V České republice připadají na 1 000 pacientů 4 lékaři, v Polsku méně než 2,4. Konkurenční plátci soutěží o pacienty. Čekací doby jsou dány zákonem, takže fronty u lékařů jsou krátké nebo v některých oblastech dokonce žádné. To vše znamená, že zhruba 80 procent Czechówa hodnotí fungování svého zdravotnictví pozitivně. Co tam odlišuje zdravotní péči? Analýzu připravila Anna Grela-Borsa.

Češi konzultují lékaře častěji než Poláci. Statistiky navíc ukazují, že 80 procent z nich kladně hodnotí fungování tamního zdravotnictví. Pro srovnání v Polsku pouze každý čtvrtý respondent hodnotí kvalitu veřejného zdravotnictví kladně. Jaké je tedy tajemství zdravotnictví v zemi, která stejně jako Polsko pochází z bloku socialistických zemí?

Základy moderního zdravotnictví v České republice se začaly klást v 90. letech 20. století I přes počáteční turbulence byl systém neustále modernizován. Za klíčovou reformu je považováno zavedení systému všeobecného zdravotního pojištění v roce 1993, který dodnes tvoří základ financování místního zdravotního systému.

V současné době je české zdravotnictví jednotným a decentralizovaným systémem, v němž významnou roli svěřují krajské úřady. Spokojenost občanů s fungováním sektoru je dána jeho dobrou organizací a vysokými finančními náklady. Údaje z loňského roku ukazují, že pojistné na zdravotní pojištění
v ČR to bylo 13,5 procenta. rozměrový základ.

Charakteristickým rysem českého systému je fungování konkurenčních pojistitelů (plátců). S jednotlivými zdravotnickými zařízeními uzavírají smlouvy a platí jim paušální odměnu za poskytované služby. Hospitalizace pacientů, objednaná vyšetření, léky a operace jsou hrazeny samostatně. Největší pojišťovnou působící v České republice je Powszechny Zakład Ubezpieczeń Zdrowotnych (Všeobecná zdravotní pojišťovna), která vlastní 70 procent. pojištěné občany. Zbytek sektoru je zásobován takzvanými průmyslovými pokladnami. Druhým, s největším počtem pojištěnců, je zdravotní pojištění Ministerstva vnitra ČR (Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR). Systém stanoví, že každý pacient může jednou ročně změnit pojišťovnu.

Český systém byl donedávna částečně odkázán na doplatky pacientů za návštěvy u specialistů. Nejednalo se sice o vysoké kurzy (v přepočtu – pár či tucet zlotých), ale celkově měly velký dopad na rozpočet. Odebrání dotací je výsledkem slibů učiněných během volebních kampaní. Češi však v současnosti platí dotace pouze na péči poskytovanou pohotovostními odděleními nemocnic. Nízká částka, kterou musí Češi zaplatit, pokud chtějí od takové agentury pomoc, pomohla snížit fronty a zvýšit kapacitu pohotovostních služeb.

Zajímavé řešení přijaté našimi sousedy je: nastavit čekací dobu na schůzku. Každých pár let vydává Ministerstvo zdravotnictví ČR právní dokument podobný našemu nařízení, který uvádí maximální dobu, po kterou může pacient čekat na konkrétní návštěvu nebo zákrok. Dokument mimo jiné určuje: čekací doby na návštěvu praktického lékaře, odstranění šedého zákalu nebo náhradu kyčelního kloubu. Provozovny, které tento limit překročí, nemohou do budoucna počítat s kontaktem s pojistitelem.

Data OECD za rok 2019 ukazují, že v České republice připadali na 1 000 obyvatel 4 lékaři. Je třeba poznamenat, že tento výsledek je vyšší než průměr zemí OECD, který ve stejném roce činil 3,6. Pro srovnání, v Polsku připadá na 1000 pacientů méně než 2,4 lékaře. I přes tento výsledek si české zdravotnictví stále častěji stěžuje na nedostatek odborných lékařů. Mechanismem, který má zastavit trend lékařského exodu, je zvyšování platů lékařů v posledních letech. Jak ale sami Češi tvrdí, v platech zdravotníků musí stále konkurovat sousednímu Německu.

Nutno však podotknout, že pracovní model lékaře v České republice je mírně odlišný od polského. Český lékař většinou pracuje v jediném zařízení. Po skončení pracovního dne v nemocnici většinou nevykonává doplňkovou práci, například v soukromé praxi, a nepracuje tedy více než 8 hodin denně.

V roce 2020 vydala Česká republika na zdravotnictví rekordní částku. Údaje Evropského statistického úřadu ukazují, že veřejné výdaje na zdravotnictví činily 9,2 %. HDP. Podobně vysoké výdaje byly zaznamenány pouze v Rakousku. Francie je na třetím místě s výdaji 9 %. HDP. Pro srovnání, na opačném konci je Lotyšsko s téměř polovičními výdaji než Česká republika (4,8 % HDP). Polsko je na druhém místě (stejně jako Irsko) s výdaji na úrovni 5,4 %. HDP.

České zdravotnictví je považováno za efektivní a z velké části funguje dobře. To však není bez problémů. A v blízké budoucnosti tomu bude muset čelit. Česká republika se při snaze vypořádat s nedostatkem některých skupin odborných lékařů potýká i s nedostatkem sester. Přestože podle výzkumu tato profese po pandemii vzbudila mezi mladými Čechy zájem, nejsou peníze na rozšíření učitelské základny, která by umožnila naučit se ji více lidem. A abychom uspokojili budoucí poptávku české populace po sestrách, odhaduje se, že počet lidí, kteří se tomuto povolání učí, by se měl nyní zdvojnásobit.

Doporučeno:

Nacenění výkonů, tedy cena lékařského výkonu – vysvětlíme, jak systém funguje

Číst

Jak se „plýtvá“ zdravotním pojištěním.

Číst

Rozpočet svěřen. co to je a co to znamená?

Číst