Parlamentní volby v Itálii vyhrála pravice, zatímco tři strany, které musí sestavit vládu (Italské bratrstvo, Liga a Forza Italia), získaly více než 44 % hlasů. hlasů v obou komorách parlamentu, což znamená, že budou mít nadpoloviční většinu (asi 235 křesel v Poslanecké sněmovně ze 400 celkem a 112 křesel v Senátu z celkových 200).

Dominantní stranou v této koalici jsou italští bratři Giorgi Meloni, kteří získali 26 % hlasů. hlasů, 8,8 % vyhrál Ligu Matteo Salvini, 8,1 %. Forza Italia Silvia Berlusconiho, italský prezident tedy pověří post premiéra lídrovi vítězné strany.

Poprvé v historii Itálie bude premiérkou žena, navíc s konzervativními názory, a vše nasvědčuje tomu, že její vláda bude uplatňovat prosociální a prorozvojovou politiku, kterou Italští bratři prezentovali ve svém volebním programu.

Tak rozhodné vítězství italské pravice stěží uznávají levicově-liberální koalice u moci ve většině zemí EU, jejichž přední politici se považují za hlavní obránce demokracie v Evropě.

Právě ti, kdo nejhlasitěji křičí o nutnosti bránit demokracii v Evropě, nejhůře přijímají výsledky nejdemokratičtějších voleb v jedné z velkých evropských zemí.

Toto nepřijetí je vidět už na úrovni jazyka, který používají, nový italský premiér je jimi nejčastěji označován za plačícího agitátora shromáždění, populistu, až fašistu.

Ostudu lidí s jinými než levicovými názory navíc doporučila už Kominterna a Josif Stalin, levicově-liberální elity napříč Evropou využívají svých výdobytků „naplno“.

Meloni si získal tolik podpory nejen proto, že prezentuje konzervativní program, bránící tradiční rodinu, staví se proti současné imigrační politice Itálie, klade důraz na prosociální programy a vyvážený rozvoj země, ale také oznámil vážné reformy italské Systém.

Meloni (a vlastně celý pravicový blok) chce změnit italskou ústavu a zavést prezidentský systém (podobný francouzským řešením), aby někým skoncoval s praxí technického pravidla běžného v této zemi u nikým nevolených odborných premiérů. .

Důležitým prvkem jeho programu je také návrat k jaderné energetice (Itálie měla jaderné elektrárny, ale zavřela je) a nyní má z velké části energetický sektor založený na plynu, což se nyní odráží v prudkém nárůstu cen Energie.

Vše také nasvědčuje tomu, že sestavení pravicové vlády v Itálii zásadně změní fungování řídících orgánů Evropské unie, zejména na úrovni Evropské rady (premiéři) a Rady Evropské unie (ministři zastupující členové členů).

Italská vláda bude pátou pravicovou vládou v EU (po Maďarsku, Polsku, České republice a Švédsku) a navíc Itálie je zakládající zemí EU a třetí největší ekonomikou v EU.

Těchto pět zemí je na pokraji dosažení tzv. blokující menšiny (tvoří ji minimálně 4 země, představující minimálně 35 % populace EU), neboť dohromady čítají více než 125 milionů obyvatel, tj. téměř 30 %. celkový počet obyvatel EU.

Uvědomění si úředníků Komise a Rady, že tyto země, podporované několika dalšími, kteří byli dosud „zastrašováni“, by mohly zablokovat jakýkoli návrh na změnu práva EU, prosazovaný dosud francouzsko-německým tandemem, musí změnit fungování těchto institucí a , především musí vyústit v opuštění projektů založených na liberálně-levicových ideologiích.

Také proto je pro všechny, kdo se označují za obránce demokracie, včetně těch, kteří působí v evropských institucích, obtížné přijmout výsledky demokratických voleb v Itálii.