NP: Před šesti lety vydělával český lékař kolem 3 680 zlotých hrubého. Po protestech vzrostly platy lékařů u našich jižních sousedů v roce 2013 na téměř trojnásobek tehdejšího celostátního průměru. Jak se Čechům podařilo donutit svou vládu ke zvýšení platů?

MK: V roce 2010 a 2011 jsme měli v České republice velkou protestní akci s názvem „Děkujeme, odcházíme“. Přibližně 20 % lékařů podalo výpověď z pracovní smlouvy. Během dvouměsíční výpovědní lhůty probíhala intenzivní jednání, která vyústila v navýšení o 15 % a další v následujícím roce o dalších 10 %. Platy se tak zvýšily o 25 %.

NP: Co přesvědčilo českou vládu?

MK: Vláda se obávala, že po uplynutí výpovědní lhůty zůstanou nemocnice bez lékařů. Ve skutečnosti to byla jediná věc, která ho přesvědčila ke změně. Připomeňme, že stávky se zúčastnilo 20 % všech lékařů. V některých oblastech dosáhlo procento protestujících 80 %. A hrozilo, že bude úplně paralyzován.

NP: Kolik procent HDP vydávají Češi na zdravotnictví?

MK: 7,2 % HDP, z toho 85 % veřejné výdaje a 15 % soukromé. Kromě odvodů na zdravotní pojištění platí každý další náklady při návštěvě lékaře, pobytu v nemocnici nebo sanatoriu. Zdravotní pojištění v ČR je povinné a sazba zdravotního pojištění pro zaměstnance je 13,5 % z hrubé mzdy (4,5 % platí zaměstnanec a 9 % zaměstnavatel). Osoby provozující komerční činnost platí zdravotní pojištění formou zálohy ve výši 13,5 %, vypočtené z výše průměrného národního platu.

NP: Jak se během demonstrace choval váš ministr zdravotnictví?

MK: Samozřejmě se ukázal jako velký nepřítel lékařů. Na začátku jsme se snažili o našich postulátech přesvědčit celou společnost, pacienty i média. Bohužel to nemělo žádný efekt. Proto jsme se rozhodli smlouvy vypovědět. Ministr nám vyhrožoval různými důsledky, ale my jsme byli velmi odhodlaní. Pouze 20 %, možná až 20 % lékařů bylo nebojácných a riskovalo vlastní zaměstnání. A to stačilo k tomu, aby se 100 % lékařů v nemocnicích zvýšilo.

NP: Měl jste podporu pacientů? V Polsku stále mnoho lidí uvažuje o doktorech pro bohaté gurmány.

MK: Myslím, že u nás je to stejné. Pokaždé, když se snažíme za cokoli bojovat, najednou se v novinách a na internetu objevují články o zkorumpovaných lékařích, jejich lékařských chybách a texty o jiných profesních skupinách, které srovnávají své platy s lékaři. Nemohu tedy mluvit o vynikající podpoře pacientů. Ale i přes to jsme udělali všechno pro to, abychom si navýšení vydělali. Nemůžete se vzdát svých nároků z důvodu nedostatku podpory pacientů. Věřím, že pacienti mají a budou mít zájem o vlastní zdraví a kvalitu lékařských služeb, aniž by si to spojovali s odpočinkem, pohodlím a platy lékařů.

NP: Podporovaly protestující české lékaře sestry?

MK: Je to trochu zvláštní situace. Například při kampani „Děkujeme, odcházíme“ se největší organizace sester postavila proti počínání lékařů. Sestry nezávisle bojovaly za zvýšení svých platů. Ministr zdravotnictví využil příležitosti a řekl, že v systému není dostatek prostředků na zvýšení platů všem. V posledních letech už tak otevřený konflikt není. V současné době se organizace sester a lékařů vzájemně podporují a spolupracují. Obávám se však, že pokud by došlo k další skutečné stávce, nezískali bychom jejich podporu.

