V údajích české katastru nemovitostí jsou značné mezery: vlastníci více než 150 000 nemovitostí a nemovitostí nejsou známi. Protože to ochromuje komunity, chce vláda vypátrat co nejvíce z nich.
Název „Mariä Pain“ se zdá neúmyslně vhodný ke stavu malé pohřební kaple v Kanicích v České republice. Strop je napůl zřícený; provizorní zastřešení na dřevěném rámu má chránit stavbu před nepřízní počasí. V roce 1862 nechal uherský baron postavit kapli v novogotickém stylu pro své zemřelé sestry. Městská správa města s 200 obyvateli ležícího na hranici s Bavorskem ho chce zrekonstruovat.
Není to ale tak jednoduché, protože byste museli znát pravého majitele. V pozemkové knize je jako dědic zapsán potomek barona, dávno zemřelý. Kdo měl po něm právo na kapli, nevíme. Obnova novogotické stavby proto zůstává zbožným přáním obce.
Ellen-Long Excelová tabulka
Tato situace není ojedinělým případem. Údaje o vlastnictví chybí u zhruba 150 000 nemovitostí a nemovitostí v ČR. To zahrnuje mimo jiné více než 3 500 budov a 194 kilometrů čtverečních orné půdy, což je plocha přibližně poloviční než Brémy. Úřad státního zastoupení ČR v nemovitostech uvádí seznam nemovitostí.
Michaela Tesařová, mluvčí úřadu, sedí před zdánlivě nekonečnou excelovou tabulkou. Od roku 2014 se podle ní našlo více než 56 000 majitelů. Kancelář také provádí vlastní průzkum a kontaktuje možné vlastníky.
Michaela Tesařová tvrdí, že už se našlo více než 56 tisíc majitelů.
Obce se potýkají s problémy
Úřad má zájem na tom, aby se našlo co nejvíce lidí, kteří mají práva k pozemkům a stavbám. Protože neznámí vlastníci způsobují komunitám problémy. „Při stavebních pracích, jako je pokládání vodovodů, se úřady pravidelně setkávají s nemovitostmi, jejichž vlastníci nejsou známí. Pokud chtějí pokračovat ve výstavbě, potřebují souhlas vlastníka. To blokuje rozvoj obcí.“ , vysvětluje Tesařová.
Tyto majetkové poměry mají často svůj původ ve zvratech českých dějin. V důsledku zločinů Třetí říše byly v poválečných letech z Československa odsunuty miliony Němců. Úřady často nezapisovaly nové vlastníky do katastru nemovitostí.
Druhý důvod je spojen s rokem 1993. Tehdy se Česko a Slovensko oddělily. Mezi oběma zeměmi byla nakreslena hranice a sdílelo s ní mnoho nemovitostí. Některé z nově vytvořených částí nemovitosti již nelze přiřadit vlastníkovi. „Většina nemovitostí, jejichž vlastníci nejsou známí, se tedy nachází v pohraničí,“ vysvětluje Tesařová.
Uzávěrka připomínek je do konce roku 2023
Pořádek do této realitní džungle chce nyní vnést Česko. Pozemky, u nichž nelze zjistit vlastníka, se musí vrátit státu. To stanoví zákon přijatý v roce 2014. Desetileté přechodné období, během kterého mohou vlastníci nebo dědicové hlásit své nároky, uplyne na konci roku 2023. Pokud se do té doby nenajde velká část vlastníků, bude to být největším znárodněním od vyvlastnění vlastníků půdy za komunistické éry.
Proto se nyní telefony české správy nemovitostí přehřívají, vysvětluje Tesařová: „Mnoho lidí nás kontaktuje a říká, že na seznamu našli jméno příbuzného.“ V takovém případě musí být zahájeno dědické řízení s příslušnou obcí, kde se ověřuje vlastnické právo.
V případě kanické kaple se zatím nenašel právní nástupce vlastnictví uherského barona. Očekává se proto, že se státu vrátí v roce 2024. Mohl by je nabídnout k prodeji komunitě. Po vlastnictví obce mohly začít dlouho očekávané restaurátorské práce.
O majetkových poměrech po druhé světové válce
Po druhé světové válce prezident tehdejšího Československa Edvard Beneš vydal řadu dekretů, které měly za následek odsun a vyvlastnění více než 2 milionů sudetských Němců. Jejich domy a pozemky byly přiděleny Čechům a Slovákům, ale ne vždy byli zapsáni jako vlastníci v pozemkových knihách – proto se dnes mnoho majetkových vazeb nezapisuje. Protože se však právní stav vytvořený Benešovými dekrety dodnes nezměnil, pátrání státu po majitelích neznamená, že se vysídlenci vracejí do svých bývalých nemovitostí v dnešní České republice.
