Vedle Layly je ER pravděpodobně písní roku. Klasika „Die Flippers“ „We say thank you“ hraje pod každou šapitó, na každé svatbě, na „Schlagerstrandparty“ Floriana Silbereisena v Gelsenkirchenu, byla to nejslavnější píseň večera a dokonce i na elektronickém festivalu „Parookaville“ tisíce lidí to slavilo Netopýr-Legendy“ploutvemi“.

Píseň je již v roce 2009 na rozloučenou pinball se objevil. Ještě pořád Netopýr-Píseň by teď mohla být zase tak populární, Olaf Malolepski, lépe známý jako Olaf der Pinball, to také nedokáže vysvětlit, jak nám prozrazuje v rozhovoru.

Napadlo vás někdy, že se zúčastníte festivalu elektronické hudby?

Olaf Malolepski: Jako hrací automaty hrajeme všude už více než 40 let. Ale musím být upřímný: takhle jsem si to nepředstavoval. Je to úplně jiná scéna. Ale hudba je hudba a hudba spojuje. Takže jsem byl opravdu nadšený, když jsem viděl tento humbuk. Byla to světová třída.

Copak jste si neuvědomili, jak slavná byla 40. píseň Pinball?

ne, pořád tomu nemůžu uvěřit. Je to píseň, která vypráví příběh naší kapely. Toto bylo vydáno ke 40. výročí naší kapely Die Flippers. A pak jsme jen zazpívali „děkuji“ fanouškům a lidem, se kterými jsme spolupracovali. Pořád nemůžu uvěřit, že mladí zpívají z celého srdce.

Kdy jste si uvědomil, že píseň takhle exploduje?

Moje dcera mi to řekla před rokem. Řekla: „Tati, v Malle se něco děje.“ Musíte se podívat. Vůbec jsem to nebral vážně. O šest měsíců později řekla: „Tati, měli bychom to nahrát znovu.“ Pak jsem si velmi jednoduše přečetl a vystoupil na akci v Büsumu a najednou jsem si před 5000 lidmi všiml, jak se píseň slaví.

Nemělo by to tak být nyní všude?

Ano, je to nepředstavitelné. Před pár dny jsem byl na českých hranicích v Löbau. Píseň jsem zpíval třikrát, pak dvakrát za sebou jako přídavek. Lidé byli tehdy hlasitější. Jsem opravdu dojatý a nadšený a mohu říct jen „děkuji“.

Mluvil jste se svými bývalými kolegy o humbuku?

Manfred bohužel zemřel před šesti lety. Přestože si je Bernd Hengst vědom úspěchu, už s ním nejsem v žádném kontaktu. Oddělujeme se, každý má svůj vesmír, svůj okruh známých.

Takže schůzka nepřipadá v úvahu?

Ano, to už jsme řekli v roce 2011, když jsme přestali. Řekli jsme, že děkujeme. A to bylo vše.

Samotný Schlager je v Německu stále větší a větší. Helene Fischer právě hrála před 130 000 lidmi. Kam jdeš?

Řekněme to takhle: Německé hity nikdy nezemřely, já dělám hudbu šedesát let a hity byly vždycky na vrcholu. Lidé prostě rádi zpívají ve svém rodném jazyce. Jen bych si přál, aby to tak zůstalo.

—————-

Seznamte se s hracím automatem Olafem:

——————-

Vystupovali také před desítkami tisíc lidí. Co se vám honí hlavou, když stojíte před takovým davem?

Pamatuji si: tehdy na Parkstadion Gelsenkirchen. Bylo tam 35 000 lidí. Je to gigantické. Ale to nevidíte, když jdete na pódium. Nevidíte tam žádný konec, je tam tolik lidí.

Nyní je vám 76 let. Přemýšlíte někdy o důchodu?

Johannesu Heestersovi bylo tedy 108 let.

Pak máš trochu víc…

(smích) Takže pozor, Johannese Heesterse jsem viděl, když mi bylo 95 let. Výjimečný. Na pódium se nechal doprovodit dvěma dívkami, pak se posadil ke klavíru a zazpíval: „Bude mi 100 let“.

Takže si myslím, že to nebudu dělat dlouho. Teď jsem nejdřív na turné a až budu zdravý a fanoušci budou kolem…tak dlouho budu dělat hudbu.

Prohlídka vás zavede do Dortmundu 13. listopadu. Čím jsou fanoušci Revier tak výjimeční?

Jsou to velmi party lidé a velmi zábavní. Dá se říct, že v některých částech Německa je potřeba ještě jedna písnička, aby se lidé uvolnili. Naopak v Kolíně to začíná o deset minut dříve. Myslím, že slaví rok předtím, než přijedeme (smích).

———–

Více ze světa zábavy:

—————–

Zůstaňme v Severním Porýní-Vestfálsku. Naposledy jste se objevil v „Schlager-Strandparty“ Floriana Silbereisena v Gelsenkirchenu. Co dělá tohoto muže úspěšným?

Je to prostě skvělý chlap. Znám ho už jako malý kluk. Moje dcera Pia je stejně stará jako Flori. Ti dva skočili do zákulisí ve věku deseti let v žebříčcích ZDF. Je to přirozený a úžasný chlap. Na Florianovi je dobré, že cítíme, že se baví. Nic neříká. Jeho oči se rozzáří, když ohlašuje své umělce. To je důležité. Lidé to cítí.

Koncert v Dortmundu v listopadu, co ještě letos děláš?

Moje desáté sólové album… ano, čas letí… Právě jsem ho nahrál. Už je to namíchané. Teď natáčím videa, jen hledáme pěkná místa. Pak je tu jeden nebo druhý televizní pořad. Hodně se toho teď děje. Opravdu musím říct: kvůli „My říkáme, děkujeme“ je tolik termínů, že moje žena už řekla, že si musím hledat dovolenou (smích).