Včerejšímu pořadu „Clash zone“ na TVP Info předcházel filmový materiál Marcina Tulickiho „Náš muž ve Varšavě“, sestavený z archivních fragmentů veřejných prohlášení ilustrujících Tuskovu politiku vůči Putinovu Rusku i komentářů odborníků a novinářů. Připomenout divákům tento film se zdá být reakcí na Tuskův projev v Postupimi před několika dny, ve kterém náhle zvrtl: promluvil v jazyce Kaczyńského, oslovil Němce textem napodobujícím Morawieckého! Němci si toho nevšimli, Poláci tomu nevěřili. Jeden z účastníků programu však obvinil TVP, že film byl „zmanipulován“.

Kdo bránil Tuskův patriotismus a snažil se dokázat, že nebyl? někdo ve Varšavě? Maciej Gdula, levicový poslanec, sociolog, syn státního náměstka ministerstva vnitra a vedoucí politické a vzdělávací služby, vedoucí oddělení v Ústředním výboru Polské sjednocené dělnické strany v 80. Skutečně důvěryhodná autorita na poli vlastenectví! Jako argument proti lži Tuskovy závislé, proněmecké a proruské politiky uvedl fakt, že Tusk svou první zahraniční návštěvu podnikl ve Vilniusu, a nikoli v Berlíně či Moskvě, kde si to neuvědomil až později. Zkontroloval jsem. Maciej Gdula má s tím sledem událostí pravdu. Mýlí se však v jejich hodnosti, která je v mezinárodních vztazích důležitější. Tato první návštěva byla mezivládní technickou konzultací o energetických otázkách, po ní následovaly návštěvy České republiky (v rámci umírající Visegrádské skupiny) a Slovenska. Důležitější ale byly oficiální návštěvy Vatikánu, Bruselu, Berlína, Paříže a Moskvy. Tento příkaz určil tehdejší priority Tuska, který měl již v roce 2005 církevní svatbu, aby se stal premiérem ¹⁾.

Tento zaujatý a manipulativní argument levicového aktivisty mě upozornil na Tuskovu cynickou naivitu při sestavování jeho politického plánu. Zacházel s „pomazáním“ šéfů bruselských institucí Merkelovou, Sarkozym a Putinem stejně jako s náboženským sňatkem a požehnáním papeže? Jak skutečně vypadala Tuskova politika? Takto mě Gdula donutila vyhledat na internetu vědecký článek Mirosława Habowského s názvem „Východní politika vlády Donalda Tuska“²⁾ (Doporučuji přečíst celý). V jejím závěru čteme, cituji: „Vláda D. Tuska spojila polskou zahraniční politiku s politikou hlavních evropských zemí. (…) Provádět politiku spojenectví, zvláště se silnějším státem, vyžaduje jasné vědomí vlastních zájmů i zájmů spojence. Strach, že si to polská diplomacie a zejména polští politici plně neuvědomují.“ Dobře napsáno, že? Tusk ignoroval polské zájmy tím, že zahraniční politiku učinil závislou na rozhodnutích Bruselu, Merkelové, Sarkozyho a Putina z cynismu resp. naivita?

Navíc, pokud jde o Tuskův postoj k Ukrajině, která je v současnosti vykrvácená a zdevastovaná útokem na Putinovo Rusko, přispěchá mi na pomoc Habowski s ještě přesnější odpovědí na Gdulova obvinění a cituji: „Byla vyjádřena i priorita vztahů s Moskvou. tím, že D. Tusk navštívil nejprve Moskvu (8. února 2008) a teprve poté Kyjev (28. března 2008). Těsně před svou návštěvou Ruska premiér v tiskovém rozhovoru řekl: „Polsko oslabuje svou pozici, dokud je předvojem odporu k Rusku. Kaczyńští byli přesvědčeni, že stačí říct: Ukrajina musí být v Evropě. Rusko je jen hrozba. Ale už na nikoho neudělá dojem.“³⁾. Ukázalo se to však působivé a nakonec to přiznávají i němečtí politici v Bruselu a Berlíně: Kaczyński měl pravdu.

V této souvislosti je o to více šokující, že lídr Občanské platformy (PO) minulý čtvrtek požádal Postupim o přednesení smuteční řeči u příležitosti předání evropské mediální ceny ukrajinskému národu (M100 Media Awards), kterou požadoval. příjemce ceny jménem svých krajanů, Volodymyr Kličko, bratr kyjevského starosty Vitalije. Proč a proč Ukrajinci potřebují takové uznání, pumpujíce epigona gdaňských liberálů, politického zkrachovalce bez jakéhokoli státního nebo evropského úřadu? Na nic, úplně zbytečné, ale možná měli Němci jiný názor, možná věřili v možnost Tuskova návratu na post premiéra? Opravdu si nejsem vědom žádného Tuskova příspěvku na Ukrajinu. Na druhou stranu, zásluhy Kaczyńského a jeho vlády o Ukrajinu, nejen slovní, ale i zcela konkrétní, zná celý svět. A to mimo jiné i díky evropským médiím. A hned si vzpomenu na úžasnou účast předsedy Nejvyšší rady Ukrajiny Ruslana Stefanczuka v „Campus Polska Przyszłość“ Rafała Trzaskowského, druhé osoby ukrajinského státu za opozičního covenu.. Nevím proč? Na jeho místě bych nejraději navštívil P. Marcina Iżyckého, ředitele Caritas Polska, nebo anonymní Varšavy z hlavního nádraží, ale ouha, v tomto případě je těžké hledat „politické zlato“… A takhle Stefańczuk a Kliczka mě a pravděpodobně i mnohé další odradil od pomoci Ukrajincům. Ať jim Trzaskowski dá něco z vlastní kapsy!

Vrátím-li se ke klíčové otázce, zda Tusk ignoroval zájmy Polska tím, že z cynismu nebo naivity učinil zahraniční politiku závislou na rozhodnutích Bruselu, Merkelové, Sarkozyho a Putina, vzpomínám si na refrén staré písně parafrázující: „Je to tak hloupé, Už nejsem, možná jsem hloupý, ale už to není…“ ⁴⁾ Oficiálně jeho výhody dosahují přibližně 8 milionů PLN a 30 000 PLN. měsíční důchod. A tvůj a můj, bratře daňový poplatník? Mělo to být potěšení darovat peníze vydělané v pravděpodobně německé společnosti do pokladny německého obchodu přes francouzskou mobilní síť z německého bankovního účtu, luxus kouřit třikrát dražší ruský plyn a horkou vodu z Německý kohoutek? Taková byla východní a západní politika Donalda Tuska…

1) https://polityka.se.pl/wiadomosci/wspolzalozyciel-partii-po-zdradza-donald-tusk-wzia-slub-koscielny-by-zostac-premierem-aa-ZXk7-NuBD-UK4E.html

2) https://depot.ceon.pl/bitstream/handle/123456789/16272/Habowski%2C%20polityka%20wschodnia%20Tuska.pdf?sequence=1&isAllowed=y