Dresdner Bank v Praze

Posted On: 7 prosince, 2023

70 let po německé invazi do Prahy

Hospodářské zločiny: případ“Bohème diskontní lavice“

Před sedmdesáti lety byla „Česká republika“ zničena:

Protektorát Čechy a Morava

„Raz, dva, tři, konečně je konec
– s tou „svinstvem České republiky“,
a po první nádrži
– přichází Dresdner Bank!“…

… „Vážený doktore Rasche! Slyšeli jsme od našich zákazníků příjemný malý verš, který je pro Vás velmi lichotivý: Kdo kráčí za prvním německým tankem? Je to Dr. Rasche z Dresdner Bank!
Tento krásný verš byl… výstižně sdělen během rozhovoru… o našich vztazích, které nabyly mimořádného rozměru.“…

Na podzim roku 1943 se vedení krefeldské pobočky Dresdner Bank AG písemně obrátilo na člena představenstva v berlínské centrále, který byl odpovědný za pobočkové obvody Západního Německa, ale také Belgie, Nizozemska, Pobaltské státy a Československo („Protektorát Čechy“). a Morava).

Nevěděla však, že verš, který kolovala, vznikl pravděpodobně o čtyři roky dříve jako refrén písně zesměšňující český odboj. A to zpočátku odkazovalo na událost, o které zpráva československé vlády uvádí:

„V den obsazení Prahy německou armádou, 15. března 1939, se ředitel Dresdner Bank Reinhold von Lüdinghausen představil v Bohemia Escompte Bank se štábem s odůvodněním, že Dresdner Bank je Banka. Přebírá Bohème Escompte Židovští členové představenstva byli požádáni, aby rezignovali na své funkce a zbývající funkcionáři byli svěřeni pod vedení zástupců Dresdner Bank.

Karl Rasche nebyl přítomen během okupace banky. Okamžitě to ale začalo působit v pozadí. Ve zprávách o pronásledovaných, popisovaných jako ledový obchodník a sofistikovaný diplomat, hrál hru, kterou zorganizoval ještě před anexi západních provincií Československa („Sudety“) na podzim 1938, s vysokými úředníky říšského ministerstva. ekonomie a financí a Reichsbank. Sázky byly vysoké. Jednalo se o bezplatný „nákup“ české bankovní instituce, ve které Dresdner Bank neměla žádný podíl. Měsíc před okupací »Zbytek Česka„Vysoký úředník říšského ministerstva financí zaznamenal v memorandu, co přesvědčilo generálního tajemníka Hanse Kehrla z říšského ministerstva hospodářství, aby schválil plán Dresdner Bank:

» Důvody, které tlačily říšské ministerstvo hospodářství k umístění velkého německého bankovního ústavu v Praze pod německý vliv, jsou kromě… podpory německého průmyslu, možnost intervencí s V Česko-Slovensku hrozí arizace, která si klade za cíl garantovat převod židovského majetku do německo-árijských rukou a navázání vztahů s jihovýchodem. Volbu Bohemian Escompte Bank lze vysvětlit zejména tím, že má cenná německá aktiva v Česko-Slovensku…“ „Němec“ v tomto kontextu znamená pouze to, že v bance je několik německy mluvících manažerů a v průmyslových podnicích československé národnosti, s jejichž ochotou ke kolaboraci se počítalo.

Samotná „akviziční“ procedura byla směsí vydírání, dobrodružných devizových obchodů a měnových manipulací. Na podzim roku 1938 Dresdner Bank „převzala“ „sudetské“ pobočky Bohemian Escompte Bank a kromě neznámého množství říšských marek přinesla do svého portfolia 80 000 liber št. Podle tehdejšího směnného kurzu (1:12) bylo možné za tyto anglické bankovky získat přibližně milion říšských marek. Dresdner Bank však s povolením říšského ministerstva hospodářství neobchodovala tímto oficiálním kursem, ale v blokovaných částkách říšských marek („Sperrmark“), které byly výrazně znehodnoceny – v tomto případě 10:1 – a obdržela tak deset milionů omezené značky. Tuto částku pak odnesla do Československé národní banky, kde si nyní Říšská banka vynutila proplacení všech českých korun pozastavených v „Sudetech“ s neomezenou směnitelností za extrémně nadhodnocený kurz říšských marek, a zablokovanou částku vyměnila za 125 milionů korun. . Dresdner Bank, aniž by vybrala jediný cent z vlastních vkladů, „vykoupila“ sudetské pobočky Bohemia Escompte Bank. Zbývající částka českých korun byla tak velká, že menšinové podíly ve výši 25 procent základního kapitálu bylo možné „získat“ od největších průmyslových holdingů České diskontní banky v regionu „Sudetenland“ (Poldihütte a Brünner Maschinen).

