Ukrajina je také nejvyšší prioritou českého ministerstva zahraničí, jehož šéf Pirátské strany Jan Lipavský 20. června slavnostně převzal předsednictví v Radě Evropské unie. Sám bude řídit její hlavní složení, Radu pro obecné záležitosti, která musí zajistit provázanost činnosti dalších devíti „sektorových“ rad (Hospodářské a finanční záležitosti, Životní prostředí atd.), v jejichž čele stojí další ministři české vlády ( s výjimkou toho, v jehož čele stojí vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, v současnosti Josep Borrell).

Předsednictví s překážkami

První české předsednictví se uskutečnilo v první polovině roku 2009. V té době ještě neplatila Lisabonská smlouva a nejdůležitější osobou v Evropské unii byl předseda vlády země, která ji měla na starosti. šest měsíců se stal předsedou Evropské rady. Tehdejší předseda české vlády Mirek Topolánek takové štěstí neměl. Jeho vláda na konci března ztratila důvěru Poslanecké sněmovny a on i jeho kabinet museli podat demisi. O chaosu v Praze tehdy psal tisk.

Předsedovi vlády, který byl po několika týdnech činnosti v čele Unie svržen, se podařilo zaznamenat značný úspěch. Za deset dní se mu podařilo vyřešit plynovou krizi, která vypukla 1. ledna, tedy v den zahájení českého předsednictví. Rusko tehdy zastavilo dodávky plynu přes Ukrajinu, což vedlo k úplnému zastavení dodávek do většiny zemí Evropské unie a na západní Balkán.

Topolánek skončil ve funkci 8. dubna 2009. Následující den převzal vládu ČR a post předsedy Evropské rady technický premiér Jan Fischer. Jeho úkolem ale bylo hlavně ukončit prezidentský úřad bez dalších skandálů, což se mu fakticky povedlo.

Za prvé, Ukrajina

„Musíme nadále podporovat Ukrajinu, aby přežila válku, kterou proti ní Rusko vede, a musíme pokračovat v naší humanitární práci,“ řekl Lipavský. To zahrnuje jak podporu její územní celistvosti, tak poválečnou rekonstrukci. Česká republika a několik dalších členských států má rovněž v úmyslu zajistit, aby EU vyčlenila další prostředky na podporu ukrajinských uprchlíků.

Prioritou Ukrajiny je také otázka blokády přístavů bránících vývozu ukrajinských obilovin, na kterou čekají zejména africké země. Vzhledem k tomu, že tento problém není dosud vyřešen, není pochyb o tom, že se stane jedním z nejdůležitějších úkolů českého předsednictví.

Lidská práva

Cíle, které si Jan Lipavský stanovil pro svou zemi o půl roku dříve, když nastoupil do funkce ministra, se musí stát půlročními cíli Unie. – Česká zahraniční politika pod mým vedením odkazuje k odkazu Václava Havla. Česká republika proto bude během svého předsednictví zdůrazňovat význam lidských práv v zahraniční politice, zdůraznil šéf diplomacie.

Již v minulém volebním období se Lipavský pokusil schválit český zákon po vzoru amerického Global Magnitsky Act, který by jeho zemi umožnil uvalit sankce na lidi, organizace a vlády, kteří se dopouštějí porušování lidských práv. po celém světě, i když nejsou přijatých na úrovni EU. Parlamentní většinu v čele s tehdejším premiérem Andrejem Babišem to ale nezajímalo.

Nová vláda schválila Lipavského projekt 22. června. Pokud parlament schválí Magnitského zákon během českého předsednictví, stane se jeho silným akcentem. A možná dokonce – ačkoliv si Češi takový úkol oficiálně nekladou – pobídku k přijetí podobného zákona na úrovni EU, k němuž Evropský parlament volal už v roce 2019.

Nezávislost na Rusku

S první ukrajinskou prioritou českého předsednictví úzce souvisí i následující. Zadruhé, vláda premiéra Petra Fialy garantovala energetickou bezpečnost Evropy, což znamená de facto odříznout ruské zdroje energie – a co nejméně bolesti.

Dalším cílem je posílení obranyschopnosti zemí EU a jejich kybernetické bezpečnosti. Výčet pěti priorit českého předsednictví končí úkoly udržení strategické stability evropské ekonomiky a stability demokratických institucí.

Trojitý význam slova „Evropa“

Slovo „úkol“ tedy bude klíčem k českému předsednictví. To potvrzuje i její motto: „Evropa jako úkol“, které si vláda vypůjčila od zesnulého prezidenta Václava Havla. Tak zní název přednášky, kterou přednesl 15. května 1996 v Korunovační síni radnice v Aix-la-Chapelle u příležitosti dalšího ročníku Ceny Karla Velikého.

Bývalý český prezident Václav Havel

Česká hlava státu, která ho sama dostala o pět let dříve, tehdy hovořila o trojím významu slova „Evropa“. O prvním, zeměpisném, řekl jen pár slov, neúplnou větu. K popisu druhého potřeboval celý odstavec. Je to Evropa omezená – jak řekl – na soubor zemí, z nichž žádná neprošla komunismem – prakticky na celou starou Evropskou unii. Třetí, poznamenal, „je těžší řešit, a proto méně“. Tomuto významu slova Evropa věnoval zbytek své přednášky.

– Tato Evropa je společným osudem, společnou komplikovanou historií, společnými hodnotami, kulturou společného života (…) Pohled do školního atlasu k jejímu vymezení nestačí, stejně jako letmý pohled na seznam členských států Evropská unie nebo země, které by se mohly, pokud by chtěly, stát členy kdykoli, jako Norsko, Švýcarsko nebo Island – řekl Václav Havel v kapli v Cáchách.

Nové tváře Evropské unie

O této třetí havlovské Evropě dnes mluvíme mnohem více. Poté, co Putinovo Rusko zaútočilo na Ukrajinu, se to stalo tématem číslo jedna. A zdá se, že se pomalu začíná stírat i geografický rozdíl mezi ní a druhou Evropou, poznamenanou hranicemi Evropské unie, již vytvořily země, jejichž občané ještě pamatují komunismus.

Nejen pobaltské státy, Polsko, Česká republika, Slovensko a Rumunsko dnes věří, že v Evropské unii je místo pro Ukrajinu, Moldavsko a Gruzii a samozřejmě i pro západní Balkán. Nejprve to řekla šéfka Evropské komise Ursula von Leyen, poté v Kyjevě lídři tří klíčových zemí EU: německý kancléř Olaf Scholz, francouzský prezident Emanuel Macron a italský premiér Mario Draghi. A nakonec tak učinili lídři všech zemí EU a udělili Ukrajině a Moldavsku status kandidátů na členství v Evropské unii.

Toto rozhodnutí, přijaté krátce předtím, než se Češi ujali čela Rady Evropské unie, nepochybně posílí premiéra Fialu a ministra Lipavského, kteří se od 1. července na šest měsíců stali novými tvářemi Evropské unie a rozhodli se připomenout některé tváře Václava Havla, možná již některými zapomenuté.

Chcete se k tomuto článku vyjádřit? Udělejte to na Facebooku! >>