Proč je Polsko-Česko přátelské utkání?

Posted On: 14 října, 2024

I když je dnešní zápas polské a české fotbalové reprezentace mnohem důležitější než poslední zápas Poláků s Ruskem, média a fanoušci atmosféru nijak neohřejou a berou tento zápas jako „přátelský“. Je to o to zajímavější, že polsko-české vztahy nebyly vždy klidné.

Hlavním problémem vztahů mezi Polskem a Československem na počátku 20. století byla otázka příslušnosti Zaolzie a hranice mezi Oravou, Slezskem, Oravou a Spiší. Krátce po skončení první světové války tam propukly ozbrojené boje a Čechoslováci, využívající vnitřních problémů Polska, z nich vyšli vítězně. Letitý konflikt na mezinárodní scéně nakonec vyhráli, když na konferenci v belgickém Spa získali od západních mocností povolení k příznivému rozdělení sporného území.

Poláci se svým jižním sousedům „odvděčili“ téměř o 20 let později, když na mnichovské konferenci, která rozhodla o rozdělení Československa, využili příležitosti a se souhlasem Adolfa Hitlera znovu dobyli sporná území.

Významnou událostí, která měla dopad na vztahy mezi zeměmi, bylo tzv. Pražské jaro 1968. Přestože Poláci plně podporovali pokusy o změnu v Československu a heslo „Polsko čeká na svého Dubčeka“ se stalo extrémně populární (Alexander Dubček byl hlavní iniciátor a realizátor reforem v Československu – pozn. red.), je dodnes obviňován zásah vojsk Varšavské smlouvy, z nichž většinu tvořili Poláci. Právě tyto události vyvrcholily po roce 1989, kdy se ukázalo, že pro obnovení vztahů mezi zeměmi je nutné, aby Poláci tyto události odsuzovali.

Proč se tedy před fotbalovým zápasem Polska s Českou republikou neprobírají politická témata? Podle Mariusze Surosze, autora knihy „Pepiki. Dramatické století Čechů“, bylo Polsko pro Čechy léta lhostejnou zemí. – Dnes Češi objevují Polsko – zdůrazňuje v rozhovoru pro Onet. Podobný jev lze pozorovat v Polsku a úspěch Suroszovy knihy dokazuje, že jižní soused se stal pro Poláky zajímavým.

Novinář Mariusz Szczygieł sdílí stejný názor jako Surosz. Před pár lety v „Gazeta Wyborcza“ přiznal, že Poláci, včetně něj, měli k Čechům odmítavý a lhostejný vztah. – Tato země mi připadala bezvýznamná, málo důležitá. Smáli jsme se jim: „Víte, co česky znamená holubice a co je kouzelná flétna…“. Pro nás byli Češi prostě Pepíci – řekl v roce 2006, když propagoval svou knihu s názvem „Gottland“. Po letech začal na svého jižního souseda nahlížet jinak. Dnes je touto zemí fascinován a stal se odborníkem na české poměry.

O tom, že dnešní zápas je přátelský a že není důvod mluvit o „válce“, je přesvědčen i Miroslav Karas. – Proč by Poláci poráželi Čechy? Také si myslím, že tento zápas je přátelský. V Česku celou dobu říkáme, že je to jen fotbal. Možná prohrajeme, ale náš vstup do eura je úspěch – zdůrazňuje v rozhovoru pro Onet. Dodává také, že Češi mají takový charakter, že když prohrají, jen mávnou rukou a netrápí se. -V pořádku. Ostatní vyhráli, ale my dál tleskáme. My to tak nevnímáme, pro nás to není zápas století. Je to jen další zápas, vysvětluje.

I přes těžké časy v historii Karas nevidí důvod zatahovat do tohoto setkání politiku. -Pro co? Mohu vám zaručit, že kdyby Rusko hrálo v České republice, nikdo by na ně v roce 1968 nezaútočil. Překvapilo mě, že v Polsku se tento zápas stal otázkou národního přístupu – řekl a zdůraznil, že si nedovede představit, že by se během zápas mezi Poláky a Čechy. – Pro mě je absurdní si představovat, že někdo někoho bije – řekl.

Otázka polských komplexů je trochu jiná otázka. Poláci léta se závistí hledí na úspěchy svého jižního souseda. Byli ohromeni úspěšnou politickou transformací, relativním klidem v politice a ekonomickým úspěchem České republiky. V těžkých devadesátých letech byli Češi pro Poláky vzorem a příkladem chování. Náš jižní soused o tom nikdy nemluvil. – Žiju v Polsku 20 let a Čechům bylo jedno, jestli jsou v něčem lepší nebo ne. Poláci jsou národ, který Češi považují za svého nejbližšího souseda. Stejné je to se Slováky, Rakušany a Němci – vysvětluje Karas v rozhovoru pro Onet.

Podle něj je velmi důležité pochopit, že pro Čechy je nejdůležitější mír. – Když v Polsku jezdíte autem a máte velké zpětné zrcátko, Čech ho má malé, protože se neohlíží. Nepotřebuje se dívat do historie, zdůrazňuje.

Není také překvapením, že dnešní zápas měl pozitivní nádech a nikdo se nepozastavoval nad minulostí. – Proč bychom měli z něčeho vinit Poláky? Je to prostě fotbal a Poláci jsou velmi populární národ. Stereotypy existovaly před 20 lety a byly silně spojeny s komunismem. Bylo to jako deformující zrcadlo. Měli jsme stereotyp „Pepik“ a „Szwejk“. To už neplatí, říká dlouholetý zpravodaj České televize ve Varšavě. Upozorňuje také, že Češi, z nichž většina přijela do Polska poprvé, jsou ohromeni tím, co v Polsku našli.

Podle Karase se před zápasem nemluví o „válce“ a není důvod se ptát, jestli se naše vztahy po zápase nezhorší. – Takové otázky si Češi nikdy nekladou. Moji přátelé, které mám v Polsku, budou vždy mými přáteli – uzavírá.