Ve středu 5. dubna 2023 odcestuje prezident Fighting Ukraine Volodymyr Zelenskyj na oficiální návštěvu do Varšavy. Prezident Andrzej Duda a premiér Mateusz Morawiecki se setkají s ukrajinským vůdcem.

Volodymyr Zelenskyj je v neustálém kontaktu s prezidentem Andrzejem Dudou, což sám opakovaně zdůrazňoval. Od vypuknutí války cestoval do Washingtonu, Londýna, Bruselu a Paříže, pokaždé projížděl Polskem. Tyto cesty se však lišily od té plánované na duben. Ty měly podobu pracovních setkání organizovaných s důrazem na bezpečnost ukrajinského prezidenta.

Návštěva – díky za pomoc pro Ukrajinu

Tentokrát se ve Varšavě představí prezident Volodymyr Zelenskij s manželkou a setkání oslaví hostitelé a ukrajinská komunita v Polsku. Ministr Marcin Przydacz z Kanceláře prezidenta Polské republiky oznamuje, že návštěva ukrajinské hlavy státu bude z mnoha důvodů výjimečná. Součástí programu bude projev prezidenta Ukrajiny na nádvoří královského zámku ve Varšavě, kde před rokem vystoupil prezident Joe Biden.

Návštěva Volodymyra Zelenského se shoduje s dodávkou první várky stíhaček na Ukrajinu z Polska. Jde o letouny MiG-29 dobře známé ukrajinským pilotům, ale modernizované a přizpůsobené standardům NATO. Ukrajinská média očekávají, že jejich armáda obdrží celkem 33 letounů MiG-29, z toho 20 z Polska a 13 ze Slovenska. Již dříve dorazily na Ukrajinu z Polska tanky Leopard 2 a PT Twardy.

Bohužel – jak už to v případě skutečné diplomacie bývá – nejdůležitější dohody mezi hostem a prezidentem Andrzejem Dudou a premiérem Mateuszem Morawieckim nám zatím zůstanou záhadou. Není pochyb o tom, že na schůzce nepůjde pouze o nejbližší budoucnost – tedy vytvoření strategie pro vítězný konec války. Můžeme tušit, že stále důležitějším tématem pro lídry Polska a Ukrajiny je odpověď na otázku: co dál? Jak zajistit budoucnost národů naší části Evropy po skončení nepřátelství?

Nové výzvy pro NATO

Při sledování jednání NATO a Evropské unie nemůže mít člověk pocit, že je vše v pořádku. Ano, Severoatlantická aliance znovu nabyla velkého významu, ačkoli ji již mnoho západoevropských politiků marginalizovalo. Samozřejmě, oddaní aliance – USA a Británie „udělaly správnou věc“, když posílily východní křídlo NATO a zároveň poskytly velkou podporu bojující Ukrajině. O pobaltských státech, České republice, Bulharsku, Slovensku nebo Rumunsku nelze říci nic špatného. Je však těžké zavírat oči nad tím, že Německo, ale i Francie a několik dalších zemí brzdí alianční aktivity. To má vliv jak na podporu samotné Ukrajiny (Polsko mluvilo o předání MiGů-29 Ukrajině před více než rokem!), tak na budování odolnosti na východním křídle.

Můžeme být hrdí, že polská pomoc Ukrajině je větší než ta z Německa nebo Francie. Zároveň by nás měly zajímat důvody. Zejména proto, že se situace mění a brzy si vyžádá reakci spojenců na prohlášení Ruska o přesunu jaderných zbraní do Běloruska. Bude to rychlé a dostatečné? Nebo budou Němci a Francouzi dál prosazovat obávanou politiku „neobtěžuj ruského medvěda“? Na jedné straně váha NATO rozhodně vzrostla a Aliance se brzy rozšíří o Finsko. Na druhou stranu už víme, že ne všichni členové NATO jsou v těžkých časech tak spolehlivými a spolehlivými partnery.

