Byl to typický projev Olafa Scholze – kancléř mluvil velmi klidně, téměř nehybně. A přesto to mělo spoustu obsahu: Evropská unie se musela stát silným globálním hráčem, předním regionem pro obchod a technologie, velkým suverénním a pragmatickým společenstvím hodnot, které se může bránit. Kdo by s tím nesouhlasil?

Scholz jasně deklaroval svou podporu dalšímu rozšiřování. Členy Evropské unie se stanou především země západního Balkánu, ale také Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. V dohledné době by Unie mohla tvořit 36 ​​zemí.

Radikální reformy pro Evropu

Kancléř nastínil svou vizi otevřené a moderní Evropy, včetně tabu. – Blokády lze překonat, evropské předpisy lze změnit – v případě potřeby i zrychleným tempem – řekl Scholz. Odkázal tak na předchozí návrhy Emmanuela Macrona, které Angela Merkelová nikdy nepřijala. Je sice pozdě, ale přesto závan čerstvého vzduchu.

Olaf Scholz se vyslovil pro postupné opouštění principu jednomyslnosti v EU směrem k pragmatickým většinovým formacím. Je to dobrý přístup, který měl vstoupit v platnost již dávno, má-li Evropská unie v budoucnu fungovat. Je také nutné zásadně reformovat institucionální srdce EU, tedy Komisi a Parlament. Scholzův plán „přestavby Evropy“ vychází z moderní architektury, podle níž „forma následuje funkci“. To je německý pragmatismus v celé své kráse.

Nezajímají mě německé vize

Ale ve východní Evropě se tento pragmatismus nesetkává se zájmem ani důvěrou. Kvůli východoevropským obavám, že Německo příliš dominuje, Olaf Scholz zdůraznil, že nejde o „hotová řešení“, ale pouze o podnět k zamyšlení, o kterém chtěl diskutovat. Když se ale musely probrat detaily (studenti se mohli zeptat), ukázalo se, že nabídka dialogu byla prázdným místem v programu. Krátce před ukončením diskuse přispěchala kancléřka na osobní schůzku se svým českým protějškem Petrem Fialou. A tam nešlo o evropské vize, ale o dodávky energií v současné krizi.

Hostitel každopádně neměl zájem o radikální restrukturalizaci EU navrhovanou Scholzem. Jeho země je proti rozšiřování většinového rozhodovacího systému v Evropě, vysvětlil Fiala, který z „technických důvodů“ Scholzův projev vůbec neposlouchal. Dnes je to dráždivý okamžik.

To by mělo přimět Scholze k zamyšlení. Zejména proto, že si pečlivě vybral Prahu jako místo pro svůj úvodní projev o Evropě. Nejen kvůli českému předsednictví EU, ale také jako záměrný signál východní Evropě. „Střed Evropy se pohybuje na východ,“ řekl kancléř. Oznámil, že Putinův útok na Evropu nepřijme a slíbil velkou pomoc při obnově Ukrajiny a investicích do společné evropské bezpečnosti. Mimo jiné navrhl, aby Německo mohlo převzít rekonstrukci ukrajinského dělostřelectva a protivzdušné obrany. S tím jsou spojeny nemalé náklady, ale – pokud by tomu tak bylo – byl by to nový průlom.

Scholz nemá smysl pro Orient

Přesto německá kancléřka nevzbudila nadšení: žádný potlesk během projevu, pouze zdrženlivý potlesk na konci. Scholz nezasáhl správný tón – místo aby si Východoevropany získal konstruktivními kompromisními návrhy z Berlína, dál se výhružně šťoural do rány právního státu. Spíše by to mělo podporovat důvěru. Protože z východní perspektivy byla důvěryhodnost Německa jako důvěryhodného partnera těžce poškozena od ruského útoku na Ukrajinu.

Olaf Scholz stále postrádá smysl pro východní Evropu, která je dnes důležitější než kdy jindy. Kancléřka má jasnou vizi moderní EU. Ale pokud mu nedokáže získat Východ, zůstane jen německým snílkem.