlépe. Účinky, doufám, přijdou, ale budeme muset být trpěliví. Tuto vlastnost jsem si v posledních letech dobře rozvinul a navíc jsem velmi odhodlaný.

Kuba je v důležitém bodě své hokejové cesty. Nejdůležitější je, že on sám si to dokonale uvědomuje. Navíc, jak říká, má svého guru, otce Artura, nyní trenéra. Ten ho svými obrovskými zkušenostmi dokáže ochránit před chybami a nástrahami, které na mladé lidi čekají. Jakub Ślusarzcyk je jedním z mnoha mladých hokejistů, kteří trénují mimo naši zemi. Je také velká naděje, že národní hokej nezmizí nebo nezmizí ze sportovní mapy.

Fotografie hc-vitkovice.cz

Pamatovat – samozřejmě jsme tu pro vás v kioscích a supermarketech. Nakupovat u nás můžete i elektronicky. Samozřejmě nás hledejte www.ekiosk.pl A http://egazety.pl.