Dva obrázky. Oba po pátečním utkání v Praze. První v tzv. mixzóně, kde na naše hráče čekají desítky polských novinářů. Je vytyčena dlouhá stěna zdobená logy sponzorů, před ní chodba, kterou musí hráči projít ze šaten, aby se podělili o své dojmy. A kovové ploty oddělující zástupce médií od „hrdinů“ večera. Objevují se pouze Češi.
Sloupky vycházejí jiným východem a nesměřují do správné oblasti. Pokuste se předat kamery a mikrofony obrácenými směrem. Některým se podaří proplížit se k trenérovi skrytému na spodní části kapucí bílých mikin národního týmu. Ale vůbec ne. Je tu signál, že někdo přichází. Dochází ke stažení z místa k tomu určenému a převedení na jiné. Kolem těch, kterým se nepodařilo „utéct“, se vytváří koruna. Mezi „chycenými“ Robert Lewandowski a Robert Gumny. Tiskový mluvčí UEFA si bere poznámky. Zeď přece nebyla postavena proto, aby nebyla natáčena a jména firem by se neměla vysílat v televizi, na portálech nebo na YouTube. K tomu už je jistě poznámka.
VIZ TAKÉ: Obránce opustil kádr polské reprezentace
Druhý obrázek. Stovky polských fanoušků byly zklamané po tom, co viděli stát na tribuně vedle našeho stánku, ze kterého se Przemysław Iwańczyk, Tomasz Hajto a Roman Kołtoń napojili na varšavské studio. Žádají nás, abychom přišli blíž. Jsou zuřiví. Ne průběhem hry, ale hlavně proto, že k nim polští fotbalisté po závěrečném hvizdu nepřistoupili, aby jim poděkovali za podporu. Mluví se o tom, jak dlouho štáb sledují, kolik času museli získat, aby se objevili v Praze. Tomekovi Hajciemu někdo ukazuje kalkulace nákladů na tuto cestu. Hlavní město České republiky naštěstí není tak daleko. Ale to není omluva. I taková cesta stojí několik tisíc zlotých. Někdy je to výše vašeho měsíčního příjmu. Fanoušky však nikdo neobtěžoval. Trička nebo karty připravené pro sběr podpisů zůstávají nedotčeny. Jedinou vzpomínkou na toto setkání budou fotografie s „Giannim“, Andrzejem Niedzielanem nebo „Rokem“. Někteří fanoušci si dokonce myslí, že Hajtova smolná postava by v tomto zápase byla užitečnější než „milost“ Jakuba Kiwiora a Jana Bednárka. Záclona.
Stále můžete hru prohrát. Pominu okolnosti, za jakých se to v pátek stalo, protože po celou dobu hry jsem neměl pocit, že by se v této hře mohli Poláci byť jen přiblížit k dorovnání ztrát. Ale neúcta k lidem, kteří utrácejí své těžce vydělané peníze na podporu svého nejdůležitějšího týmu, není přijatelná. Totéž platí o neochotě některých domluvit si pár minutový rozhovor.
Pánové fotbalisté: Pro Feddeka, Lepu, Rojka, Kurowského, Tomczyka, Jankowského, Szczygielského nebo Iwanowa nic neuděláte. Jsme pouze spojovacím článkem mezi vámi a těmi, které zbožňujete. Kdo pro vás obětuje svůj čas a peníze. Sledují vás všude v Evropě a někdy i ve světě. Opravdu není velká námaha poděkovat jim za těch pár minut. Naštěstí se tento problém netýká všech našich zaměstnanců. Bravo těm, kteří se k tomuto tématu chovají profesionálně. To je také odpovědností zastupitele.