Evropská unie: lídři selhali

Je ještě obtížnější přistupovat k akcím Evropské unie bez kritického myšlení. Navzdory zavedení několika balíčků ekonomických sankcí proti Rusku v mnoha případech sobecké zájmy některých zemí způsobily, že tyto sankce jsou méně účinné, než by měly být. Navíc, navzdory flagrantním zločinům spáchaným ruskými jednotkami, jsou Francie a Německo vždy připraveny spolupracovat s Ruskou federací. Mnoho německých a francouzských společností ani na okamžik nepřestalo podnikat v Rusku a udržovalo tak tamní válečnou mašinérii. Slavné potravinové balíčky dodávané na ruskou frontu oblíbeným francouzským řetězcem supermarketů už vešly do historie. Nyní budou moci ruští bandité posílat Ukrajincům uloupené ledničky a pračky německou kurýrní společností, která se vrátila do Ruska. Berlínští politici přitom nahlas uvažují o opravě Nord Stream 1 a 2, a tedy i o obnovení nákupů ruského plynu, jakmile bude příznivější politická situace.

Snadno si dokážeme představit, že bez americké angažovanosti a tlaku by reakce mnoha zemí Evropské unie na ruskou agresi byly úplně jiné. Dominantní postavení Spojených států jako vůdce svobodného světa mrazí vztahy mezi Berlínem, Paříží a Moskvou. Což nic nemění na tom, že kancléř Olaf Scholz a prezident Emmanuel Macron, jak se zdá, strávili více času v telefonických debatách s Vladimirem Putinem než s prezidentem Joe Bidenem. To ukazuje priority politických elit těchto zemí, které se nezměnily ani po 400 dnech kruté války.

Bezpečnost vyžaduje úzkou spolupráci mezi Varšavou a Kyjevem

Návštěva prezidenta Zelenského ve Varšavě proto bude pokusem definovat nový evropský řád. Země, které chtěly být vůdci, selhávají a omezeně vnímají, co se děje v Rusku a na Ukrajině. A proto velmi omezená empatie vůči ukrajinskému národu a jeho vlastním sousedům ve východní části EU. Západoevropské elity měly dost času otevřít oči. Z toho plyne potřeba debaty o budování politické, ekonomické a vojenské suverenity střední a východní Evropy. Tuto nutnost vidí i západní analytici, kteří z dálky vidí v polsko-ukrajinském sblížení velkou příležitost a dokonce spekulují o nutnosti vybudovat pro něj trvalé struktury, a to i federativního charakteru.

Potřebu spojit síly mezi Ukrajinou a Polskem, které ji výrazně podporuje, si jistě všímá i prezident Andrzej Duda a premiér Mateusz Morawiecki. Všímá si toho i prezident Volodymyr Zelenskij, který inicioval práce na nové smlouvě o spolupráci mezi našimi státy. Ukrajina aspiruje na vstup do Evropské unie a NATO, ale v obou případech může být problémem odpor Německa a Francie. Dosažení jednomyslnosti mezi zeměmi NATO se ukázalo jako problém i v případě Švédska. Ještě větší výzvou bude vstup Ukrajiny do Evropské unie. V tomto bodě se zdají být prvořadé vztahy s Polskem a především bilaterální smlouvy mezi našimi zeměmi.

Evropa začíná na Ukrajině

Pokud se chce Ukrajina přebudovat a stát se silnou ekonomikou, musí mít přístup ke společnému trhu a k fondům na rekonstrukci. Ze stejného důvodu se hned po skončení války mnoho zemí EU pokusilo zablokovat přistoupení Ukrajiny. Případně mohou požadovat, aby byl tento stát de facto zcela podřízen Bruselu. Pokud dnes sledujeme arogantní zacházení Berlína a Bruselu s Polskem, můžeme očekávat, že zničená poválečná Ukrajina bude ještě horší.

Jsem přesvědčen, že dnes ukrajinští vojáci nedávají své životy za nezávislost své vlasti, aby ji mohli za chvíli předat Evropské komisi. Blízký vztah prezidenta Volodymyra Zelenského s prezidentem Andrzejem Dudou mu jistě dává vynikající vhled do mechanismů EU. A jistě, analýza polských zkušeností ze vztahů s Bruselem a Berlínem je pro ukrajinské politiky vážným varováním, z něhož by měly být vyvozeny konstruktivní závěry.

Miloš Manastersky