PAP.PL: V posledních měsících vypuklo několik významných skandálů kolem aktivit ruských špionů v Evropě. Největší ohlas měl případ ruského agenta prohlašujícího se za peruánského návrháře šperků, který 10 let infiltroval struktury NATO v Itálii.

Wojciech Brochwicz: Není to nic nového a od konce studené války k takovým věcem čas od času dochází. Ruští špioni byli také nedávno odhaleni ve Francii a Norsko. Naštěstí některé kontrarozvědky stále fungují.

PAP.PL: Jakých akcí ruských služeb bychom se měli nejvíce bát?

Wojciech Brochwicz: Kromě trollích farem a hackerských útoků si myslím, že ruská klasika je nejnebezpečnější. Rusové jsou mistři v oblasti umísťování, tvorby a řízení tzv. ilegálního. Jsou to špióni, kteří žijí s identitou obyvatel cizí země a provádějí zde hlubokou tajnou zpravodajskou činnost. Zpravidla neplní útočné úkoly. Poskytují spíše operační základnu pro činnost zpravodajských důstojníků. Jako například zmíněný ruský agent narazil do italských struktur NATO. Pomoci se jí snad dostalo i od ilegálních lidí.

PAP.PL: Zvýšili Rusové svou zpravodajskou činnost po 24. únoru, nebo se služby začaly blíže zabývat případnými podezřelými až nyní?

Wojciech Brochwicz: Nakonec si myslím, že západní kontrarozvědka začíná Rusku aktivně bránit v akci. Celé roky nikdo nevěnoval pozornost tomu, co ruští agenti dělají. Rusům se dokonce podařilo zajistit, že po anexi Krymu Západ poskytl Kremlu významnou pomoc při reformě armády.

PAP.PL: Západ znamená kdo?

Wojciech Brochwicz: Například Rusové vyjádřili přání reformovat své vojenské školství. V reakci na to přispěchaly na pomoc Švýcarsko a Rakousko. Dostávají stejné školicí programy a příručky, jaké používají armáda Švýcarský. Chtěli také moderní drony. Kypr jim proto prodal licenci na výrobu vojenských dronů. Francouzi sice neprodali dvě jimi objednané vyloďovací lodě Mistral ruské flotile, ale z této objednávky měli prospěch a podrobně se naučili konstrukční technologii tohoto typu jednotek. Ruští analytici cestovali po celém Západě, účastnili se konferencí, hlásali dezinformační teze… To vše se stalo jen před pár lety.

PAP.PL: Kdy by se měl Západ zbavit iluzí, že Rusko již není hrozbou?

Wojciech Brochwicz: Nevím, jestli tam byl takový moment, myslím, že ano zacházet. Západ chtěl klid a mír, snil o nižších výdajích na zbrojení, takže narativ, že Rusko už není tak hrozné, mu vyhovoval. Služby mezitím pracovaly samy za sebe. Byly napsány zprávy, které nikdo nečetl ani o nich neslyšel. Navíc byly sníženy jejich rozpočty a omezené možnosti. Nakonec jde o byznys: je lepší neutrácet tolik peněz za bezpečnost, protože „Rusové na nás nezaútočí“. Lepší zkusit vycházet, stavět plynovody a podnikat.

PAP.PL: A nebyla invaze do Gruzie budíček?

Wojciech Brochwicz: Mělo by. I když si myslím, že už tehdy bylo pro mnoho evropských zemí pozdě. Byla to doba, kdy měl Putin plnou moc, kdy používal bezohledné metody, zrádně likvidoval konkurenty, ovládl média, prováděl kriminální provokace jako ta v Moskvě, kdy „pachatelé neznámí“ odpálili bomby v domácnostech a obvinili Čečence. .

PAP.PL: Jestliže již v roce 2008 byly Putinovy ​​imperiální ambice tak zřejmé, proč např. Německo nejen že se stali energeticky závislými na Rusku, ale podle údajů „Spiegelu“ za posledních 30 let postupně omezovali možnosti své kontrarozvědky?

Wojciech Brochwicz: To jsou politická rozhodnutí. A novější historie alespoň párkrát ukázala, jak hluboko ruští agenti pronikli do struktur německého establishmentu. Stalo se, že z pomocníků významných německých politiků se vyklubali ruští špióni. Získali nejen informace pro své velitelství, ale mohli ovlivňovat i německou politiku. Nejznámějším případem, i když stále v SSSR, je případ tajemníka kancléře Willyho Brandta, který se ukázal být agentem Stasi. To vedlo k rezignaci kancléře, což samozřejmě nezmenšilo ztráty, které tak vysoce postavený špión utrpěl.

