Vypadá to jako boj Davida a Goliáše: Česká republika, která od července předsedá Radě EU, se snaží přiblížit Tchaj-wanu a stále více se vzdalovat Číně.

Mnichov/Praha – Hlava čínského státu a vůdce strany Si Ťin-pching klečí na mrtvole Medvídka Pú, v ruce drží brokovnici a jeho pohled vyjadřuje bezmeznou spokojenost: snímek pochází od Badiucaa, čínského kreslíře a momentálně visí v muzeu v hlavním městě České republiky Praze. Další obrázek ukazuje slavného Tank Mana, který se kdysi v roce 1989 statečně postavil před tanky valící se po náměstí Nebeského klidu. Jen tentokrát z tanků nekoukají žádní vojáci, ale obrovské koronaviry, které se muž snaží chránit pomocí deštník.

Badiucao se narodil v Šanghaji a nyní žije v Austrálii. Jeho provokativní díla nemohla být v Číně veřejně vystavena. A pokud by čínská ambasáda v Praze uspěla, nebyly by fotky disidenta vidět ani v Česku. Protože diplomaté v Pekingu se snažili zabránit výstavě „MADe in China“ před jejím otevřením. Kurátorka Michaela Silpochová vysvětluje, že byla telefonicky varována, aby výstavu nepořádala fr.de z IPPEN.MEDIA„Naléhali na ‚nepořádat‘ výstavu, protože se domnívají, že by ‚ublížila citům čínského lidu‘ a poškodila vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi.“

Česká republika: frontální kritika Číny

Zástupci Pekingu v Praze telefonovali také českému ministru zahraničí Janu Lipavskému. Velvyslanectví ho informovalo, že odhalení by mohlo ovlivnit vztahy mezi oběma zeměmi, řekl Lipavský podle českých médií. Znepokojily ho čínské hrozby? Nepravděpodobné. Protože Lipavský je dlouhodobě na konfrontační trajektorii s Čínou.

V Česku žije 10,5 milionu lidí, méně než polovina čínské metropole Pekingu. A přesto se malá země jeví s úžasnou jistotou. V květnu například ministr zahraničí Lipavský zvažoval, že by jeho země mohla opustit skupinu 16+1, fórum, do kterého Čína patří vedle 16 zemí střední a východní Evropy. Cílem skupiny je podporovat spolupráci v hospodářské a kulturní oblasti. Lipavský si však postěžoval: „Nejdůležitější iniciativy 16+1, ekonomická diplomacie a příslib masivních investic a oboustranně výhodného obchodu, ani po deseti letech nebyly realizovány. Byla to frontální kritika Číny.

Pekingské ministerstvo zahraničí odpovědělo poukázáním na to, že objem obchodu mezi Čínou a 16 zúčastněnými zeměmi dosáhl v roce 2021 „historického maxima 133,55 miliardy amerických dolarů“ navzdory pandemii korony, což je nárůst o 32 % oproti předchozímu roku. „Každý, kdo je nestranný“, může říci, že spolupráce mezi Čínou a 16 zeměmi východní a střední Evropy „skutečně něco přináší“. Čína je druhým obchodním partnerem ČR, ale až 17. z hlediska exportu do zahraničí.

Česká republika je na Číně méně závislá než například Německo

„Přímá závislost je omezená, což dává české vládě větší prostor v mezinárodní politice,“ uznává analytik Grzegorz Stec EN.de z IPPEN.MEDIA. Stec provádí výzkum v rámci think-tanku Mercics o vztazích mezi Čínou a EU. Nepřímé závislosti na Číně jsou však větší, protože řada českých firem je dodavateli německých firem, které zase vyvážejí své výrobky do Číny. „V důsledku toho se postoj Berlína k Číně stává pro Prahu důležitější.“ A na rozdíl od České republiky v této zemi stále není jasný kurz pro Peking, ale čínská strategie, kterou oznámila ministryně zahraničí Annalena Baerbock, je ještě daleko.

