Od letošního jara se bývalý skokan na lyžích Filip Sakala jako sportovní ředitel české federace snaží místní skoky na lyžích zachránit před totální agónií. Syn mistra světa v létání na lyžích poskytl v minulých dnech webu Sport.aktualne.cz zajímavý a obsáhlý rozhovor, jehož fragmenty přinášíme níže.

Filip Sakala

– Vidíme, že Roman Koudelka si opět věří a věří trenérům. Materiálu, na který skáče, věří, ve skupině je chemie. Pro nás je důležité, že jsme svými výsledky zklidnili naši skokanskou komunitu. Po neštěstí, které trvá tři roky, jsme svědky probuzení. Sezónu jsme začali s tím, že nebudeme tlačit na výsledek. Máme interní cíle, ale Roman už překonal všechna očekávání. Pro mě je to vítěz a bez ohledu na to, co říkají ostatní, vím, že je stále schopen vyhrávat závody Světového poháru. To pravděpodobně v této sezóně ještě nebude možné, ale určitě je schopen několikrát se umístit v top 15.

– Původně jsme měli s trenérem jinou představu, ale nevyšlo to. Ztratili jsme spoustu času, v červenci se k nám přidali Gaj Trcek a Jure Sinkovec ze Slovinska a celý proces přípravy na sezónu jsme zahájili v srpnu. Jsou to relativně mladí trenéři a hladoví po úspěchu. Nechtějí si tu jen vydělat peníze a jít domů. Chtějí všem, v Česku i v zahraničí, ukázat, že u nás je stále co dělat. Miluji nadšení, které v nich vidím.

– V Kontinentálním poháru nejsme tak úspěšní, ale v poháru FIS máme talentovaného Josefa Bukharu, který bodoval v 16 letech. Daniel Škarka pravidelně boduje. Pět juniorů je na solidní úrovni. Cílem je nezbláznit se. Nemůžeme se soustředit na výsledky a dělat z nich hvězdy. Je důležité, aby byli dobří ve svých 20 letech. Snažíme se dohnat svět, ale je před námi ještě dlouhá cesta. Čeká nás spousta práce. Naše děvčata skáčou velmi dobře. Kája Idráčková byla na Švýcarském poháru už patnáctá, její sestra Anežka si podle mě pojede pro medaile na juniorské mistrovství světa. Doufám, že se k nim časem přidá Klárka Ulrichová, která si na startu sezony zlomila obě ruce. Všechny mají velký potenciál.

– S prezidentem Vítem Hačkem nejsme ve funkci ani rok, ale už jsme spokojeni. Byla to pro mě velká výzva, nebudu lhát. Léto pro mě bylo těžké, obnovili jsme české skoky na lyžích v katastrofálních podmínkách, lidé mezi sebou nechtěli spolupracovat. Slyšel jsem jen „já, já, já“ a bylo těžké to změnit na „my“. My jako skokani na lyžích a každý člověk jsme součástí systému. Rodiče se velkou měrou zapojili do tréninkového procesu, museli jsme také sladit jednotlivé týmy a jejich trenéry. Doufám, že to teď funguje a uvidí to i ostatní.

– Nejvíc mě zajímalo, jestli to všechno budeme schopni financovat. Ale vytvořili jsme strategii, která podle mě funguje dobře. Peníze, které naše skoky v současnosti mají, nám stačí na to, abychom se dostali ze země. Pokud však chceme mít vlastní specialisty na vybavení, bude nutné rozpočet navýšit. Teď si to nemůžeme dovolit. Snažíme se najít důležitého partnera na reprezentační úrovni, ale důležité je také hledat lokální partnery, kteří pomohou s rozvojem klubů.