Je těžké jasně definovat, co vedlo k takovému pacifismu v německých službách. Totéž platí pro armádu a celou německou obranu. Myslím, že historické podmínky zde nejsou nepodstatné. Na jedné straně trauma z druhé světové války a pacifismus, který rozpoutala v německé bezpečnostní politice, a na druhé pravděpodobně vzdálenější historie a dlouhá období rusko-německého přátelství.

PAP.PL: To jsou z dnešního pohledu velmi vzdálené časy.

Wojciech Brochwicz: Ano, ale připomeňme, že ruská rozvědka má extrémně dlouhou tradici. Bez ohledu na převraty a změny Silnýtamní služby vždy přejímaly úspěchy svých předchůdců.

PAP.PL: To znamená, že ruské služby dlouhodobě manipulují evropskou politikou. Jak se to stalo?

Wojciech Brochwicz: Abychom to pochopili, musíme se podívat do nedávné historie. Osmdesátá léta byla dobou několika skandálních neštěstí amerických tajných služeb v SSSR, ale také dobou vážných zrad ze strany agentů CIA. Mluvím zde například o případu Aldricha Amese, analytika CIA zatčeného za špionáž pro SSSR, který prokázal vynikající služby sovětským službám a vedl ke smrti mnoha statečných mužů. Západ budoval své agenty na Východě s velkými obtížemi a s velkými ztrátami. Sovětská kontrarozvědka v 70. a 80. letech byla mimořádně účinná. Byly doby, kdy CIA neměla v Rusku jediného agenta. A pokud byl někdo přijat, bylo to na krátkou dobu; byl rychle identifikován a zabit.

V době průlomu došlo k úplné změně, explodovala supernova. Najednou se polské, české, maďarské nebo východoněmecké služby ocitly na lehké straně síly se všemi prostředky: s obrovskými znalostmi, zkušenostmi na východě a mnohem lepšími znalostmi tématu než jejich západní kolegové. Začalo období zpravodajských úspěchů, protože Američané nebo Angličané se díky našim znalostem konečně dostali do míst, o kterých si dříve mohli nechat jen zdát.

Byl vysloven velmi optimistický předpoklad, že to byl konec války mezi Východem a Západem. V polovině 90. let byl přijat kánon myslet si, že studená válka skončila.

PAP.PL: Je to okamžik, který uspal ostražitost Západu?

Wojciech Brochwicz: Ano, všeobecně se věřilo, že Rusové jsou stále aktivní a je třeba je ovládat, ale to už není Sovětský svaz. Rozhovory rychle hledaly další oblasti činnosti; poté se objevila dvě témata: organizovaný zločin a terorismus. Tyto jevy rozhodně nejsou nové, ale zpravodajské služby se o ně živě zajímaly. Mimo jiné dát věrohodnost smyslu své budoucí existence, navýšit rozpočty nebo posílit svou politickou pozici. Oba tyto jevy byly samozřejmě smrtící. Zároveň byly tyto dvě patologie docela přínosnou oblastí pro navázání spolupráce za starou železnou oponou.

PAP.PL: Západní optimismus ale nesdílely nově vzniklé polské služby…

Wojciech Brochwicz: Polská kontrarozvědka jeho zájmy celou dobu sledovala. V roce 2000 bylo z Polska vyhoštěno devět špiónů, kteří působili pod diplomatickým krytím na ruské ambasádě ve Varšavě… Takže v tomto případě nebylo příliš důvěry. Polský antirusismus byl jedním z hlavních argumentů proti našemu přijetí do NATO. Byli jsme obviněni z vyprovokování konfliktu s Ruskem a z patologického nepřátelství vůči této zemi.

Před deseti lety říkat, že Rusko je stále agresivní a nebezpečné, bylo považováno za retrográdní. Říkalo se tomu polská paranoia a člověk si na to musel dávat velký pozor. Poláci byli obviněni, že jsou vůči Rusům organicky špatně nakloněni.

PAP.PL: Dnes víme, že tyto obavy byly oprávněné. Jak čelit hrozbě?

Wojciech Brochwicz: V první řadě se musíme vyzbrojit a vybudovat armádu. Totéž platí pro služby, musíte maximalizovat jejich možnosti, zvýšit rozpočty a číst sestavy.

Tazatel: Daria Al Shehabi-Krotoska