Jedním z nejpodivuhodnějších rysů této doby byla naprostá naivita polských politiků jak v reformním táboře, tak i jejich odpůrců. Oba žili ve světě svých vlastních představ o plánech svých sousedů. Jejich divadlo samolibých šašků bylo škodlivější než obvyklá korupce, která byla v té době běžná v celé Evropě. Přestože tato gesta a pózy byly neúčinné při obraně státu, pomohly získat podporu v zemi. A vážné časy vyžadují vážné lidi a seriózní politiku.
Bohužel v pro nás klíčové oblasti – vztazích s našimi nejdůležitějšími sousedy – opět žijeme ve světě velkých slov a divadelních mýtů.
Už osm let říkáme, že Němci jsou špatní. Že sem chtějí dát pomalé lidi. Nechte Brusel tančit na berlínskou hudbu. V tomto líčení našich vůdců jsme obklopeni Němci, kteří jsou na jedné straně zákeřní a na druhé ubohí. EU a Německo se spikli a kladou nám překážky, ale nedokážou vyřešit své vlastní problémy. Bojí se odškodnění za nás a spiknou se s našimi sousedy.