Bank Bohemia Escompte byla až do Mnichovské dohody solidní institucí se základním kapitálem 130 milionů korun. Teprve po oddělení poboček a průmyslových holdingů v oblasti západního pohraničí CSR se setkala s obtížemi. Ředitelé Dresdner Bank Carl Goetz a Karl Rasche spoléhali právě na toto politicky vnucené zhoršení bilance, když v říjnu 1938 začali plánovat další kroky a následně v únoru 1939 dostali od ministerské byrokracie zelenou.

Vzhledem k tomu, že Dresdner Bank stále neměla podíl v Bohemia Escompte Bank, mohla získat většinu pouze konsolidací kapitálu české banky ihned po převzetí jejího vedení a následným doplněním o prostředky. clean“.

Stalo se tak: pod vedením samozvaného předsedy představenstva Rasche byl po okupaci základní kapitál snížen ze 130 milionů korun českých na 32,5 milionu a vzápětí byl opět navýšen na 100 milionů. Prostředky na tento dvoutřetinový podíl získala Dresdner Bank opět od České národní banky, kterou také 15. března 1939 obsadilo komando Říšské banky a zbavilo jejích zlatých a měnových rezerv. Další miliony korun byly mobilizovány na „akvizici“ zbývajících průmyslových holdingů Banque Bohême Escompte a na vyvlastnění židovských podniků, včetně 160 milionů korun jen na odkoupení francouzských a belgických podílů.
Celkem od září 1938 do jara 1940 Dresdner Bank „získala“ Českou eskontní banku a s ní klíčové prvky československého průmyslu za částku přibližně 500 milionů korun. Malé portfolio společnosti zůstalo z velké části nedotčeno. Převážná část aktiv byla bance přidělena německými komisaři České národní banky a byla částečně použita pro další měnové manipulace pomocí kombinovaných transakcí blokovaných na trhu. Kapitál, který tak Dresdner Bank dostala pod svou kontrolu, byl téměř celý převzat z podstaty československého hospodářství.

Operační manažeři Dresdner Bank věděli, proč se ve spolupráci s operační skupinou Deutsche Reichsbank seřadili za prvními hroty německých tanků. To, co se stalo v březnu 1939 v Praze, byla bezprecedentní událost, kombinace otevřeného násilí, vydírání, manipulace s měnou a směnárenských operací dosud nevídaná. Až do zahájení operací Blitzkriegu v letech 1938/39 byli bankéři „Třetí říše“ stále z velké části vnímáni jako lidé, kteří dbají na formy a diskrétnost a kteří obklopují špinavou část svého podnikání, již značně rozvinutou, hustým závojem tajemství. Co motivovalo Dresdner Bank, aby se tak viditelně odhalila? Co přimělo její vůdce, aby stejně jako jejich ostatní kolegové z velkých bank nečekali, až budou moci sklízet ekonomické výhody nacistických výbojů? Proč hráli hlavní roli při plánování hospodářské politiky prvních výbojů bleskové války v letech 1938/39? A proč se toto chování následně stalo běžným?

Žijeme sedmdesát let po těchto událostech a vzdálenost, která nás od nich dělí, se stále zvětšuje. Ihned po skončení války bylo vše jinak. Americká vojenská vládní pracovní skupina se pokusila odhalit tajemství Dresdner Bank AG. Své vyšetřování uzavřela na konci dubna 1946 zprávou, která z velké části vypadala jako detektivní román o gigantickém hospodářském zločinu.

Se zveřejněním
soubory OMGUS Byl učiněn pokus ponořit se hlouběji do ekonomické historie výsledků studie pomocí nyní dostupných dokumentů.

buchhandlung-greno.de.