NP: Jak se chovala Česká autonomní zdravotní správa při protestech?

MK: Jsem a v té době jsem byl prezidentem lékařské komory. Účastnili jsme se stávky a koordinovali ji. Odboru, který to organizoval, se dostalo naší plné podpory a spolupráce.

NP: V České republice je nyní na počet obyvatel více lékařů než v Polsku. Vy máte 3,7 lékaře na 1000 pacientů a my máme 2,2. Řekl jste však, že ne všichni jsou s nárůsty spokojeni?

MK: Bohužel zvýšení platů nebylo všude stejné. V některých nemocnicích deklarované výšky nedosáhly. Neustále proto jednáme o navýšení našich platů. Aktuálně vláda plánuje jejich navýšení o 10 % od začátku roku 2018. Problém je, že navýšení se týkalo pouze lékařů praktikujících v nemocnicích. Obešla se tak specializovaná ambulantní péče a privatizovaná primární zdravotní péče a nic se nezlepšilo. Letos 19. října proběhla jednodenní stávka frontových lékařů a některých specialistů. Kliniky byly uzavřeny.

NP: A co lékaři podstupující specializaci? Kolik jsou jejich výdělky?

MK: Asi 1000 eur základní plat bez směn. V rámci našeho tolik kritizovaného systému postgraduálního vzdělávání jsou lékaři během svého specializovaného školení nuceni pracovat po určitou dobu ve velkých klinických nemocnicích a většina z nich nenabízí dobré hodinové sazby a vyžaduje, aby pracovali jako výzkumníci, což má za následek nižší plat než lékařská škola, které nemocnice patří. Příjem odborného lékaře je přitom nižší. Vyzýváme mladé lékaře, aby takové pracovní podmínky nepřijímali. Stále jsou předmětem našeho sporu s vládou. Takový systém je výhodný pro ředitele velkých nemocnic. Není tedy snadné to změnit, ale snažíme se. V našich službách jsme vytvořili speciální sekci mladých lékařů a podpoře jejich požadavků věnujeme spoustu času.

NP: Jak hodnotíte nápad polských lékařů bojovat proti protestu proti hladu?

MK: Zoufalí lidé se uchylují k nejdramatičtějším formám opozice. Domnívám se, že polští lékaři nevidí jinou cestu, jak zlepšit své pracovní podmínky, a proto se tak rozhodli. Myslím, že je to velmi náročná forma protestu. Obětování vlastního zdraví a vlastního života pro zlepšení systému dokazuje, že situace je opravdu špatná a lékaři jsou zoufalí.

NP: Má polská výzva šanci na úspěch?

MK: Chtěl bych varovat hladové lidi před přílišnou důvěrou v podporu pacientů. Pacient se často setkává se zdravotní péčí, ale příliš nízký plat lékaře ho nezajímá.

NP: Jak hodnotíte postoj polského ministra zdravotnictví, lékaře, bývalého šéfa lékařské autonomie?

MK: Osobně znám ministra Konstantyho Radziwiłła. Pracoval jsem s ním, když byl předsedou Stálého výboru evropských lékařů. Byl jsem viceprezidentem. Náš vztah byl velmi dobrý. Vážil jsem si i jeho tehdejší práce. Nevím, jak se jeho přístup – jako ministra zdravotnictví – změnil, jakým problémům a tlakům reálně čelí.

NP: Co byste poradil polským lékařům?

MK: Nejdůležitější je držet pohromadě. Navzdory všem překážkám, kterým čelíte ve svém boji za lepší systém zdravotní péče, musíte zůstat jednotní. Nemusíte být rozděleni. Nejdůležitější je solidarita mezi starými a mladými lékaři, nejbohatšími a nejchudšími. A nejdůležitějším úkolem lékařské autonomie je udržovat tuto solidaritu mezi všemi lékaři. Vyjadřuji svou podporu protestu lékařů v Polsku.

Zdroj: „Służba Zdrowia“ 11/2017