Nebylo to ale jen zklamání z nedostatku investic, které vedlo k malé době ledové mezi Čínou a Českou republikou. Řadě Čechů vadilo, že Miloš Zeman, od roku 2013 prezident republiky, se demonstrativně snaží přiblížit čínskému vedení. Zeman, bývalý komunista, krátce po nástupu do úřadu řekl, že chce vědět, jak Čína „stabilizovala“ jeho společnost. Policie z jeho iniciativy zasáhla i proti tibetským aktivistům, které Zeman označil za „mentálně postižené“. V roce 2015 najal jako ekonomického poradce Číňana, o kterém se věří, že má vazby na Lidovou osvobozeneckou armádu. „Politické skandály související se Zemanovou spoluprací s Pekingem“ podle experta Mercics Stec „vedly Prahu k tomu, aby se z Pekingu odstěhovala“.

Česká republika se odvrací od Číny a hledá blízkost Tchaj-wanu

Vzhledem k tomu, že se vztahy s Čínou nadále zhoršovaly, Česká republika se stále více přibližovala Tchaj-wanu, zemi, kterou Peking považuje za součást svého území a chce si ji v případě potřeby vzít zpět silou. Oficiálně Česká republika, stejně jako většina ostatních zemí světa, tchajwanskou vládu neuznává. Neformální vztahy mezi vládami Prahy a Tchaj-peje se však již léta sbližují. V říjnu loňského roku navštívil Českou republiku tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu a mimo jiné zdůraznil, že demokratické státy by se měly vzájemně podporovat. Wu doprovázela velká podnikatelská delegace a o několik měsíců později Taipei oznámila plány investovat 200 milionů USD v České republice, Litvě a na Slovensku.

Do konfliktu s Čínou se v posledních letech dostala především Litva. Malá pobaltská země pověřila tchajwanskou vládu, aby otevřela zastoupení ve Vilniusu pod svým vlastním jménem namísto obvyklého názvu hlavního města Taipei. Peking reagoval masivními ekonomickými sankcemi na schodu. V Praze tak daleko nedošli, ale podporují Litvu v konfliktu s Čínou.

Čínský postup směrem k Rusku navíc zřejmě vyvolává zděšení ve středopravé české vládě premiéra Petra Fialy, která Kyjev podporuje mimo jiné dodávkami zbraní. Čína je v ukrajinském konfliktu oficiálně neutrální, ale od eskalace války podporuje směřování Kremlu a vystupňuje verbální útoky na NATO. „Tichá podpora Pekingu Rusku vedla k zásadní změně,“ řekl analytik společnosti Merics Stec. „V reakci na výzvy Moskvy, aby byla upravena evropská bezpečnostní architektura, Peking zpochybňuje některé ze základních bezpečnostních zájmů zemí v regionu a čím dál více činí z Číny bezpečnostní problém.“

Čínská podpora Rusku by měla „významné důsledky pro čínsko-evropské vztahy“.

Česká republika od 1. července předsedá Radě EU. „Vztahy s Čínou nejsou na pořadu dne,“ říká Stec. „Pokud by ale Čína více podporovala Rusko, Praha by pravděpodobně vedla kampaň za sebevědomější čínskou politiku mezi ostatními členy EU.“ Jako motto pro příštích šest měsíců si Praha zvolila název díla politika a lidskoprávního aktivisty Václava Havla: „Evropa jako úkol“. Náznak toho, že by Česká republika mohla využít svého předsednictví k prosazování iniciativ zaměřených na posílení demokracie. Indopacifik bude zřejmě i na programu českého předsednictví v Radě EU – což je překvapivé vzhledem k tomu, že země nemá přístup k moři. Praha však chce zlepšit obchodní vztahy EU s regionem, kde Peking v současnosti rozšiřuje sféru svého vlivu. V nedávném rozhovoru to řekla pražská zástupkyně při EU Edita Hrdá.